V posledních letech se při posuzování obran zvyšují požadavky tam, kde byly drobné chyby dříve přehlíženy. Není to jen prohlížení maket při revíru, ale i práce psa i psovoda na bočním doprovodu, který byl jako cvik často skoro ignorován, a to nejen psovody, kteří se vydávali k rozhodčímu v okamžiku, kdy si ještě zapisoval hodnocení a poznámky k předchozímu cviku, ale i těmito rozhodčími, kteří tyto psovody následně nepenalizovali.
    V prvním infu ČKS letošního roku je penalizace u bočního doprovodu rozepsaná dopodrobna, a hlavně je u popisu provedení doprovodu zadního uvedena převelmi důležitá noticka:

Od psa se vyžaduje naprostá koncentrace na figuranta.

    O zadním doprovodu tu bude příště. Nyní to důrazňuji proto, že je konečně dáno za pravdu těm, co v oddíle C vidí ještě stále cviky obrany. Nesčíslněkrát jsem se přel se svými klienty, zejména v zahraničí, kteří na všech doprovodech, na odchodu figuranta z makety na útěkovou pozici, a před vysláním na kontrolák, požadovali oční kontakt, místo tenčního střežení každého pohybu figuranta, tedy pachatele.

Boční doprovod není ovladatelností u nohy. Pes střeží – doprovází figuranta – pachatele.
Psovod psa následuje tak, aby byla jejich pozice korektní. Tempo určuje figurant.

Pes evidentně nestřeží a jde si jen tak nějak u nohy.

Toto je spíše překážení, jak důsledné střežení v doprovodu.

Ve Finsku jsem zavedl fyzické tresty

     Ve Finsku jsem kvůli tomu zavedl i fyzické tresty. V okamžiku, když psovod napomenul psa, který mne sledoval, povelem „oči“, přetáhl jsem psovoda po zádech leaderstockem, to v lepším případě, anebo jej švihnul bičem, to už bylo horší, neb zanechává pěkné jelítko. Časem se mi podařilo alespoň tuto skupinu naučit, jak se na obraně chovat, a že obrana je obrana a ne strojová poslušnost.

Nejvyšším drivem, pro vybudování sebekontroly

    Proto i zde při nácviku použijte co největší drive a odměnu zákusem, budujícím psovi sebekontrolu. Nácvik doprovodu čiňte vždy se psem vydrážděným, který je, po zastavení figuranta do odpouštěcí pozice, psovodem jediným povelem „k noze“, spolu s náležitými podněty, umístěn do základní polohy, asi tři, čtyři kroky před figurantem. Doprovod, tak jak má být, z povelu „pusť“, trénujte až později. Ať neporušíte dohlídání. Psovod s jediným povelem „k noze“ buď figuranta těsně zprava doleva obejde (tak to trénuji já, a byť to vypadá složitěji, je to pro psa mnohem jednodušší), anebo se zařadí rovnou na jeho pravou stranu. Pes je umravněn jeho vzruchu úměrným trháním obojku. Nejlepší a nejšetrnější pomůckou býval dnes u nás zakázaný ostnáč, protože to psa nestresovalo pětisty opakováními, nýbrž jednou a pořádně se mu ukázalo, kdeže se nachází mantinely ventilace jeho chtíče po kořisti.

Snažte se o takovouto paralelní pozici pro lepší celkový dojem, neb pokud budete soutěžit na opravdovém vrcholu, můžete ztratit každou chybičkou. Nikdy však psa neuposlouchejte za cenu ztráty jeho výrazu...

...neboť za takovýto intenzivní zájem bez obtěžování se body spíše nestrhávají. Pozor však na zde provedený psovodův kontakt s figurantem. Tak se to dělávalo kdysi. Dnes se může figurant ohradit prudkým setřesením psovodovi ruky a pes tak jít z kontroly.

