Jak je zjevné z nadpisu, jedná se o dokončení nácviku aportu vybudovaného motivací, pomocí síly. Prvý krok, motivační aport, naleznete v PPČ 6/2008 anebo na www.dogschoolk9. com kde je doplněn o video a kde naleznete velmi důležité doplňující informace. Kompletní nácvik aportu silou je popsán v připravovaném videu. Vězte však, že nácvik celého aportu par force bez předchozí motivace je až ta nejzazší možnost a velmi jsem váhal, zda ji natočit, protože je to cesta, která do kynologie dle mého názoru už dávno nepatří. Dodnes to je běžný způsob nácviku v myslivecké kynologii, odkud jsem jej před lety převzal a i touto zcela nucenou cestou nechal nejednoho psa projít. Postupně jsem z tohoto útrpného práva vyvinul způsob, který je zde uveden a který má s nějakým násilím společný snad jen název.

Proč použít force?

    Důvodem dokončení nácviku par force je zabránění překusům a také snadná možnost zrychlení přinášení. Pravda je, že pokud pracuji s NO, není přílišnou výjimkou, zejména jednáli se o veverky produkované exteriérovými chovy, psa postupným uklidňováním pomocí pamlsků a opětovného vkládání činky do mordy upravit v držení aportu až skoro k dokonalosti.
    Pracuji však ponejvíce se psy temperamentními, kteří v nedočkavosti prostě ten překus provedou, a to nejeden. V okamžiku, kdy se pokusíte takového energií sršícího tvora zrychlit v práci odměněním jeho drogou - míčkem místo činkou samotnou či pamlskem, nastane mnohdy neřešitelný problém, protože nějaké budování sebekontroly, tj. - odměnit míčkem pouze až je činka opravdu držena, by trvalo věky, pokud by se vůbec povedlo. Pes tedy činku začne pouštět a po vaší snaze o nápravu po dobrém bude výsledek ne bůhvíjaký, posouvající vás od výborného vyběhnutí a uchopení aportu po snad ještě dobrý návrat, ale sotva dostatečný konec cviku – tj. zaujmutí polohy před psovodem. Celý takovýto aport nebude nikdy lepší jak sotva velmi dobrý, a to jen v tom případě, že si rozhodčí nevšimne, že odebíráte činku opravdu na hranici tří sekund anebo ještě dříve. A ti co nejsou ještě ve výcviku dostatečně zběhlí, budou používat pomocné povely nakláněním těla a jiné celkový dojem velmi rušivá neřádstva. Takovýto na každé soutěži, zkoušce, ale i v běžném tréninku psem zkoušený psovod, buď přijme fakt, že je v poslušnosti autsajdrem byť má psa třeba i velmi vášnivého aportéra, s pokorou, které je třeba všude jinde v životě, avšak při tréninku psa místo nemá, anebo pokud je začátečník učiní některou z fatálních chyb. Je jedno zda v záchvatu zlosti při aportu psa něčím přetáhne, praští činkou anebo mu ji na rady nějakých rozoumků uváže do mordy. Výsledek je ve všech takovýchto případech žalostný. V tom prvém bude psovod z pasáže aportů – a to je na IPO 40 bodů, dokonale otráven při každé práci po celý život psa a nemyslete si, že to ten pes nepozná a nebude mu poté také tak trochu ouvej. V tom druhém je to mnohem horší. Psovi se stane nepřítelem nejen činka, ale mnohdy i psovod a celá dosavadní práce půjde do háje a od vznešených cílu bude upuštěno.

