Cvik odložení za pohybu vsedě musí být proveden velmi rychle, přesně a pes musí po celou dobu cviku udržet pozorné sledování psovoda.
    Pokud pro rychlé zaujetí polohy nepostačuje onen švih vaší paže a vy jste nespokojeni s výsledkem, to když si pes sedá pomalu, nebo dokonce zůstane v jakémsi polosedu, který dokončí až v momentě vašeho obratu po zastavení, o stoji nemluvě, je nejsnazší cestou použití násilí. Zapřisáhlým odpůrcům technik par force musím sdělit, že už ono trhnutí vodítkem vzhůru a švihové zatlačení na záď právě k těmto technikám patří, takže můžete zůstat v klidu a následovat mé rady, neb jste již smrtelně zhřešili.
    Následující postup je pro použití mechanických prostředků. Pokud by se vám to zdálo příliš tvrdé a chtěli jste použít elektrický obojek v krajině bederní, vězte, že postup je poněkud odlišný. Cítíc odpovědnost za možné tucty špatným užitím elektriky pokažených psů, posečkám se zveřejněním těchto praktik do dalšího očekávaného pokroku technologií či alespoň do jistoty, že národ kynologický se stane v ČR natolik moudrým, aby pochopil, že ne každý pes je vhodný pro tuto cestu, a také že ne každý psovod se do něčeho takového může pustit, neb jeho schopnost empatizovat se psem není ještě dostatečně vyvinuta.

Výcvik par force si vždy důkladně promyslete

    Neb pokud jej jednou započnete, není jiné cesty, než par force pokračovat do úspěšného konce. Snažte se nepříjemný pocit z nácviku silou zkrátit na minimum. Proto trénujte daleko častěji než normálně, ať období použití síly co nejrychleji skončí. Učiníte-li tak s opravdovou intenzitou, je to ve většině případů naposledy pro onen konkrétní cvik. Nepříjemný pocit musí vybalancovat psův drive, který je vhodné podpořit předchozím „nažhavením“ psa pokaždé před započetím tréninku a také, pokud to cítíte, i mezi sekvencemi cviku. Právě zvýšená motivace zabrání strachu z výcviku a pes bude pracovat s radostí, ať bude použitá síla jakákoli. Nikdy necvičte silou více cviků jak jeden!!! Teď odbočím, ale je to nutné zdůraznit – konkrétně v případě nácviku nuceného aportu nedělejte nic jiného. Jen a jen tento cvik až do definitivního zvládnutí cviku – k tomu ale dojdeme časem.
    U povelu sedni se pochopitelně dají cvičit i ostatní disciplíny, avšak poslušnost se opravdu na těch pár dnů snažte omezit právě na perfektní vykonání tohoto cviku, plus chůzi u nohy, protože násilnému posazení se bude váš pes paradoxně vyhýbat zaujímáním této polohy bez vašeho povelu. Vámi zvýšený drive zabrání nutnosti použít tlak také při chůzi u nohy.
    Pro odložení za pohybu jsou nezbytné dva faktory. Ten prvý je rychlost zaujetí polohy, a ten druhý setrvání v ideální poloze. Je jedno, v jakém pořadí budete každý jeden z faktorů cvičit, doporučuji to však učinit zpočátku separátně.

