 Překonávání překážek je spojeno při zkouškách IPO vždy s aportem. Nejen proto je vhodné nácvik těchto disciplín již od počátku od aportovaní neoddělovat. Pokud však pracujete s malým štěnětem vyhněte se všem skokovým překážkám. Jednak si pes může poškodit pohybový aparát a jeho vývoj bude navždy poznamenán vaší nedočkavostí, ale hlavně malé štěně bez dostatečně vyvinutých svalů a s ještě nedostatečnou koordinací pohybu se naučí na skocích chybovat a to se budoucnu jen velmi těžko odbourává. Neznamená to však, že po vzoru maminky, jenž říkala pilotovi: „Synáčku, lítej nízko a pomalu.“ nedovolíte štěněti se prohánět i s třeba staršími psy a budete (zejména dívky) hystericky ječet při každém jeho zakviknutí. Dejte si však pozor při seskakování z vyšších zídek apod. Taktéž prohánění psa u kola, motocyklu, či auta je v tomto juvenilním věku naprostá blbost, která přináší více škody než užitku. Překonávání metrového skoku začnete nejdříve po přezubení a hlavně po tom, kdy již má váš pes jakž takž ponětí o přinášení míčku, za vaši podpory na vodítku. Překážku snižte na minimum (asi 30 cm) a nejdříve se se psem rozběhněte a naveďte jej v běhu na skok. Zabraňte vašemu psu překážku oběhnout anebo se zašprajcovat a odmítnout skočit. Běh provádějte opravdu jako běh a to spíše rychlejší. Nějaké ploužení psa třeba flegmatičtějšího ku práci nevyburcuje.Těsně před navedením na skok použijte povel „hop“. Okamžite po překonání překážky psa pochvalte, otočte se a znovu se stejným povelem překonejte překážku zpět a psa opět odměňte pochvalou a pamlskem. Poté, co mu vejde alespoň trochu pod kůži ( jeden dva tréninky), co po něm chcete, přehoďte přes tuto výrazně sníženou překážku míček a ještě před jeho zastavením spolu s povely „hop“a „aport“psa naveďte v běhu na skok a po uchopení neprodleně skočte zpět. Ihned po zpětném překonání překážky psa předběhněte a postavte se čelem ku překážce a psa umístněte před sebe. Zpočátku jen na okamžik spolu s chanelingem, avšak po kratkém čase na dobu delší a také do pozice přísně základní. Opět stejně jako na volném aportu prodlužujte dobu sezení před psovodem a opakovaně se se psem potahejte.  Po několika trénincích a hlavně poté, kdy na volném aportu pes ví, že se má po uchopení vrátit, můžete přistoupit k dalšímu kroku aportu na dlouhém vodítku. Dbejte vždy toho, aby před vysláním bylo vodítko celé rozvinuté za psem a podél jeho těla umístěné tak, aby se za žádnou cenu pes do voditka nezapletl. Vzdálenost na kterou odhodíte míček je nutno správně odhadnout. Pokud bude aport příliš blízko skoku, pes se může spíše dotknout, než při vzdálenosti dávající mu čas si rozmyslet každý budoucí pohyb. Pokud bude vzdálenost příliš velká strhněte psa těsně před uchopením míčku. Jste limitováni délkou vodítka. Šňůru velmi zlehka svírejte, pro případnou kontrolu. Pokud byste ji pevně sevřeli, psa zbrzdíte a můžete jej zranit, nehledě na vážnou popáleninu, jenž vám může vodítko prudkým třením způsobit. Po uchopení míčku zkraťte šnůru velmi rychle tak, aby pes neměl pražádnou možnost překážku oběhnout – vodítko spolu s vaší verbální podporou jej musí navést ku zpátečnímu skoku, který ukončíte přísným základním postojem vsedě před psovodem, kdy psa podpoříte po chanelingu hrou a znovuzaujetím základní polohy. Stejně jako u volného aportu (doporučuji cvičit souběžně) můžete pokračovat a odměňovat druhým míčkem a poté přejít na práci s činkou. Dbejte na její váhu. Pro začátečníka musí být lehounká.  