Protože se na poslední chvíli změnilo téma Abecedy výcviku, na které tento seriál metodicky navazuje, vytvořil se prostor pro druhou polovinu úvodu, který se do prvého dílu nevešel. Berte tedy následující řádky jako jeho pokračování.
    Nejdůležitější je mít dostatek odvážných psovodů (nebo alespoň jednoho), kteří budou ochotni na vás své psy pouštět, a buďte vděčni těm, jež tak učiní, neb vkládají do vašich rukou nejen svou naději na úspěch se svým psem, ale i důvěru, kterou vy nesmíte zklamat. Technicky se dokážete vytříbit na vykousaných psech, to nepopírám. S pomocí videí nebo pozorováním zkušenějších in natura získáte ponětí o tom, jak má takový výkon vypadat, i když si v počátku budete jistě myslet, že toto nikdy tak rychle nedokážete. Dokážete. A rychleji, ale nezapomeňte po celou dobu své práce, že mnohem důležitější než to, jak při výkonu obrany budete vy jako figurant vypadat, je pocit, který bude mít pes zakousnutý do rukávu na vaší ruce. Na tento pocit se zaměřte.

Nekopírujte slepě nějaký vzor

    Myslete na ty druhé a ne na sebe, a zamyslete se nad tím, co je důležitější. Ne, není to atletický výkon na fotbalovém plácku při mistrovství republiky. Daleko důležitější je připravit závodníka a jeho psa. A ne jednoho. A ne jen jednou metodou. A ne jen metodou, která je obecně známa. Po čase zjistíte, že se – pokud nebudete slepě kopírovat nějaký vzor – vaše cesta ubírá sice stejným směrem, ale je mírně odlišná a zvířata vámi připravovaná se odlišují třeba lepším výrazem. A bude jen dobré a jistě pro vás i povzbuzující, pokud tento výraz zaujme ostatní a hlavně, pokud se ze soutěží vámi připravovaní psi budou vracet s ohodnocením alespoň velmi dobrým, když už ne výborným. A až potom, až si budete jisti, že víte jak psovi neublížit a jak vybruslit z vlastní chyby tak, abyste jej nepoškodili a chybu napravili, tak až potom chtějte být svazovým figurantem.
    A buďte slušní na lidi. Neberte si příklad z prevítů mého typu. I když mám tři dekády s rukávem na ruce za sebou a po celou dobu se snažím být pro klienty snesitelnějším, rozhodně se k nim nechovám vybraně. Řevem a invektivami je posouvám sice ku zdárnému konci či správnému tréninkovému postupu, ale ubírám jim sebevědomí. Oč lepší by bylo pokojně vše vysvětlit. Zkoušel jsem to, avšak bez valného úspěchu. Když máte tělo přeplněné suplementy ženoucí vás k vrcholnému výkonu, vlastním testosteronem a také adrenalinem, jež jaksi patří k oné práci, těžko se pak přechází z křiku, který používám při dráždění, ku nějakému sofistikovanému proslovu. Vy to ale musíte alespoň zkusit. Buďte opatrní a nepoužívejte vulgarismy. Neponižujte své klienty. Nebojte se však vyburcovat je ku pohybu a povzbuzování, neb pouze oni sami mohou takto předat onu sílu, onu část sebe, svou odvahu a vůli svým psům.

Naslouchejte nejen přátelům

    Nechtějte být bohatí ze své práce. Figurováním nezbohatnete. Nenechávejte si platit za něco, co ještě neumíte a zpočátku přijímejte jen symbolickou odměnu, jež nebude vyšší než vaše náklady na dopravu na místo (nepočítám zakoupení Jaguáru XS) a opotřebení použitých pomůcek. Nešetřete na svém vybavení. Pořiďte si nejen silné a tenké figurantské kalhoty, ale i zástěru, ať jste vždy schopni okamžitě reagovat na danou situaci. Nezapomeňte na ochranný pás, jež zabraňuje poškození páteře, vím teď jste ještě mladí, ale věřte, že po letech poznáte rozdíl mezi těmi, kteří mne poslechli a mezi kverulanty, jež poslouchali jen sami sebe, tak jako já před lety... A naslouchejte. Naslouchejte nejen přátelům jež vám radí, ale i nepřátelům, kteří na vás nenechají nitku suchou. Pamatujte, že nepřítel je nejlepším učitelem a vaše vlastní chyby, které sami napravíte,jsou nejlepší cestou k dosažení mistrovského umění, ať je druh vaší práce jakýkoli. Nezlomně si věřte. Nevzdávejte na první pohled prohraný boj. Cesta, kterou jste si vytyčili, i když jste nezvolili třeba tu nejpohodlnější, vždy vede k cíli a je jen na vás, zda jej dosáhnete.