Jak na to

    Psovod má psa na krátkém vodítku tak, že je smyčkou utaženo kol jeho zápěstí. Je to zabezpečení před útěkem, k pokusu, o který během nácviku patrně dojde. Pes je v poloze před psovodem na stahováku. Rovnou, bez dávání nějakých šancí, mu natlačte pysky na horní špičáky spolu s neutrálně vysloveným povelem „aport“. Neutrálně, protože použití normálního povelu „aport“ s intonací plnou výzvy k lovu něčeho, co bylo psovi milé není nyní na místě a pomocí takovéto intonace by došlo k nežádoucímu vzruchu, který je překusování na vině.
    Činku vložte psovi do mordy spolu s povelem „aport“. V okamžiku vložení do mordy, tlak musí ustat. V případě korektního držení vyčkejte asi pět vteřin. Pokud ji bude držet bez překusu,dejte psovi povel „pusť“ a odměňte jej pamlskem. Ne míčkem etc., teď pracujeme bez vzruchu a v podstatě musíme na okamžik psovi činku zprotivit.
    Pokud začne pes činku žvýkat anebo ji upustí a to se stane v 99 % případů, nechte činku buď vypadnout z mordy anebo mu ji lehce vyrazte ven. Okamžitě poté znovu zmáčkněte pysky na zuby a spolu s povelem „aport“ činku opět vložte do mordy. Pokud pes alespoň na okamžik činku udrží, použijte pochvalu konejšivým tónem, avšak pokud překusuje znovu použijte vyražení z mordy. Jen v případě že by ji alespoň pět vteřin udržel, odměňte jej po povelu „pusť“ pamlskem. A znovu a znovu.
    Nebojte se stlačit pysky tak, že to pes bude opravdu cítit. Síla kterou se budete pokoušet psovi činku z mordy vyrazit, nechť je zpočátku opravdu malá. Je to spíše vyšťouchnutí. Podpora a prověrka úchopu větší silou je možná až se do práce vrátí chtíč a radost. Pokud tedy pes drží činku bez překusu, neotravujte jej teď na začátku nácviku par force ještě nějakými dalšími zbytečnostmi a opravdu výrazný pokus o vyražení, jež později přejde v pokus o zaražení činky do mordy, provádějte až po ustálení celého cviku.
     Až několikrát zopakujete výše popsaný postup a pes opravdu činku dokáže svírat, nabídněte mu činku přímo před řezáky opět s povelem aport. Pokud činku opatrně otevírající mordou uchopí, jste na správné cestě. Pokud po ní vesele chňapne, nebyla vaše síla dostatečná a vy díky své lítosti se psem, který pochopitelně dává jasně najevo, jak je mu to nepříjemné, svou nedůraznou prací budete jen a jen prodlužovat tento pro něj jasný vopruz, protože vaše práce zase až tak nepříjemná nebyla.
    Pokud bude činku ignorovat, pokračujte v uvedeném tlaku a následovné odměně po povelu „pusť“ až do doby, než sám činku uchopí.
     Pokračujte dál s prací na ostnatém obojku. Psa posaďte před sebe. Tah za vodítko s povelem „aport“ otevře spolehlivě mordu, do které opět vložíte činku opřenou o řezáky. Tento tah zvyšte, dokud pes nezačne mordu otevírat sám. Opět prověřujte pevnost úchopu a po povelu „pusť“ odměňujte pamlskem. Pokud jej pes přijímá. Pokud ne, stačí pochvala. Pro vypadnutou činku psa přitáhněte za obojek a tah opět přerušte v okamžiku úchopu. Zařaďte do nácviku úkroky vzad spolu s přitáhnutím psa do korektní polohy před psovodem.

Mravní ponaučení

    Nyní anebo možná již při dřívějších krocích se dozajista dostanete do fáze, kde by to většina vzdala. Bez nějakého učitele anebo uceleného návodu, respektive svědectví někoho, který v tomto snažení uspěl. Pes naprosto nechápe, jak je možné že tak zajímavý předmět jakým činka hned po míčku a rukávu byla, může činit takové příkoří a jak mu to vlastně vy, ve většině případů nikdy žádnou bolest nepůsobící milovaný vůdce či vůdcová (toť kvůlivá potrhlým feministkám), můžete činit.
    Zde dochází velmi často k tomu nejhoršímu. Naše útlocitnost, která již dávno neoslovuje psa jako to ale jeho či ji, nás spoutává. Pes, který buď zakňourá anebo hystericky zaječí, v nás vzbudí lítost a strach z porušení citové vazby mezi psem a psovodem. V tento okamžik, míním tím okamžik jakéhokoli vzdoru počínaje smutnýma očima a útokem na majitele konče, v tento vyhrocený okamžik nesmíte přestat ve svém úsilí, nýbrž je zesílit a dát jasně najevo, že situaci máte pod kontrolou a poslouchat se prostě musí. Neexistuje totiž žádný krok zpět. Použili-li jste již násilí, cesta je jen jedna, a to je opět násilí. Stejné anebo větší. Pokud to teď vzdáte, je to v rektu nejtemnějším na věky věkoucí. Má psice pro mne také není žádné to, nýbrž ona a také s ní cítím každou její bolest. Je mi jasné, že pokud nebudu spokojený s její prací já, nebude s ní spokojena ani ona. Proto ji raději nechám pár kraťoučkých se kvencí rozdělených do dvou dnů zažívat nepříjemný po cit, než ji v tom nechat smažit po zbytek jejího bytí.
    Stejně nebezpečný jako vlastní zaváhání, může být scestný názor někoho jiného. Varuji tedy ty, jež se rozhodli po vyčerpání všech nenásilných metod ukončit trápení s překusováním, s nepřesnostmi v přinášení, předsedáním, s rychlosti, etc. silou, před svěřováním se o možném následovném postupu par force. Zejména tetám hrabající každou neděli cvičák anebo pamětníkům většinou sledující výcvik s půllitrem v ruce, kteří sloužili na čáře s vlčákem Azorem s tááákovejma zubama. Překročit vlastní stín je základem vývoje. Jsem sice odpůrcem Darwinovy evoluční teorie jako celku, ale fakt že jakákoli svízel vede ku hledání nové cesty a tím i vývoji, je neoddiskutovatelný. Kynologické fosílie – a nejedná se o stav těla nýbrž mysli – žijící jen z upravených vzpomínek, nejsou tím nejlepším rádcem. Nesnažte se tedy ubrat si na vlastní odpovědnosti svěřením se někomu takovému. Zviklá vás svým názorem a na své ZVV2 složené před třiceti lety bude poukazovat na nesmyslnost vašich teorií o možnosti zlepšení vaší práce mírnou silou. Rozdíl mezi nuceným aportem a upravením aportu silou je diametrální. Většina těchto „užčtvrtstoletíjennatěračůpřekážekvyjetýmvolejemabytobylolacinější“ se nikdy nepokusila psu porozumět. Jen a jen následovala manuál či rady předchozí generace „vodsudpodsu da nesmímeselišit“. Nějaké zdokonalení psa v jeho chtíči do práce, budováním motivace ignoruje. Narazíte na směsici nevole, závisti a nepochopení, ukrytou do dobře míněné rady, kterou tato osoba či skupina oslovených rozšíří s vlastními dovětky nejen mezi členy místního klubu, ale i mezi kynologickou veřejností. Nakonec pak, zvikláni okolím a připomínkami okoločumících nýmandů, raději vzdáte svou snahu o nápravu práce vašeho psa právě ve výše popsaném okamžiku, kdy to vypadá, že cesta, kterouž jste se vydali, je cestou slepou. Rozepisuji se tolik o možném fiasku nejen proto, že jsem ho byl v různých variacích svědkem, ale hlavně proto, že každý začátek musí mít promyšlený konec. I vy se proto důkladně zamyslete nad svými limity. A to spíše limity psychickými.
    A pokud si nebudete jisti, že nedokážete dojít na konec této cesty, nepouštějte se na ni. Na druhé straně však neodsuzujte ty, kteří překročili zažité mantinely a prostě to riskli. Nepodlamujte pak svou slabostí víru jiných.