Po čase spolum s přibývajícími fyzickými schopnostmi překážku zvyšujte, ale stále tak, aby ji pes skákal bez doteku. Právě přílišné navýšení překážky může vést k pro psa neodmyslitelné možnosti se od vrcholu překážky odrazit, což budete velmi těžko odstraňovat. Raději zůstaňte někde na padesáti centimetrech delší dobu, než abyste se snažili hnát psa za jeho subjektivní limit. Skok bez doteku patří taktéž spíše mezi povinnosti a na povinosti má začáteční stále čas. Překonávání překážky typu A  Nedejte se unést a dlouhé vodítko neodkládejte. Alespoň ne do té doby, než na volném aportu bude návrat vašeho psa stoprocentní i bez vodítka. Vysílání psa vpřed  Byť je stereotyp největším matadorem výcviku, snažte se vysílání začít cvičit během na jedno místo a to tak dlouho, než se pes bude na vyslání opravdu moc těšit. Cíl vysílání již na začátku umistěte ku konci cvičební plochy a vzdálenost upravujte vzdalováním se od cíle, tedy ne tak, že budete tento cíl od začátku cvičební plochy poponášet dál a dál k jejímu konci. Jako cíl používejte něco výrazného. Sám preferuji buď misku anebo vypouštěcí držák na míček. Oba způsoby mají své pro a proti.  Držák na míček psa povede ve sprintu bez jakéhokoli zastavení. Je však nezbytné jej naučit povel lehni za pohybu a to tak, že velmi :-) , protože pokud pes sprintuje za kořistí a uchopí míček, je to situace jiná a na ovladatelnost mnohem težší, než pokud se volně prochází anebo pobíhá. Už vůbec nemluvím o tom, kdy povel lehni přichází ještě před uchopením míčku, respektive, pokud míček již není přítomen. Impuls povelu musí být dostatečně silný, právě aby pronikl přes vámi vybudovaný drive, který úprk vašeho psa kupředu má provázet. V tomto případě je na místě se zmínit o dopomoci nízkým levelem el.obojku, ale to až v budoucnu v navazujícím pokračování, kde se také dozvíte, jak dosáhnout stoprocentního skoku bez doteku. U psa při nácviku vysílání tedy vzbuďte maximální drive a míček rozkopte po zemi, rychle jej uchopte a umístěte na držák tak, aby samotné tělo míčku viselo na šňůrce ve výši mordy vašeho psa. Se psem na vodítku se s povelem vpřed rozběhněte a po uchopení míčku pokračujte pár kroků v běhu za stálého povzbuzování, v běhu se vraťte na místo cíle vysílání a po odebrání míčku znovu vzbuďte drive a psa na pár kroků vyšlete samotného. Pes okamžitě pochopí, že se může míčku zmocnit bez nějakého přílišného brzdění svého běhu. Psa přivolejte, pohrajte si s ním a pokračujte. Při neustálém budování drivu můžete vzdálenost prodloužit velmi rychle, stále se vzdalujíc od cíle, až na několik desítek kroků již první den tréninku, ale nezapomeňte, že následující trénink, respektive tréninky musíte začít znovu na malé vzdálenosti.  Miska, nebo jakýkoli jiný objekt, jako např. Taška, část oděvu je pevným místem na kterém míček leží a pro manévr vedoucí k jeho uchopení je nutná změna rychlosti. Misku používám, protože je dobře viditelná a míček v ni je jediná věc, na kterou může pes narazit. Další výhodou je, že pokud začnete učit cvik lehni na konci vysílání, stačí misku otočit – t.j.miček ji překlopit při učení zalehnutí na konci vysílání. Obdobně jako u držáku míček rozkopejte a to směrem k misce a držíc psa za obojek mu ukažte, kde se míček v misce nachází. Za