Jedna metoda není pro všechny

    Hodně častým a nebezpečným nešvarem je příprava každého jednoho psa podle jednoho zažitého schématu, bez ohledu na jeho schopnosti. Alespoň jednou – při onom prvním a nejdůležitějším tréninku, se figurant musí přesvědčit, co v přivedeném pejskovi je, a ne se pustit bezhlavě do práce metodou, která na jiné psy vždy funguje. Bohužel často to tak není a nic netušící zvířátko, zpočátku třeba i vrtící ocáskem, na tuto zkoušku dlouho nezapomene. Pes je najednou podroben tlaku, který nikdy nezažil, je mu nabídnut pro začátečníka nepříjemný materiál, a i kdyby se přeci jen konal zázrak a pes by patřil mezi ono malé procento superpsů, neodnese si z tohoto prvního zkušebního tréninku nic než nepříjemná překvapení.
    Tento nedostatek rozumu se pochopitelně objevuje i mezi psovody. Kolikrát jsem už slyšel: “Vyzkoušej ho, natlač ho co nejtvrději a pořádně ho zřež“. Nedělám to. Pokud si psovod nenechá vysvětlit, že je nesmysl nehotového psa na cizím místě na cizího figuranta hned napoprvé vystavit nesmyslnému tlaku, je pro mě lepší oželet těch dvacet euro, než mít na svědomí poškození zvířete. Stalo se mi to na tréninku v Klánovicích, kde všichni psi na mě kousali s ohromnou vervou právě proto, že jsem na ně netlačil. Místní chovatelky, chtěje se blýsknout, prezentovaly jednu ze svých fen jako jedno z nejlepších zvířat na světě. Kousala na mne poprvé a byl jsem jimi ujištěn, že opatrnosti není třeba. Pochopitelně jsem jim uvěřil. To, že umí o práci pouze zkušeně mluvit, jsem zjistil až později. Během okamžiku se z této bohovské superfeny, která vše snesla a ničeho se nebála, stal nejistě poštěkávající ustrašený pinčík.
    Nikdy proto nedejte na psovoda, pokud jej dopodrobna neznáte, protože on sám vás nemusí vést v omyl zcela úmyslně. Je to takové specifické pokrytectví, jen aby se nemyslelo, že má na vodítku nějakého zbabělého pejska. Neustupujte svému přesvědčení a pracujte tak, abyste psa nepoškodili, tak aby odcházel spokojen, s pocitem vítězství. Nezapomínejte však, že stále vítězící, a je jedno zda pes anebo boxer v ringu, se stane snadno porazitelným, protože ukolébán neustále se opakujícími výhrami zapomene, že pro výhru je třeba nasadit veškerou sílu, ať je třeba protivník sebeslabší. Pozbyvší této schopnosti – schopnosti investovat do krátkého okamžiku boje vše, co je ukryto v duši bojovníka, zklame dříve či později právě v okamžiku, kdy to nejméně očekáváte.
    Vkládejte proto do tréninku i pasáže složitější a naučte psa po určitém čase, kdy už nabude dostatečné sebedůvěry, vyrovnat se s prohrou. Prohra neznamená definitivní porážku a to, že mu ukážete cestu, jak ven ze situací, které jsou částečně anebo i zcela pro tuto chvíli ztraceny, se v budoucnu oplatí, když se dostane do úzkých.
    Bohužel na výcviku nejlepších psů byla postavena metodika, která na výukových kazetách ze zahraničí před lety přišla a stále přichází, coby jedná správná cesta. Tyto metody, jež se dostaly mezi trenéry, byly jedním z hlavních důvodů, proč začala být používaná kontrola a poslušnost více než je zdrávo, a to zejména ze začátku výcviku. Stále něco opisující, bez vlastní fantazie, ale neúnavně pracující a nezlomní ve svých názorech, začali trenéři nutit své svěřence chovat se ke svým mnohdy vyděšeným pejskům jako k oněm výjimečným zvířatům provádějícím svůj mnohdy napodruhé neopakovatelný výkon na potisící zkopírované kazetě. Druhým aspektem, jež vedl ku používání naprosto nesmyslné kontroly nezkušených zvířat ještě před utvořením osobnosti psa, byla stále častější přítomnost slabšího pohlaví ve sportovní kynologii. Doba, kdy stupně vítězů patřily v zemích, kde kynologie, zejména po první světové válce, vzkvétala, policistům či vojákům jako profesionálním psovodům, je pryč. Ve sportovní kynologii dominují ženy. Právě kvůli nim, a zejména kvůli těm starším anebo ofrněným, uchýlili se trenéři ku stylu vlk se nažral, ale koza zůstala celá– pes uchopil, ale nezatahal,a když už, tak jen trochu.

Má americká zákaznice

    Dílem proto, aby měli klid neb je to pohodlnější a dílem také proto – teď myslím hlavně USA, aby se předešlo případným žalobám, které jsou tam na denním pořádku. Nemohu nevzpomenout na jednu fúrii, kteréž jsem cvičil psa Cara‘s Lestat. Lestat byl velmi nadprůměrný dobrman, co se obrany týče, na hranici dokonalosti, a to bez nějakého přebudovávání připosraného ega. Složil jsem s ním IPO 3 vysoko přes devadesátibodové hodnocení na obraně. Poslal jsem jej zpět do Ameriky. Po měsíci mi přišel dopis. Následující pasáž jest citací: Byli jsme na tréninku s Jackem (figurant). Lestat se choval jako šílenec. Můžeš mi to vysvětlit? Když začala obrana, začal v autě štěkat! To nikdy nedělal. Když jsme byli na cvičišti a uviděl figuranta, strašně zatáhl za vodítko. S padla jsem. Tekla mi krev. Poslala jsem ho na makety a on z té čtvrté utekl přímo za Jackem, a když jsem ho volala, tak seděl před ním a pořád štěkal. Nechal se zavolat, až když jsem přišla na pár kroků k nim. Bylo to pro mne nebezpečné. A co kdyby kolem běželo třeba dítě? Opravdu důrazně žádám o vysvětlení – etc.
    Ano, mám podobné zákazníky, a to nejen v USA, a raději je vždy nějak uctivě vypoklonkuji, než abych se zpronevěřil svému přesvědčení a něco vědomě udělal blbě.
    Ani vy nechoďte na ruku o své pravdě přesvědčeným nýmandům. Nikdy. Ať si přijedou v čemkoli, a ať vám v odměnu za vaše respektování jejich bludu nabízejí obnos jakýkoli.
    To ovšem neznamená, že nemusí mít třeba pravdu. Nezapomeňte nastavovat zrcadlo svým metodám a stylu. A čím častěji, tím lépe.