Díl šestý - aport
 
Jeden volný aport a dva přes překážku, tvoří 45% celkového ocenění poslušnosti IPO
Avšak nejen pro to se aportu přikládá tak velká důležitost.
Například přezkoušení psů vykupovaných ozbrojenými složkami,se skládá právě většinou jen z aportu a
testu povahy, anebo jen z aportu samotného. Na schopnosti přinášet věci ( a pochopitelne je před tím i najít)
je postavena metodika vyhledávání drog, výbušnin, práce psů záchranných, lavinových, asistenčních atd.
Každý z nás si určitě vzpomene, tak jako já na dobu, kdy vlastní pes byl nesplnitelný
dětský sen. Právě pohled na německou ovčačku pana Hulínského, vášnivě přinášející poplivaný klacík,vzbuzoval ve mě
pozitivní zavist, spojenou s předsevzetím, že opravdu, ale opravdu budu hodný a chodit do školy i ve středu, kdy
byla mnou nenáviděná matematika, fyzika a chemie aby mi byl pes konečně povolen. Jako kluk jsem pak na cvičišti s
údivem sledoval, jak někteří psi přesně přinášejí činku, zatímco můj knírač jen požvykoval a pohazoval malého peška,
který tehdy na zkouškách stačil. Chtěl jsem se těm zkušeným vyrovnat a optal se jak na to a bylo mi poraděno násilí.
Pochopitelně jsem poslechl, udělal to blbě a potom to dlouhou dobu spravoval, abych se vrátil k požvykování činky,
ale alespoň za to bylo sedm bodů z desíti a to se dalo jinde dohnat.
Postupně jak šel čas, zpřísňovalo se i hodnocení tohoto cviku.
Pamětníci vzpomenou, jak před lety stačilo na zkoušce ZM, aby pes za aportem jen vyběhl –
t.j.projevil zájem a za podpory různých pomocných povelů a posuňků, dohopsal někam do blízkosti psovoda.
Na vyšších zkouškách byla hodnocena zejména přesnost a to, že má pes ocasem propíchnuté bříško a se sklopenými
slechy a hrůzou v očích, se k psovodovi spíše přišoural, se příliš nepenalizovalo, hlavně, že zaujal předepsanou polohu.
Dnes pes musí na jediný povel co nejkratší cestou a s patričnou rychlosti a zájmem uchopit činku
již na cestě k ní a stejně tak nejkratší cestou zpět, zaujmout polohu vsedě, co nejtěsněji před psovodem, ale tak,
aby neobtěžoval, aniž by činku přežvykoval a zákus byl pokud možno hluboký a pevný. Po celou dobu musí být celkový dojem
( tak jako na na celé poslušnosti IPO) radostný, energický avšak bez chyb pocházející z nesoustředěnosti, rozjívenosti atd.
Cest je mnoho
a možná u tohoto cviku je paleta použitelných metodik nejpestřejší.Počínaje hrou, přes
přirozenost aportovat, kořistnický pud, chuťově dráždivou metodu až po násilí.O této poslední, násilné se dočtete
později. Jsem si vědom, že křiklouni z rad všeználků začnou presentovat svá moudra, jak je něco takového neetického.
Není. Je jen potřeba to udělat dobře a rychle. Zbavíte tak psa stresu z vašeho rozladeění, při špatném výkonu a hlavně
jej to naučíte jednou provždy. Zatím se do toho rozhodně nepouštějte. Pokazili byste svého psa, jako já před bezmála
třiceti lety a možná by to byla i definitivní tečka za jeho výcvikem. Násilný aport, stejně jako jakýkoli jiný cvik
podpořený v učení silou, je možno započít až po selhání všech jiných možností a hlavně poté, kdy je psovi definitivně
jasno, co je po něm požadováno.
Takže jak na to – a ještě jednou podotýkám, že toto je jen jedna z mnoha metod:
Pes musí mít jasno, že o míček nepřijde a pokud by snad začal překusovat,
velmi mírně ho upozorněte trhnutim za obojek a verbálnim projevem nelibosti. Stačí mírné direktivní „ne“.
