Výstroj psa

Povelová technika
     Nezapomeňte, že svou přítomnost a podporu musíte dávat svému psovi neustále najevo. Po čase poznáte, jak mnoho síly a odvahy můžete psovi poskytnout pouze hlasem. Neustále jej podporujte. Vymyslete si povel pro aktivizaci -  tj. povel, který použijete v okamžiku, kdy chcete vyvolat u psa vzruch. Používám „pozor“, ale můžete použít nějaké vlastní slovo, nejde o obsah, nýbrž o formu. Varuji před vulgarismy. Nevypadá to pěkně. Tento povel v počátku neustále opakujte s podporou pochvaly „hodný“ při dráždění psa figurantem. Dbejte správné intonace. Zatímco povel „pozor“ vyslovujte výhrůžným tónem, avšak tak, že ukážete svému psovi, že se rozhodně nebojíte, pro povel „hodný“ změňte intonaci do aktivní podpůrné pochvaly, tak jak to děláte třeba u aportu. Nenechte se unést a povelem „hodný“ psa neaktivizujte! V případě jeho praktického použití, například při napadení nějakým Průšou v parku, asi také nebudete volat „hodný“.
     Pro uchopení materiálu použijte povel „drž“. Po zákusu opět psa aktivně chvalte, avšak v okamžiku, kdy figurant psovi materiál ponechá a vy se snažíte uklidnit jeho zákus, intonaci pochvaly změňte do mírného uklidnění.
     Povel „pusť“ ,který zatím budete používat jen pro odebrání materiálu ponechaného figurantem, krátce a suše, nahlas jakoby vyštěkněte. Musí to být již od začátku pro psa jasné, že teď už je s držením ámen.

Budování kořistnického pudu a odvahy
     Odvahu a drive je nezbytné budovat již od nejútlejšího štěněčího věku. tyto dva pojmy vždy dohromady. Je to jako u nás u lidí. Odvaha není jít do něčeho po hlavě, i když u psa je to výrazně pozitivní vlastnost. Jednou z definic odvahy je schopnost překonat vlastní strach. Nevzdat se i přes potenciální nebezpečí které můžeme v tom či onom aktu pociťovat. Stejně tak jako u sebe, i u psů je možné odvahu vybudovat. Naštěstí je už pryč doba, kdy se všude možně radilo, nenechat psy určené pro služební výcvik hladit od cizích lidí, vzbuzovat v nich nedůvěru k ostatním a za žádnou cenu od nikoho jiného nepřijímat potravu. Proto bylo jen nemnoho psů schopných obstát na tehdejších národních přeborech či mistrovstvích .Ona propast, jež dělila tyto nejlepší od ostatního plebsu, neschopného obstát při kontroláku za horizont s úderem před zákusem, byla překlenuta socializací psů a humanizací tréninku, přibyvších spolu s ipem po sametové revoluci. Pochopitelně také odklonění se od našeho národního zkušebního řádu, který všestranně patřil a dodnes patří k nejtěžším na světě a  z něhož se vycházelo při pořádání MR a NP směrem k ipu, otevřelo možnost být na vrcholu  v podstatě všem.
    Dnes má každý pes šanci složit zkoušku IPO 3. Tedy skoro každý, protože existují některé limity – jako je např. zdravotní stav. Píši teď o psech, kteří vidí, slyší, a nemají pohybové problémy. Každý jeden, pokud je veden správně, může tuto zkoušku splnit. Vadné povahové vlastnosti, respektive špatné zkušenosti z výcviku, které se u slabších psů promítnou okamžitě negativně, jsou však brzdou,  která někdy načas a někdy i navždy pokrok ve výcviku zastaví.