Mnohdy je lepší trénovat kupříkladu v Polsku

    Nechci vás poňoukat k nepravostem, to tedy rozhodně ne, protože ostnáč je ty, ty, ty. I když kupříkladu v Polsku je to stále ještě dovolená pomůcka, nejezděte však ani do Polska urychlovat výcvik pomůckou tak ohavnou. Koneckonců je to nákladné takto cestovat na trénink. Existuje ovšem způsob, jak ušetřit nákladnou cestu do Polska, jenž vám mohu nastínit následující historkou z mého života. Omlouvám se za mírné odbočení od tématu.
    Před deseti lety žil jsem s dívkou z významné americké rodiny. Byla tím, co se v USA nazývá židovskou princeznou. Prastarý prastrýc, profesor na Princtonu, kolega Einsteina, byl hlavou rodiny ze strany matky. Ze strany otce byl kupříkladu bratranec americkým astronautem. Všichni mi gratulovali k mému štěstí, které mne to potkalo, neb dostat se mezi místní pokryteckou smetánku bylo pro většinu normálních Američanů nemožné. Můj pohled na svět se poněkud liší od toho obecně platného. Nejenže jsem si nevážil jejího rodokmenu až k rodu Davidovu, ale dokonce jsem výslovně odmítal návštěvy rodinných sešlostí. Dařilo se mi úspěšně kličkovat, a tak se každý Roš ha-šana, Jom kipur, Sukot či Pesach obešly beze mne. Až jednou, kdy jsem si byl půjčit u prastrýce motorovou pilu omylem na Lag ba-Omer a strašně jsem se s přítomným rabínem zcákal z mešní kořalky, usoudil jsem, že to není až tak hrozné a příjmul pozvání do Atlanty, na oslavu promoce sestry mé milé.
    Promiňte, že vás unavuji takovými podrobnostmi, ale již brzy budu u jádra pudla a u způsobu, jak se skoro vždy a všude dostat do Polska.
    Tak tedy přijel jsem do Atlanty i se svou snoubenkou, jak se ona sama nazývala, očekávaje opět živelnou degustaci mešní kořalky anebo alespoň vína. Po vstoupení do pronajatého sálu mi spadla brada. Skoro všichni, byť rodina nepatřila mezi ortodoxní, měli na sobě tradiční oděv. První problém nastal, když mi chtěli na moji holou hlavu umístit jarmulku. Byla poněkud menší a já vlasů, ke kterým lze běžně připnout, nemaje, musel jsem si ji neustále přidržovat. Už po pár větách jsem poznal, že se nacházím v jámě lvové. Všichni mluvili o nastávající svatbě s mou milou a taktéž, kdyže se vyjádřím. Seděl jsem zkoprněle, ale po dotazu, kdyže budu konvertovat, napadla mne spásná myšlenka. „Konvertovat? No to co nejdřív!“ odpověděl jsem radostně davu, jenž překvapeně ztichl, neb bylo počítáno s tím, že to bude patrně problém. „Vaše víra je ta, kterou nejvíce obdivuji“, pokračoval jsem. „Byl jsem jednou svědkem, jak se pře muslim, křesťan a žid, která víra je ta nejpravější. Muslim říká: jedu pouští na svém velbloudu a najednou vidím, jak se zvedá písečná bouře. Nikdy jsem neviděl nic podobného. Padnul jsem na zem hlavou k Mekce a prosil Aláha o záchranu a hle, padesát metrů kolem mne se nehlo ani zrníčko písku, zatímco vůkol tornádo všechny zahubilo. Křesťan říká: to já plul na lodi a najednou se nebe zatáhlo hrozivými mraky. Strašné hromy stíhaly děsivé blesky. Padl jsem na kolena na palubu a prosil Boha o záchranu a hle, padesát metrů kol lodi, bylo moře pokojné jako leknínové jezírko, zatímco vůkol hurikán vše zničil. Žid zadumaně naslouchal a pak říká: to já šel takhle v sobotu do synagogy kolem banky. Najednou střelba, utíkající maskovaní lupiči a těsně přede mnou padl vak naditý stodolarovkami. Byl šabat, nesměl jsem na hřích ani pomyslet. Říkám si tedy v duchu: ‚Pane, učiň prosím zázrak. A hle, padesát metrů kolem bylo úterý.“
    Již v polovině příběhu začala má milá tiše štkát. Byl to smutný konec velké lásky. Ale vy alespoň víte, že když důkladně poprosíte, bude padesát metrů kolem vás Polsko.