Po pár vteřinách, které budete prodlužovat až k minutě se buď můžete rozběhnout a pokračovat v této činnosti
anebo ruku zpod brady pomalu přesunout, psa pohladit a tlakem prstem na pysky, který vložíte do koutku mordy,
na zadní zuby, spolu s povelem „pusť“, míček z mordy takřka vypáčit a znovu do něj kopnout, pro vzbuzení chuti
pro další cvik anebo psa zavřít, aniž byste ho dál nějak dráždili. Doporučuji vám tento hmat na pouštění natrénovat
před tréninkem. Vždy vsunujte prst mezi stoličky tak, aby byl chráněn pyskem, jinak o něj přijdete.
Po pár trénincích začněte před psem couvat a s povelem aport si jej přitáhněte do polohy
před psovoda, kde jej můžete ale zprvu ani nemusíte i posadit, znovu s oním přidržováním obojku a mandibuly.
Vzápětí, či po pár sekundách klidného držení, pokračujte ve hře a se psem se znovu rozběhnete a znovu si jej s povelem
„aport“ přitáhněte. Tyto sekvence sedění a držení předmětu dělejte krátké. Nechtějte po psu nějaké dlouhodobé držení v klidu.
Zde na začátku musí vědět, že poté, kdy se k vám přiblížil a usedl,držíc míček v mordě klidně, o míček nepřijde,
naopak po chvíli jej uchopíte za šňůrku a znovu se s ním potaháte, což musí kvitovat s nadšením. Proto – ŽÁDNÉ NÁSILÍ,
AŤ UŽ VERBÁLNÍ, ČI BRACHIÁLNÍ FORMOU . Pokud jej to nebaví – tj. není dravý v chuti míček uchopit, vraťte se klíďo
píďo zpět na úvazek a pokračujte v budování drivu. Není chybou, právě při ztrátě chuti, či nezvladatelném překusování,
míček vytrhnout a práci ukončit. Poté se ale opravdu vraťte o krok zpět.
Po čase, až si budete víceméně jistí, že pes umí zaujmout s vaší pomocí pozici vsedě
před psovodem a spravné držení míčku( a může to být cokoli, nejen míček), můžete přejít k práci na dlouhém vodítku.
Vodítko mějte rozvinuté za sebou a psa přidržujte za obojek tak, aby se do něj nezamotal. Nezapomeňte, že vodítko
které byste pevně svírali, vás ošklivě popálí. Psa přidržujte za obojek. Nepožadujte zprvu žádnou poslušnost – mám
na mysli zaujetí základní polohy, z které se aport vždy začíná. Po vydráždění míčkem tento odhoďte tak, aby byl viditelný
(ne ve vysoké trávě ) a také v dosahu délky vodítka. Toto opravdu důsledně dodržujte, protože strhnutí psa těsně před
uchopením odhozeného předmětu, může vážně narušit jeho chuť do této práce. Spolu s povelem „aport“, psa vypusťte a
jemně přidržujte vodítko, abyste ihned s uchopením odhozeného předmětu začali spolu s couváním a chválením, psa rychle
přitahovat a posadili si jej do polohy před psovoda, kde proběhne opět umravnění zákusu a alespoň jedno opakování
celého cviku, bez fáze odhození.
Postupně začněte odbourávat ono couvání a přehršle povelů. Stále však psa motivujte právě
onou hrou s předmětem, který přinese a následným vítězstvím. Pes totiž ještě nezná povel pusť. Výuku tohoto povelu
začněte raději až po zvládnutí přinesení míčku (předmětu) na vzdálenost několika metrů, byť s vaší dopomocí.
Je pochopitelné, že pokud vám nosí pes na vycházce např. klacky a těší se z toho, je nutné jej v této činnosti
podporovat, ale opět dodržujte pravidlo, že nesmíte ani náhodně vzbudit v psovi obavu, že mu bude jeho“kořist“
odebrána. Pokud vám něco donese, potahejte se sním a nechte odběhnout. Po čase poznáte, že vám bude někdy až
zoufale nutit to, co drží v mordě a to je bezpochyby velké vítězství.
POVEL“PUSŤ“
Pouštění aportu není nepodobné pouštění rukávu, či jiné kořisti.
Psovi nemůžete ukázat, že po povelu „pusť“ mu bude jeho kořist odebrána. Hned zpočátku výuky pouštění,
budte raději mírně direktivnější než abyste se se psem nějak přetahovali.
