Po několika vydáních Abecedy výcviku v časopise Pes přítel člověka jsem poznal, že je nemožné vysvětlit některé prvky obrany, aniž bych objasnil ty drobné odlišnosti v přípravě a výuce různých cviků právě figurantem. A protože si myslím a to se za chvíli dočtete v úvodním článku, že jsme v podstatě jeden jako druhý co se naturelu týče, dost těžko byste nesli, pokud by vám vaši svěřenci, klienti etc. nějak radili. Ode mne to třeba přijmete snáze. Vím,že je velmi těžké přesvědčovat někoho, aby se vydal jinou cestou než se doposud ubíral a že každý z nás má už své návyky a způsoby výcviku zarostlé hluboko pod kůží. Z vlastní zkušenosti však vím, že se dá změnit i zdánlivě nezměnitelné. Pro lepší vysvětlení nahlédnu trochu do minulosti.
      Figuruji od roku 1979. Má první figurantská licence je z roku 1980. Na bleděmodrý průkaz instruktora a figuranta jsem byl náležitě hrdý. Dokonce jsem si na pořízeni fotografie, jež byla jeho součástí vzal své tehdy nejlepší šaty, hnědou košili, hnědý svetr a tuším že i hnědé menšestráky, pro které mi mí spolužáci přezdívali hovno. Vzpomínám, jak jsem velmi rád obšíval rukávy a ne snad že za to byly dvě brigádnické hodiny. To jsem nepotřeboval, neb můj přítel Víťa Holan (ano to je ten stále uspěšný závodnik) uměl mistrně falšovat podpis hospodáře klubu Ing. Jarmila Písaře, který je již patrně na pravdě Boží, ale esliva ne, tak se mu za to dodatečně omlouvám. Obšíval jsem je rád proto, že jsem si ten rukáv mohl vzít domů, vézt jej autobusem č.44 z Mendlova náměstí až do Králova pole, jít čtyři bloky po Vodově ulici a tam jej doma rozpárat a cítit tu neopakovatelnou vůni juty, smíšenou s pachem psích slin, krve a zatuchlosti naší malé klubovny za brněnským pivovarem. Samotné obšití pak většinou připadlo mé předobrotivé matce.
      Šly roky ale nějak mnohem pomaleji než dnes a my jsme se snažili dávat psům kousat tak, aby byli co nejtvrdši a vůbec nejpoužitelnějši v praxi, aniž bychom měli nějaká videa, či odbornou přípravu, krom revolučních hesel, že Svazarm jest zálohou armády. Vzory nám byli, ti co uměli do psa na kontroláku pěkně vrazit, až ve psovi hrklo, že se z toho pokud neutek, pěkně dlouho vzpamatovával. Na obraně šlo krom toho také o to, aby pes kousnul co nejvýše a my tehdy neměli žádné kalhoty či vesty a mohu vam řict, že to dnes vubec nechápu, jak jsem to mohl vydržet, protože ty šrámy mám na svém těle pořád, takže to muselo stát za to, ale tehdy se to asi bralo jinak. No a tak jsem asi dvanáct let figuroval na pravou ruku a psům dával kousat co nejvýš nad loket.