Nebojte se použít přiměřenou sílu

    Nebojte se přiměřenou sílu tedy použít. Okamžitě po zaujetí základní pozice vedle figuranta, musí pes dostat za odměnu kousnout. Pracujte stále na místě. Žádné rozcházení se. Dokud není pes umravněn v příchodu do výchozí pozice doprovodu, a dokud pečlivě nestřeží v základní pozici, paralelně mezi psovodem a figurantem, dokud neustojí bez hnutí brvy odebrání zbraně, nezatěžujte jej dalším krokem, kterým je samotný doprovod.
    Ten opět podporujte výrazným drivem, který bude balancovat pro psa nepříjemné trhání obojku až do patřičného umravnění, kdy si pes uvědomí, že pokud neprovede cvik přesně, zákus prostě nepřijde.

Pokud psa již odrovnal oční kontakt, změňte povel

    Pokud už je pes odrovnaný nácvikem očního kontaktu, je možné nepoužít při rozejití povel „k noze“. Stačí povel pro figuranta „jděte“ anebo „transport“, vyslovený stejnou intonací jako „k noze“, který dá psovi snáze zapomenout na předchozí nutnost civět psovodu do očí. Stejně tak pro zastavení figuranta vyslovený povel „stop“, stejnou intonací jako „pusť“, a s podnětem pro sedni stejným jako podsazení, jen paralelně mezi psovodem a figurantem, je věc již zažitá z pouštěček a nestane se, že by pes po zastavení postával. Naopak se po povelu zasekne střežící v pozici vsedě a psovod jej může ponechat i s figurantem za sebou, při předávání zbraně rozhodčímu, což zvýší celkový dojem z celého cviku.

Prvním krokem je nácvik zaujetí výchozí pozice.

Až po zvládnutí střežení na místě a bezproblémového odebrání zbraně, pokračujte samotným doprovodem.

Pokud se k vám figurant po zastavení otočí čelem, nenuťte psa do polohy profilem k figurantovi, ale otočte se také. Připravujte psa na obě možnosti.

Nepodlehněte hrozbě celkové diskvalifikace!

    Na začátku jsem zmínil info ČKS. K bočnímu doprovodu je uvedeno toto: Nepozornost a neposlušnost při bočních doprovodech znamená ztrátu z předchozího cviku. Napadne-li pes při bočním doprovodu figuranta, psovod musí zůstat na místě v základním postoji a smí použít jeden povel „k noze“, za srážky uvedené ve zkušebním řádu. Nepustí-li anebo opakuje- li se situace – celková diskvalifikace.
    Právě hrozba celkové diskvalifikace může ovlivnit nácvik bočního doprovodu tak, že nebude používán jako odměna zákus, anebo se budou figuranti snažit upoutat pozornost psa na míček ukrytý někde na těle figuranta. Věřte mi, že je to blbost. Opravdový pes, který dostane leaderstockem pořádnou sodu anebo se bolestivě narazí či si něco natáhne, bude tak lačný po odplatě, že se na nějaký míček vyprdne a pokud nebude mít zažito, že nakonec se rukáv stejně uchvátí, když se hezky poslouchá, vypeče psovoda nejspíše ztrátou kontroly.

Nácvik doprovodu můžete začít již s mladými psy na řídítka.

INSTRUKTÁŽNÍ VIDEO v přípravě