Důsledně za svým cílem
     Můj poslední pes, se kterým jsem závodil, je fenka, která mi byla poslána z USA coby pomsta od majitelky kennelu, kam můj přítel – chovatel poslal porodit její matku nakrytou mým psem, paradoxně nekomromisním obranářem, který vyhrál obranu na mém prvním mistrovství světa. Ona dáma, byť byla v jednání se mnou vždy poamericku „čízi“, nikdy láskou ke mně neoplývala, neb jsem ji připravil o dobrý byznys. Tedy připravil – byl jsem jen lepší, ale to sem nepatří. Poslala mi to nejhorší a nejzakrslejší štěně z vrhu, a protože znám všechny sourozence mé feny, jsem přesvědčen, že jí před transportem ke strachu i nějak pomohla. Když jsem jí přebíral na letišti, nechtěl jsem věřit, že je to dobrman. Byla velikosti čivavy, na hlavě s ohromným kelímkem, ke kterému měla přilepeny kupírované uši. Celá se klepala a každou chvíli si cvrkla hrůzou. Nikdy jsem nebyl tak zklamaný, ale byla to výzva – hozená rukavice, kterouž jsem zvednul.
     Bála se všeho. Lidí, psů, aut, výtahu, ptáků, poletujícího pytlíku. Časem jsem si zvyknul na počůrané tričko, když jsem ji nosil pod kabátem. Na cvičišti se mi tajně smáli a dávali mi dobře míněné přátelské rady, ať se jí zbavím. Vytrval jsem. Dvouletá vyhrála kategorii IPO 1 na mistrovství republiky dobrmanů a tříletá mistrovství světa podle IPO 3. Na MS byla čtyřikrát, až na jednu výjimku (o jeden bod), vždy nejlepší z obou českých družstev, a nikdy s obranou či stopou pod 90 bodů. Ne, nebyla to rozená závodnice, ale právě pro tu péči o její duši, kterou jsem jí poskytl zpočátku, obstála i na nejtěžších kolbištích. I vy máte tuto šanci udělat ze svého psa výborného obranáře. Patrně nelze povahu změnit, nebo alespoň ne od základu změnit, avšak nedostatky, ať  už menší či větší,  lze zastřít. Chce to jen důsledně jít za svým cílem. Právě důslednost je největší ctností psovoda. Každá metoda, třeba i ne nejlépe zvolená, vede ke zdárnému cíli, je-li prováděna důsledně.

Touha bojovat až do vítězství
     Stejně tak jako odvahu budujte od toho nejútlejšího věku i kořistnický pud. Prohlubujte neustále vrozenou touhu psa uchvátit kořist a zvítězit v boji. Největší chyby v budování zákusu, které se promítnou v dospělejším věku, jsou ty, jež povětšinou nevědomky způsobil sám majitel v době, kdy malé štěně začíná vnímat.
     Pokud se taháte se štěněm o hadr, peška či cokoli jiného, je třeba mu ukázat cestu k vítězství – to je nechat ho zvítězit. Pokud budete svému štěněti vytrhávat z mordy hračky, o které se taháte, pokaždé, když mu je budete chtít odebrat, dříve či později se stane hra s vámi nudnou záležitostí, prováděnou spíše z povinnosti. Koho by přeci bavilo jakkoli soutěžit, pokud není hra ukončena vítězstvím. Nechte tedy štěně vítězit. Postupně však, jak bude stárnout, pokuste se začlenit do hry a také do obrany rychlejší pohyby, nutnost si pro materiál skočit, prostě nějak ztížit tento lov na oblíbenou věc, a po zákusu provést boj ostřeji. Spolu s tímto je důležité začít při hře připomínat figuranta, jak pohyby, tak i hlasovým projevem. Nebojte se přitlačit na své hlasivky a uvidíte, jak se pes bude z opravdového boje těšit. Je potřeba mu ukázat, že výhra není zadarmo a pokud nebojuje, materiál mu z mordy vytrhněte a, držíc psa za obojek, opět ho vzrušte,  jak křikem, tak kopáním do předmětu jeho zájmu. K tomuto veďte i figuranta. Nezapomeňte, že zakázané ovoce chutná nejlépe a něco, co jen tak ulovit nejde, je pro vašeho psa to nejdůležitější. Proto se snažte vašeho figuranta přimět k rychlejším pohybům, než je povětšinou stereotypní ploužení se po place, kdy za občasného zahalekání je psovi nabídnuta hadra, kterou obdrží bez patřičné snahy a boje.