stálého povzbuzujíc učiňte pár kroků vzad a poté jej s povelem vpřed vyšlete a po uchopení míčku přivolejte a následně pokračujte stejně tak, jak je popsáno v případě použití držáku míčku. V obou případech se snažte, mám teď na mysli nepříliš vzdálenou tréninkovou budoucnost, se snažte od cíle vysílání spíše couvat na jeho počátek, než psa odložit, odnést kořist na cíl a po navrátu s drážděním psa vyslat. Vyhněte se tím ztrátě pozornosti a drivu. Toto můžete dělat až poté, kdy váš pes bude opravdu chtít běžet vpřed s větrem o závod.  Položení psa na konci vysílání může následovat až poté, kdy váš pes zvládá povel lehni a také setrvání v této poloze na místě brilantně a bez dopomoci. Doporučuji ještě před započetím nácviku, psa s povelem „lehni“ občas na vycházce položit když jen tak prochází kolem vás. Nejdříve v těsně blízkosti, abyste mohli okamžite s povelem dopomoci psovi k co nejrychlejšímu a korektnímu provedení cviku. Poté i na vzdálenost. Pes bude mít snahu poodběhnout směrem k vám a vy jej musíte v této nežádoucí činnosti orvat a popřípadě velmi rychle vrátit přesně na to místo, kde povel obdržel a tam jej položit. Počínejte si opatrně a nenechte se unést, ať psa nevyděsíte a nezapomeňte každou korekci důkladně vybalancovat ohromnou pochvalou. Tento cvik položení za pohybu patří mezi velmi praktické věci, protože jej můžete použít v případě, kdy potřebujete mít psa pod přísnou kontrolou a přivolání není možné – např. když mezi vámi a psem projíždí nějaký dopravní prostředek či probíhá vřestící batole, které rodiče mají vodit vždy na vodítku a nechápu proč to naše vláda ještě trpí, protoze volné pobíhání děcek by mělo být penalisováno minimálně padesátitisicikorunovou pokutou a pouze v případě, že má batole flastrem zalepenou pusu, sníženo na tisícovek dvacet. K tomuto však jistě brzy dojde. Jen stále ještě nevím, kdo bude po psech a batolatech další na řadeě v utahování šroubů, pro udržení té nejlepší demokracie. Nu nechme se překvapit. Po alespoň částečné znalosti vykonat povel lehni, udělený ze vzdálenosti třeba jen pár metrů a tuto polohu udržet, položte míček pod dnem vzhůru otočenou misku, namísto aby byl umístěn v ní. Stejně jak na začátku výuky vysílání se vzdalte jen pár metrů a psa vyšlete. V okamžiku kdy dosáhne cíle použijte povel lehni a protože jste ve vzdálenosti jen pár kroků, nebude vám dělat žádný problém co nejrychleji mu dopomoci polohu zaujmout. Vzápětí nadzvednete misku a nechte psa míček ulovit. Nezapomeňte stále udržovat v psu drive. Cvik opakujte a postupně se vzdalujte. Po pár trénincích, až pes bude mít zažito, že si na konci vysílání musí lehnout, psa ihned po zaujmutí polohy přivolejte a odměňte druhým míčkem. Nezapomeňte jej při přivolání výrazně podporovat a spíše než na přesně předsednutí dbejte na proběhnutí mezi rozkročenýma nohama. Vyšší drive při přivolání převáží preferenci této odměny a proto bude poloha lehni zaujmuta co nejrychleji. Vždy to však musí být dokonala sfingová poloha, tedy žádný podpor ležmo za rukama upravit :-). Střídejte příchod k misce a odměnu míčkem pod ni a přivolání míčkem druhým. Velmi brzy by se vám totiž stalo, že pes toužící po odměně druhým míčkem, který obdrží povzbuzování vámi po přivolání a jehož pomyslná cena je vyšší než toho nehybně ležícího pod miskou, opustí pozici a vydá se vám v ústrety. Luděk Šilhavý
|
 
|
|---|