V praxi to znamená, že s povelem „pusť“ nějakým způsobem vyjmete kořist psovi z mordy,
zároveň ve stejném okamžiku stlačíte psův zadek do pozice sedni ( aniž byste povel „sedni“ použili) a po krátkém
okamžiku, mu s povelem „aport“ (na obrane „drž“) umožníte další zákus a vítězství, po kterém si s ním opět pohrajete
a ponecháte mu radost z vítězství. .Pauza mezi pouštěním a nasledovným zákusem musí být minimální. V počátku učení
je to spíše jen takové překousnutí. Zdůrazňuji ještě jednou, nesmíte u psa vybudovat pocit, že prohrává, musí mit
naopak radost z toho, že mohl pustit, protože si to vynahradí následovným zákusem.Zároveň však co nejdříve požadujte
přesnost v dohlídání a nedovolte psovi jediný pohyb či štěknutí.Po povelu „pust“ musí sedět pod vámi drženým míčkem
či peškem a znovu jej uchopit až po vašem pohybu a povelu „drž“.
Pouštění učte jako samostatný cvik, nepleťte to zpočátku dohromady s aportem, protože případné
chyby se odrazí právě na provedení celého cviku.
Spolu s úspěchem v učení povelu pusť, se vám pravděpodobně stane, že vás pes, až začnete
tento povel používat při aportu, bude aport pouštět předčasně. Tomuto předejdete různými pauzami od přinesení a
předsednutí po povel pusť. Stále psovi pomáhejte podepřením brady a pochvalou mírným hlasem, která pomůže eliminovat
nervozitu, vedoucí k překusovaní. Dělejte to pokaždé jinak, někdy po oné pauze pokračujte opět ve hře, za žádnou cenu
nepropadněte do nějakého stereotypu.
V této fázi opět vyčkejte
Nejsem sto říci kolik tréninků. Je to individuálni, poznáte to sami při trošce citu. Na cit
nezapomínejte, nechte se jim vést a nedělejte nic pouze mechanicky podle návodu.
Pokud jste úspěšně prošli touto fází a pes se teší z toho, že může přiběhnout, předsednout
a pohrát si, respektive pustit míček a pak znovu uchopit, můžete začít používat druhý míček jako odměnu. Nejdříve psa
musíte naučit tuto odměnu přijímat. Pro správnou polohu před psovodem, musíte mít míček centrálně pod bradou. V této
pozici nikdy nepoužívejte vyhazovač výcvikové vesty, pokud ji vlastníte. Předpokládám však, že toto váš pes již umí,
z nácviku přivolání.
Po odhození míčku a použití pomocných povelů pro přinesení, si psa umravněte do klidného
zákusu v poloze před psovodem a po povelu „pusť„ míček odeberte a vzápětí psovi upusťte do mordy míček druhý, svíraný
pod bradou. Opět může přijít nežádoucí spojení a pes začne přinášený míček vyplivovat, aby dostal ten druhý.
Stejně jako v předchozím případě se snažte, cvik vykonávat různě a byť druhý míček svírate pod bradou, nedávejte jej
psovi, nýbrž po přinesení pokračujte ve hře s míčkem prvním.
PŘINÁŠENÍ ČINKY
Nespěchejte a malá štěňata raději do tohoto cviku s činkou nenuťte
Činka je z materiálu, který je tvrdý a pes musí mít vyvinutý reflex, že odměna přichází až po klidném držení.
Tvrdý materiál by jej paradoxně mohl donutit činku překusovat. Pes má aport pevně svírat a pro štěně, je právě
toto pevné sevření tvrdého dřeva, prakticky nemožné.
Opět začněte na úvazku, kdy psa budete činkou dráždit a sem tam mu umožníte zákus. Opatrně! Činka je ze dřeva a
může zranit vás i psa. Spíše mu ji podkopněte pod nos, ať si sám zvolí jak rychle a s jakou silou ji uchopí.
Nebuďte líní a psa navažte
a to nejlépe se psem druhým, byť váš pes o činku jeví zájem. Jde o to, že činka musí
být psem ceněna stejně jako míček, protože pokud ne (a to je velmi časté, míček je přeci míček :-) ),bude
po přinesení činku vyplivovat, aby míček jenž máte pod bradou ihned dostal.