Hloubka zákusu
     Nenechávejte vašeho psa vítězit, pokud nemá materiál a je jedno zda kůži, hadr, peška či rukáv, hluboko v mordě tak, aby v koutcích nebylo možno prostrčit ani vlásek. Žádnému psovi se  nepodaří každý zakus provést dokonale. Proto je nezbytné jej naučit pobírat, to je posunout jediným překousnutím materiál v mordě z předních zubů až na ty nejzadnější. Nejedná se o žádné prožvýkání se kořistí. Je to jeden rychlý pohyb, kdy se pes naučí, i přes povolení zákusu právě pro posun materiálu v mordě, kontrolovat kořist tak, aby mu při tomto manévru nevyklouzla. Je to přirozený pohyb vycházejicí  z nutnosti ještě lépe ubezdušit uloveného zajíce, koloucha, slůně, či koroptev. Ve sportovní kynologii je vrcholem tohoto schopnost psa posunout první nedokonalý zákus při protiútoku ještě během prohozu, to je během oné rotace figurantova těla o 180 stupňů, kdy na celé tělo psa působí odstředivá síla několika gé.

Pevnost zákusu
     Výuka síly zákusu záleží taktéž ponejvíce na citu psovoda, a později figuranta, při hře a nácviku obrany. Nelze obecně říci, že pevnost zákusu se vybuduje tím, že materiál budeme chtít psovi z mordy vytrhnout. To přece není naším cílem. Cílem je provést práci tak, aby pes byl přesvědčen, že pokud nestiskne dostatečně, opravdu o svou pracně ulovenou kořist přijde. Nejlepší je využít přítomnosti dalšího psa, který v případě selhání zákusu a ztráty materiálu tento materiál od figuranta vzápětí obdrží, ke vzteku a závisti psa, který o kořist přišel. Pokud psovod toho druhého psa, na vodítku se psem držícím obdrženou kořist, proběhne okolo psa který kořist ztratil (pro ukázku příjemného pocitu vítězství toho druhého), uvidíte, jak rychle vašemu psovi dojde, že pokud nepustí či nepovolí zákus, nebude muset prožívat něco tak ponižujícího, jako je prohra.

Práce na úvazku
     je pro mne nejideálnější. Jak pro budovaní kořistnického pudu, tak pro pevnost zákusu. Úvazek je konstantní, nehýbe se, neudělá nečekaný pohyb dopředu či dozadu, nevypustí psa pod nohy a vůbec se chová mnohem ctnostněji, než jakýkoli psovod. Problémem je, že právě proto, že pes je pevně zafixován, musí figurant přistoupit poněkud blíž, takže jsou zejména jeho nohy velmi blízko, či již jsou v dosahu zubů psa, což mnozí figuranti kvitují strachem. Nebraňte se proto budovaní drivu na vodítku drženém rukou. Zpočátku je to stejně nezbytné, protože uvázat psa, který to nezná, do postroje je spíše kontraproduktivní. Pokuste se kousat ve skupině, právě pro budování závisti. A nejde jen o konkurenční boj, psi podporující se navzájem eliminují strach, který přichází spolu s novými zkušenostmi anebo s některými věcmi nepříjemnými, jako je strach z biče, či nápřahu. Čeho se ale vyvarujte, je kousání v kruhu, kde je nastoupeno celé osazenstvo cvičiště. Pokud bude pes vyčerpán štěkáním na figuranta, který dává kousat deseti dalším psům před vámi, a to třeba ve dvou kolech, půjde jeho zákus do háje zeleného a vy budete muset nadšeně jásat nad nepevným požvykováním, protože váš pes bude mít spíše starost udržet se při plném vědomí.

Držení kořisti
     Snažte se po vítězství vašeho psa dát do pohybu. Nenuťte figuranta utíkat s vámi, je to nejlepší. Stačí, když stojí ve středu kruhu, jenž se psem na vodítku obíháte, a drží kořist na úvazku v mírném tahu podporujícím zákus. Po úplném vítězství v pohybu pokračujte, a poté se snažte uchopit psa za obojek, druhou rukou mu podepřete bradu a mírným chválením jej uklidněte.
     Vidíte jak je vše podobné nácviku aportu, o kterém jste četli v minulém čísle. Ano, všechno souvisí se vším. Nikdy na to nezapomínejte.

