Nácvikem prohlížení maket se průzkum stane těsnějším

    Pokud se pes při nácviku revíru již srovnal tak, že je mu nad slunce jasné, že jediná cesta vedoucí k figurantovi je přes šest maket, je načase mu tuto cestu zpříjemnit odměnou zákusem v maketě, která není štěkací, tedy v některé z oněch pěti na cestě ku úspěšnému konci. Anebo třeba ve všech.
    Vím, že je právě tento part nácviku často ignorován. Jednak proto, že prohlížení maket není u nás a vůbec i ve světě pokaždé požadováno, ale také pro mylný úsudek, že pokud je v poslední maketě figurant, je to psovi jasné hned od začátku a tak se na míčky, které by mohl při nácviku najít v maketě, spíše vykvákne. To ovšem není pravda. Prohlížení maket je nejlepší cestou ku těsnému obíhání, které požaduje i ten největší ignorant z rozhodčích, kterému nějaké prohlížení šlo jedním uchem tam a druhým ven, buď proto, že je to z jeho pohledu nepochopitelné, anebo je to něco, s čím se neztotožňuje. To, že se pes, jistý si figurantem v poslední maketě, jasně anoncovaným vartujícím rozhodčím s notesem, vykašle na nějaké hledání míčků, je sice možná pravda, ale to zpomalení a prohlídka makety – podmíněný reflex vybudovaný dobrým tréninkem, ten je uvnitř jeho těla a pravděpodobně sepne vždy, až do té doby, než tento reflex necháte vyhasnout.

Nácvik objasňujte psovodům pokud možno srozumitelně

    Ježí se mi chlupy, když to po sobě čtu. Tato pavlovovština se mi po právu příšerně příčí. I. P. Pavlov, který, neb byl Rus, byl vyučován a nucen generacím a generacím zajímajících se o výcvik psů a zmátl nejednoho, třeba i zapáleného kynologa. Nezapomenu, jak jsem v armádě musel učit své maďary a východňáry, co je to podmíněný a nepodmíněný reflex atd. 90% těchto jinak duševně zdatných chlapů nebylo sto pochopit, co jim vyprávím. A hlavně vůbec, a to za žádnou cenu nebyli něco, co se v učebně nabiflovali, schopni aplikovat v praxi. Je zábavné, jak se neustále opisuje gen. Hrušovský. Ten to taky někde opsal a nevím, jestli tomu někdy rozuměl. Ti, co to opisují po něm, tomu asi rozumí. Ale ti, co to čtou, ti se v tom fakt zase plácají.
    Pro výuku mých psovodů v armádě vytvořil jsem tehdy jednoduchý manuál ku upotřebení psa. Nebyla tam ona stupidní krmná norma, která obsahovala i brambory. Bylo tam, dej mu, kolik sežere, ale nesmí přestat, to mu to hned vem a dej to jinému, co měl málo. Když mu přestane být vidět žebro, uber. V zimě je to jedno. No, a z výcviku musím zmínit: trhni a posaď rukou, a pak mu dej keks. Anebo: když ho chceš praštit, tak prašť nejdřív Hladílka (to byl pětimetr, sloužil jsem za šikany) a uvidíš, jak se bude bát rány. A úplně stejně se tě pak bude bát tvůj čokl, takže si to raděj rozmysli. Anebo: když se Hampl (velitel Grabštejna) na nástupu nedloube v nose a nejí to, buď ostražitý a zkontroluj si knoflíky, něco se děje. Manuál se ujal a byl rozšiřován rukopisně jako Tam- Tam – časopis Rychlých šípů, ilegálně, v hodinách politického školení mužstva. Tímto jednoduchým způsobem odvedl jsem ČSLA během jedné prezenční služby asi desetinásobek toho, co spousta placených metodiků a komunisty zprofanovaný I. P. Pavlov za celý život. On zato chudák Pavlov ani moc nemohl. Koneckonců, Rusové měli i Ciolkovského. Později se však od něj odvrátili, jako od vynálezce tehdy pouze amerických raket s plochou dráhou letu. V análech bylo nalezeno, že když se ptal Lenina na jedné ze zkoušek „kak létit“, vůdce světové revoluce odvětil „plocho“.
    No, to jsem odbočil a chápu, že poslední větu pochopí jen ruského jazyka znalí.

Přítomnost figuranta v maketě je stejně vzácná jako poslední hlt rumu ve flašce

     Ale zpět k onomu reflexu. Pokud chlastáte a v kanceláři máte v tom vysokém šufleti, co je napravo pod vaším psacím stolem, flašku rumu a již ráno ji vyslopete, po obědě zcela jistě, vědouc že je ona lahev prázdná, stejně šufle otevřete. A to je reflex, který je stejný jako ten, jenž donutí psa nakouknout do makety, i když tam nic není.
    No, a aby vůbec vzniknul a v budoucnu nezaniknul, je nezbytné, aby maketa skýtala překvapení. Vprvu onen míček ve vypouštěči a v budoucnu, to až je pes zvládnutý v průzkumu terénu a vybudovaná ovladatelnost mu nedovolí pobíhat po place, jak se mu zlíbí, je žádoucí mu zpříjemnit průzkum nalezením kořisti v některé, anebo, jak jsem již napsal, ve všech maketách. Kořist, jež bude mít větší cenu než míček, tedy něco, co se používá na obraně.

Jako kořist použijte v obíhacích maketách řídítka, na konci však raději rukáv

    Doporučuji řídítka, anebo, jak říká pan figurant Klásek, kabelku. Řídítka jsou lepší z několika důvodů. Práci s nimi ovládá i nefigurant, prostě se drží a psovi nabídnou k zákusu. Řídítka se také mnohem snáze dají psem přinést psovodovi na osu postupu. No, a hlavně na soutěži stojí figurant s rukávem a na ten se musí štěkat.
    Pomocník by měl být obeznámen, z které strany pes přibíhá a prostě mu jen nabídnout zákus, a to spolu s pohybem, kterým usnadní jeho oběhnutí makety a návrat s uchopenou kořistí zpět k psovodovi.
    Pro nácvik je nejlepší, pokud figurant, anebo figuranti, do makety vstoupí – pokud je to vzdálenější maketa než prvá na každé straně – až při průzkumu makety předchozí na straně opačné. Jde o to, aby se jednalo o opravdové překvapení, protože již při prvém oběhnutí má pes plnou kontrolu nad dalšími dvěma maketami na té či oné straně. Takto docílíte opravdového zájmu o to, co by se mohlo v maketě skrývat, a to opravdu velmi brzy.
    Pokud toto možné není – prostor za maketami je třeba oplocen a nejde do něj z okolo stojících diváků vstoupit, mohou postupovat spolu s psovodem a psem kupředu dva pomocníci a nabízet zákus v každé maketě. Takovýto průzkum by měl být ukončen vystavením a vyštěkáním v maketě poslední. Doporučuji si do ní již předem nachystat rukáv.

FOTOGRAFIE zde	INSTRUKTÁŽNÍ VIDEO v přípravě