Rychlost zaujetí polohy

    Švih vaší paže, která měla stlačit co nejprudčeji záď psa dolů, nestačil. Proto je nutné tento již silou vykonaný pohyb podpořit něčím ještě intenzivnějším. O trhání vodítkem vzhůru se záměrně nezmiňuji, neb je to spíše ke škodě, pohyb vašich rukou je tak silným návěstím, že práci ruší.
    Pro posazení musíte použít nějakou pomůcku, jejíž působení v oblasti zádi psa bude nepříjemné, a proto, aby se tomuto nepříjemnému zážitku vyhnul, raději zvolí to menší zlo, a to je poslechnout a polohu zaujmout jak nejrychleji to jde. Pokud píši nepříjemné, znamená to opravdu nepříjemné. Používal jsem vidličku. Chápu vlnu nevole, jež tato věta způsobila nyní, zejména mezi navoněnými princeznami. Zamyslete se však nad tím, co je horší – pes vláčen celý život na ostnáči, jehož každý jeden segment se mu zabodává do krku – a to je bohužel stále častější jev, kterému ke všemu nikdo nevěnuje pozornost, anebo vidlička či cokoli jiného, co psa prostě píchne do zadku, a to jen po dobu několikadenní výuky, která, ukončená úspěchem, zbaví psa stresu z majitelovy nevole, kterou vycítí vždy, když ten cvik provede blbě.
    Měl jsem dobrou vidličku, byla z tvrdé ocele z vojenského příboru mého prastrýce, který sloužil pod Paulusem u Stalingradu. Nikdy se neohla jako ty aluminiové, jenže mi ji nějaký dobrák, neb na ní byla svastika, ukrad. Budila pozornost, říkali mi dokonce Vidlička, ale ten pes udělal na mistrovství MSKS jednu z nejlepších poslušností, třikrát vyhrál vylučovačky a dvakrát se na mistrovstvích USA dostal na bednu. Tím jsem sice zavřel ústa nikdynechybujícímvšeználkům, ale poté co pětiletý syn mého přítele byl na našem společném tréninku, a poté při obědě u nich doma bodnul angorského kocoura vidličkou do zadku s povelem „fedni“ (šišlal), rozhodl jsem se pro něco nenápadnějšího. Náhradu jsem našel v tlustém křížovém šroubováku, to aby to psa až tak moc nepíchlo, který jsem uřízl, a světe div se, tato pomůcka byla pro okolí již snesitelná. Doporučuji tedy něco takového, rozhodně tedy něco, čím psovi neperforujete kůži!
    Pravou rukou uchopte vodítko a levou držte tak, abyste pomůcku pro posazení neprezentovali. Nejprve si to zkuste na místě, kolmým použitím tohoto domlouvátka v bederní krajině psa donuťte sednout. Rozejděte se, otočte a vraťte, jako při normálním tréninku. Můžete to takto udělat i víckrát, než psa odložíte za pohybu. Nebojte se ho s jediným povelem pro odložení doslova připíchnout k zemi. Okamžitě se k němu vraťte a nešetřete verbální pochvalou – žádné plácání, rozostřili byste udržení pozice. Nepřežeňte to, pracujte však dostatečně intenzivně, aby již tento prvý trénink zanechal dostatečný otisk v psově paměti. Snažte se jej mít stále pod kontrolou vodítka. Pokud by se jednalo o opravdu slabšího jedince a vy byste nedokázali správně odhadnout dobu, kdy s takovýmto výcvikem započít, anebo byste použili sílu neadekvátně, pes může prchnout. To je to nejhorší, co se u výcviku par force může stát. Ne že to přeženete, ne že se pes nějak zlomí – to ani nejde, neb to je přeci účelem a my výcvik povedeme tak, aby se vše napravilo, ustálilo, pes odstresoval a pracoval lege artis. Pokud mu však ukážeme, a nedej bůh opakovaně, právě v počátku nácviku silou, že existuje možnost se tomuto vyhnout, je to velký problém do budoucna. Pochopitelně ho lze také odstranit. Je však nutné vědět, že k nácviku silou se má přistoupit až tehdy, kdy je vyčerpán zásobník všech ostatních možností, pes musí být dospělý a hlavně psovod vyzrálý.
    Snažte se tedy pracovat v oploceném prostoru, nechť jsou dveře zavřeny a hlavně, ať pes nemá sebemenší možnost, pokud by už prchnul, skočit do vašeho otevřeného auta a najít spásu ve svém kenelu.
    Nejdůležitější zásadu raději zopakuji. Nesmíte přestat. Pokud jste se již rozhodli k tomuto kroku, je nutné vytrvat až do konce, který je v dohledu, ať je to po prvních dvou lekcích par force sebevíc neuvěřitelné. Pokud je pes již nalomen silou, anebo je třeba nějak jinak poškozena jeho důvěra spolupracovat, je u takto vnímaného cviku jen jedna cesta. Cesta silou, anebo silou ještě větší.

Setrvání v poloze

    Odložení za pohybu, respektive setrvání v pozici, není cvikem nejnáročnějším, zejména když se výkon psa, třeba již po krátkém čase, ustálí. Někteří trenéři právě pro udržení pozice bez hnutí nepoužívají jinou odměnu než pamlsek. Doporučuji však pamlsek vyměnit za míček, a to v ten moment, kdy jste si jisti, že pes cvik s pamlskem provádí dobře. Prvním důvodem je celkový výraz práce, který se při používání míčku nemění ani při velké únavě na soutěži, zejména při nějakém psychickém či somatickém problému. Ten druhý důvod je právě snadné vybalancování síly v případě nutnosti jejího použití.
    V okamžiku, kdy vyměníte pamlsek za míček, se budete možná cítit, jako byste udělali krok zpět. Zejména pokud třeba použijete hod míčkem přes rameno dozadu okamžitě poté, co pes zaujme polohu za pohybu. Je to výborná metoda, ale právě zde dochází velmi brzy ke zlozvyku, kdy si pes mírně poposedne, anebo dokonce změní polohu.
    Pes musí mít pocit, že musí sedět, a to za každou cenu, i kdyby se dělo cokoli a to až do vašeho návratu, kdy jej v základní pozici odměníte, ať už míčkem, pamlskem, povelem „hodný“ anebo ukončíte cvik třeba povelem „volno“, což může být taktéž někdy forma odměny.
    Použijte dlouhé bederní škrtidlo, ne tedy to krátké, které na krk patří. Vodítko na obojku nedoporučuji, to raději nějaký dostatečně dlouhý špagát přímo na krku.
    Začněte znovu odložením na místě. Použijte povel „sedni“ a rozejděte se, držíc konec korekční šňůry, kterou budete na psa působit tahem, zpočátku nácviku mírným, ale dostatečným na to, aby pes změnil polohu a vydal se za vámi. V okamžiku, kdy pozici změní, jej s nelibostí vraťte na místo a cvik opakujte. Ano, bude se tvářit nechápavě a schlíple, protože najednou je z odložení, které vykonal správně, nešetrně tažen za krk. Nedbejte toho a znovu pokračujte. V okamžiku, když ucítíte od sedícího psa protitah vašeho mírného tahu, máte vyhráno, odměňte jej v základní pozici a cvik znovu opakujte. A pak znovu, až budete moci použít tah opravdu výrazný, který pes bude kontrovat protitahem. A právě nutnost polohu udržet vám umožní použít míček, hozený přes rameno při odchodu či při návratu přímo psovi, aniž by nervózním poposedáváním měnil pozici. Získáte tím nejen možnost okamžité odměny, ale i udržení pozornosti po celou dobu cviku.
    Ve finále spojte nácvik zaujetí a udržení polohy. Protože váš pes celé provedení cviku znal již z předchozího tréninku, měl by být jeho výkon bez problémů, jen o bleskové zaujetí polohy lepší, a o tenční bezhybné sledování psovoda pro oko rozhodčího libější.

FOTOGRAFIE zde	INSTRUKTÁŽNÍ VIDEO v přípravě