Pusť
     O správném provedení a výuce povelu „pusť“ se dočtete později. Zatím nechte figuranta, ať kořist psovi vždy ponechá.
     Pro povel „pusť“, stejně jako u aportu, použijte prst vložený do mordy, anebo, pokud to není pro hluboký zákus možné, zatažení za slabinu. Nikdy nepoužívejte povel „pusť“ spolu s ubráním kyslíku zaškrcením stahovacího obojku. Ano, můžete to udělat pro odebrání materiálu, ale jen spolu s povelem „drž“ a podpůrným chválenim v boji. Je to vámi řízená prohra psa. Osobně ji používám, pokud pes nechce pobrat materiál a je nemožné ho nechat zvítězit s polovičním zákusem, anebo po znovudokousnutí po utržení, pokud se toto trhání, např. na protiútoku, stalo již standardní chybou a jedinou cestou je ukázat psovi, že vítězství přichází až po správném provedení cviku. Toť pro objasnění pouze,  neb vy v začátcích něco takového nesmíte použít.

Budování zloby
     S budovaním zloby počkejte až do doby, kdy si budete jisti chtíčem po kořisti a pevnosti zákusu vašeho psa.
     Dříve bylo běžné nejdříve psa pořádně rozzlobit, a poté až budovat zákus.   Proto  většina psů kousala na půl huby a různě vrčela, do rukávu se  nepouštěla s plnou vervou a na revíru pokud nevytahovala, tak, obíhajíc úkryt, ustrašeně ječela,.To vše proto, že k budování zloby bylo používáno nějaké bolestivé dráždění psa. Stále se ještě setkávám se psy zlomenými vypráskáním bičem. Docházi k tomu většinou, pokud si už figurant neví rady a chce ukázat psovodovi alespoň nějakou reakci jeho psa, který třeba stojí a tupě zírá, protože jej figurantovy plouživé pohyby nezaujaly. Pokud zjistíte, že toto je způsob výuky, který váš trenér užívá, utečte a najděte si jiného. Vyprášit pejskovi kožich lze, ale pouze tomu, který je na to připraven a přijme to s radostí jako výzvu k boji. Pokud se jedná o nějaké měkčí zvíře, jediným výsledkem bude strach z biče, který se promítne i ve strachu z nápřahu a patrně i z výstřelu. Bič je výborná pomůcka, stačí s ním ale jen zapráskat psovi před nosem, když mu odkopnete těsně před ním ležící kořist, než ho přetáhnout a způsobit mu palčivou bolest.
     U starších psů můžete pracovat s náhubkem. Nezapomeňte vša že pokud psovi nasadíte náhubek jen na obranu, bude se spíše než o figuranta zajímat o způsob, jak se náhubku zbavit. Použijte kožený náhubek určený právě pro tento účel, který má o jeden jistící pásek navíc a úder jím nebolí tolik, jako náhubkem kovovým. Nezapomeňte, že musíte vždy dbát na zdraví figuranta, pokud jej zraníte, nejen že nemůže trénovat vás a ostatní, ale třeba si v budoucnu bude spolupráci s vámi důkladně rozmýšlet.
     Pes  omezený náhubkem, neschopný uchopit například na zemi ležící kořist, se naučí údery bojovat s figurantem, který projevuje uskakovaním a uhýbáním strach. Nakonec právě přes tuto schopnost figuranta vytlouct, získá další díl do mozaiky ze skálopevné jistoty, že je tvorem neporazitelným.
     Ve skupině psů je vynikajícím pomocníkem „ulička“. Psovodi se psy s náhubky vytvoří špalír, jímž probíhá figurant v ochranném oděvu. Psi podporováni jeden druhým se naučí zaútočit na pohybujícího se figuranta. Toto přiblížení se praktickému využití psa má jistě své odpůrce, ale je vynikajícím prostředkem pro zvyšování sebedůvěry vašeho psa.

                                                                                                                                                 Luděk Šilhavý

INSTRUKTÁŽNÍ VIDEO v přípravě