      A najednou se všechno změnilo, tedy alespoň to na začátku tak vypadalo, ale nakonec to bylo skoro stejné, jen ze soudruhů předsedů byli páni prezidenti klubů. Ta největší změna nastala až následujícího roku, najednou přišli rukávy neobyčejné konstrukce a hlavně se začala prosazovat práce na levačce. Tedy u praváků. Také zákus se vedl těsně pod loket, tedy něco dříve nepředstavitelného. Tam přeci každý rukáv a dokonce i pokroková Vega, dělal nekousatelnou bouli. A ta práce prutem o přicházejícím biči nemluvě. A ty kalhoty,o tolik težší jak montérky, ale zase mnohem pohodlnější a lehčí, jako ta hrůza se kterou jsem se musel povinně potýkat v armádě, než jsem uspěl na mistráku, dostal bonzáka (odznak vzorného vojáka) a konečně se přehouplo číslo a já mohl vysvětlit, že se v těch brankářských betonech nedá ani trochu hýbat a pokud bude pes pronásledovat nepřítele socialismu, bude to nepřítel jistě rafinovaný, tudíž s výbornou fyzickou přípravou a proto i rychlý, pročež se mi podařilo prosadit odložení této věci, jejíž obdoba dodnes visí v Dobřejovicích na cvičáku ve stavebním kontejneru, kterémuž říká Jirka Schuster vznosně klubovna. Ale to jsem zase odbočil, takže jsem skončil u povzdechu o kalhotách – A ty kalhoty .... :- ) A ke všemu ty nové trendy v pouštění – nezkopávat z rukávu, ale naopak jej psovi znovu dát, či v revíru – dávat místo pořádného výprasku kousat. To všechno bylo těžko rozdýchatelné a mnoho dohasínajících figurantů, spíše už funkcionářů, zatrpklo a přestalo se angažovat. Někteří, ale vydrželi a dokázali změnit, mnohdy o 180 stupňů svůj pohled na výcvik.
      Od té doby vím, že je možné změnit směr cesty. Neměňte jej však za každou cenu. Zamyslete se a vyzkoušejte to a ono a pokud nebudete vědět jak dál, tak třeba počkejte a já anebo někdo jiný to někde napíšem anebo se rovnou optejte. Vždy však dokončete svou práci, dotáhněte k cíli i to největší břemeno. Největší prohrou je, pokud sami vzdáte svou snahu. Naslouchejte a přemýšlejte. Vím, že staré vlky již nepředělám, ale možná vy mladši anebo začínající naleznete v následujícim seriálu pro figuranty alespoň střípek z mozaiky vaši dokonalé práce v budoucnu.
      Přeji vám silnou levačku a rychlou pravačku, bystré smysly, cit a odvahu. Nezapomeňte že na vašich bedrech stojí budoucnost sportovní a služební kynologie. Nedbejte únavy a neúspechů, překonávejte bolest a úšklebky a hned od počátku se smiřte s tím, že v okamžiku kdy vaše hvězda pohasne, upadnete v zapomění a neštěkne po vás ani pes.

                                                                                                                                                 Luděk Šilhavý

PPČ 7/2008 ÚVOD Díl první článek zde	PPČ 9/2008 KTERAK SE BODÝSEK KOUSATI NAUČIL Díl druhý článek, foto zde	PPČ 10/2008 NÁCVIK VYHLEDÁNÍ, VYSTAVENÍ A VYŠTĚKÁNÍ Díl třetí článek, foto, video zde	PPČ 11/2008 ÚVOD dokončení Díl čtvrtý článek zde	PPČ 1/2009 PUSŤ - I.díl Díl pátý článek zde
PPČ 2/2009 PUSŤ - II.díl Díl šestý článek zde	PPČ 3/2009 PUSŤ - III.díl Díl sedmý článek, foto zde	PPČ 5/2009 NÁCVIK VYHLEDÁNÍ, VYSTAVENÍ A VYŠTĚKÁNÍ - dokončení Díl osmý článek, foto zde	PPČ 8/2009 ODVOLÁNÍ PSA OD FIGURANTA NA REVÍRU Díl devátý článek, foto zde	PPČ 10/2009 NÁPRAVA POŠKOZENÉHO ZÁKUSU Díl desátý článek, foto zde
PPČ 1/2010 NÁPRAVA SKOKU PŘI PROTIÚTOKU Díl jedenáctý článek, foto zde	PPČ 4/2010 BOČNÍ DOPROVOD Díl dvanáctý článek, foto zde	PPČ 5/2010 ZADNÍ DOPROVOD Díl třináctý článek, foto zde