Právě proto, se při přinášení činky vraťte zpět na začátek. Na úvazku vydrážděného psa
si po odhození činky přitáhněte na dlouhém vodítku. Často používám vodítka dvě, jedno na psově obojku a to druhé
na čince ( někteří výrobci dělají z tohoto důvodu na činkách očko). Toto druhé voditko může mírným tahem
zdokonalovat zákus a podporovat nutnost činku držet. Musíte však vědět, že je to činnost pro začátečníka
poněkud složitá a můžete zde napáchat více škody než užitku.
Po přinesení činky s vaší dopomocí, na kterou nezapomínejte i v situaci,
už můžete předpokládat, že pes cvik vykoná sám, psa opět umravněte do polohy před psovodem a po krátkém
držení se o činku potahejte a nechte jej zvítězit, proběhnout na vodítku a s dalším povelem „aport“ jej
po chvíli přitáhněte a celou práci znovu zopakujte. Stejně jako s míčkem, proveďte cvik pusť a pokud pes
správně reaguje můžete přejít k přivolání s odměnou. Právě pro častou preferenci míčku před činkou, doporučuji
použít zprvu jako odměnu po přinesení činky, pamlsek plivnutý z úst. Zejména u mladých a hektických psů,
předejdete takto onomu nežádoucímu upuštění činky, z důvodu očekávání následující odměny. K odměňování míčkem,
které je u aportu rozhodně nejefektivnější, přejděte raději až po dokonalém zvládnutí aportu s odměnou pamlskem.
Možná v počátku budete mít pocit, že odměna pamlskem byla lepší, protože pes pracoval přesněji. Nebojte se , že
něco pokazíte.Počáteční chyby způsobené dychtivostí vašeho psa časem odstraníte a rychlost a chuť, kterou váš
pes získá, vám tuto práci mnohonásobně vynahradí.
PŘEBÍHÁNÍ ČINKY
Patří k poměrně často penalisovaným problémům aportu A nejen přebíhání. Dnes se již bodově
zvýhodňují psi, kteří uchopí činku již před obratem zpět k psovodovi. Pro odstranění této nežádoucí činnosti,
uvažte činku na dlouhé vodítko a po vyslání psa těsně před uchopením, ji trhnutím přesuňte z dosahu psa.
Ten se pochopitelně vydá novým směrem, a vy máte možnost toto zopakovat. Několikrát. Pozor však, ať jej činkou
neuhodíte. Po uchopení činky pokračujte v běžném postupu – verbální pomoc, přinesení, odebrání. Pokud se necítíte
dostatečně pohybliví, vyberte si místo pro aport vždy u nějaké zdi,ku které činku těsně hodíte. Pes který nebude
mít nějaký čas možnost se k čince vracet až po nežádoucím obratu, provede aport „čistě„i na soutěž. Snad :-).
NEDOSTATEČNÁ RYCHLOST PŘÍCHODU
pro zvýšení rychlosti je třeba zvýšení motivace psa. Je to záležitost ošemetná ve fázi
učení aportu. Jak jsem již uvedl, často dochazí k preferenci odměny a pes činku upustí, aby získal v mordě příjemnější
kořist. Pokud jste si však jistí, že váš pes činku udrží, můžete po uchopení činky vyslaným psem začít mávat míčkem a
psa volat aby jste těsně před jeho příchodem míček umístili pod bradu. Pokud ani toto není dostatečné, použijte pomocníka.
Ten drží psa na vodítku asi 15 – 20 kroků daleko a vy odhodíte asi do poloviny této vzdalenosti činku, za stálého
dráždění míčkem. Po pár okamžicích, použijete povel „aport“ a pomocník psa vypustí. Pes se rozběhne a činku uchopí
v rychlém běhu. Vy můžete pokračovat v dráždění a znovu míček umístit pod bradu, těsně před příchodem psa. Tato
metoda také učí psa uchopit činku při cestě k ní.
Jak jsem již v úvodu napsal a o aportu to platí obzvláště , výcvik nelze zobecnit.
Toto je jen jedna z cest. Z mnoha. Pokud máte pocit, že váš výcvik nemá dostatečnou progresi, nezoufejte, brzy
vám prozradím jak použít mírnou sílu a psa umravnit tak, aby byl aport dokonalý. Do té doby však dělejte vše pro to,
aby váš pes věděl, co po něm chcete a možná žádné násilí nebudete potřebovat.
Luděk Šilhavý
|