Jak na to – pokračování

    Následujícím krokem je návrat k radosti z práce. Pokud se vám již podařilo dosáhnout držení a odevzdávání činky, následované odměňováním pamlskem, přejděte na odměnu míčkem. To prvé co vás napadne až to uděláte bude, že jste učinili krok zpět. Opak je ale pravdou. Ano, pes pod vzruchem vyvolaným míčkem bude opět překusovat. Jedno či dvě vaše upozornění vyražením činky a následovné její vynucené uchopení jej vrátí do nedávno vynucené poslušnosti. Doporučuji pracovat spíše na ostnatém obojku. Postupně psa zpracujte do takové úrovně, že vždy po povelu „aport“, uchopí pevně nabídnutou činku a bude ji pevně svírat i při vašich úkrocích vzad spolu s jeho korekcí do polohy vsedě před psovodem. Okamžitě jak je toto vybudováno psa navažte a vydrážděním činkou mu plně vraťte jeho původní drive. Činku odhoďte a bez nějakých požadavků na poslušnost pro ni psa na dlouhém vodítku pošlete, po uchopení jej naručkujte a upravte do korektní polohy, prověřte mírně úchop a pokud správně činku svírá, vložte si pod bradu míček a odměňte jej. Pokud ale o činku přijde, je cesta par force. Po zvládnutí přinesení z tohoto supervzruchu, pokračujte v korektní práci pod plnou poslušností, vždy však s počátečním drivem. Před každým odhodem činku rozkopejte, držíc psa za normální obojek. Až po zvládnutí držení ve vzruchu s míčkem pod vaší bradou, po korektním přinesení a předsednutí, můžete pro zrychlení celé práce přejít k výrazné prezentaci míčku po uchopení odhozené činky. Nezapomeňte stále prověřovat sílu úchopu. Dbejte opatrnosti při práci s dlouhým vodítkem. Toto nechť je vždy rozvinuté za vámi. Nikdy se nesmí dostat pod psa.

Dbejte vždy dokončení cviku, avšak nikdy se nenechte ovládnout zlobou

    Zde popsaný nácvik může mít desítky drobnostmi se lišících obdob, avšak obecná cesta k tomu aby pes netrpěl a přesto pracoval přesně a rychle, je jen jedna. Korekce může přijít až tehdy,kdy je psovi jasné co má dělat a kdy je cena odměny na konci nácviku tak vysoká,že vybalancuje nepříjemné pocity při výcviku par force.

FOTOGRAFIE zde	INSTRUKTÁŽNÍ VIDEO v přípravě