Štěkání na povel od nejútlejšího věku Vyštěkání je pro mě neodmyslitelně
spojené se štěkáním psa na povel, byť to
při výcviku není, zejména na západ od
našich hranic, až tak časté. Pochopitelně
jsem v rámci „fofrškoly“ také naučil pár
psů vyštěkávat figuranta bez znalosti tohoto
povelu. Šlo to. Ale jen u psů s výrazným
chtíčem a bylo nutné použít korekci,
čemuž se snažte, pokud je to možné, vždy
vyhnout, a to nalezením byť delší, avšak
schůdnější cesty. Proto povel „štěkej“ neignorujte.
Zcela jistě jej využijete někdy
v budoucnu, třeba na zkouškách NZŘ kterým
se třeba nyní nechcete věnovat. Povelu
„štěkej“ se nejlépe učí malé štěňátko,
ihned jak si je přivezete domů. Stále si totiž
pamatuje, jak si muselo při boji o mámin
cecík i zakňučet či štěknout, aby svou
mámu unavenou kojením upozornilo, že je
hladové a ať už je sourozenci, xakru, také
nechají napít. Jakmile se u vás trochu rozkouká
a vy zjistíte, co mu nejvíce šmakuje,
uchopte kus této dobroty mezi prsty
a stále jej s povelem „štěkej“ nuťte
k pozornosti. Pište si, že to nevydrží, a že
se ozve. V tom okamžiku jej odměňte, a to
i tehdy když se to štěknutí bude podobat
jen vzdáleně. Naučil jsem to takto každého
svého pejska již v tom nejútlejším věku
a s údivem jsem pozoroval, jak mí přátelé
učili štěkat psa tak, že jej například zatahali
za ucho. Výsledkem bývalo zoufalé zavytí,
což je pochopitelně vopruz. Štěkání je loudění
a tak jej také učte.
Štěkání musí být intenzivní I u dospělého psa můžete postupovat
stejně jako u štěněte, jako motivaci použijte
pamlsek nebo míček. Pokud je pes opravdu
„němý“, uvažte jej někde a s povelem „štěkej“
se pomalu vzdalujte do úkrytu, odkud
psa pozorujte. Dříve či později se pes ozve.
Neváhejte, vraťte se k němu, odměňte,
a znovu s povelem „štěkej“ odcházejte číhat
na jeho štěkot do úkrytu. Po krátké době se
bude doba, respektive vzdálenost, po vašem
odchodu zkracovat, až se pes rozštěká přímo
před vámi. Dvakrát, třikrát to upevněte
následujícím totožným tréninkem a můžete
se přesunout z úvazku do základní pozice.
V maketě začínejte štěkáním bez budování zloby Až máte štěkání na povel, třeba s dopomocí,
avšak vytrvalé a intenzivní dostatečně
upevněno, postavte se do makety
a s povelem „revír“ spolu s výraznou presentací
motivačního předmětu, nejlépe
míčku, u malého štěněte žrádla. Psa nalákejte
k sobě, kde mu s povelem“ štěkej“
a pomocnými povely „sedni“ a „hodný“
dopomožte ke korektnímu vyštěkání, jenž
zpočátku vůbec nemusí být příliš dlouhé.
Je pochopitelně výhodou, když si pes od
začátku v maketě sedá, ale pokud tento
povel ještě nezná, nechte jej stát, ležet,
poskakovat, jen když štěká spolu s výraznou
pozorností na předmět zájmu. Přehnané
umravňování v maketě na začátku
tréninku může vést k ztrátě koncentrace
a k dlouhým pauzám ve štěkotu, či k mlčení
a zírání. Pes nesmí v maketě číhat, musí
štěkáním loudit, byť je nejlepší odměnou
v budoucnu právě rukáv, pešek, kůže – tedy
figurantovy pomůcky, na které se právě
daleko lépe číhá, než štěká. Právě proto je
vhodné štěkání učit a později i upevňovat
na míček, s využitím drajvu, avšak ještě ne
agresivity, která je v ideálním provedení
vyštěkání žádoucí.
Neznesnadňujte psovi jeho práci U vyslání do makety na sebe sama můžete použít pomocníka, anebo psa odložit. Malému štěněti tam prostě utečte a nezapomeňte, že vše je zpočátku jen hra. Snažte se neupevnit ve psu reflex, kdy si spojí, že po jeho odložení a vašem odchodu do makety následuje revír. V budoucnu by se vám také mohlo stát, že se při dlouhodobém odložení na IPO3, nejspíše po výstřelu, vydá úprkem v prk do makety, kde je psovod ukryt po dobu cviku, pro právě tolik očekávaný míček. Proto se snažte co nejčastěji po vyslovení povelu „revír“, alespoň okamžik vartovat před maketou, nejlépe však těsně do momentu, než se běžící pes přiblíží. V počátku nezapomeňte pro vstoupení do makety zvolit tu stranu, kterou učíte psa obíhat. Později to bude už jedno a také to těžko vysvětlíte každému figurantovi, ale nácvik, a to nejen revíru, musí být co nejsrozumitelnější. Volte vždy tu cestu, která vašemu psu co nejméně zamotá hlavu. Před tréninkem se s figurantem dohodněte na postupu S takto připraveným psem se
nemusíte obávat přejít ve výcviku
na figuranta. I když je pes třeba
poněkud nedůvěřivý, anebo,
na druhé straně, až příliš aktivní
a hůře zvladatelný, bude vědět,
co po něm chcete a také kdyže
to obdrží vytouženou kůži, peška
či rukáv. Nikdy nenechte figuranta vítězit nad psem hrubou silou Čeho se však vyvarujte, je jakékoli zastrašení psa figurantem. Již jsem se o tom zmínil a zcela jistě ještě zmíním. Není nic horšího než úder spodním kovovým koncem leaderstocku zespodu psovi do brady, bolestivé vypráskání bičem či kopanec. U některých typů povah lze v pozdější fázi výcviku použít bič, mírných úderů leaderstockem, štípaným bambusem či kousání na ostnáči, tedy bolesti ke zvýšení drajvu psa, ale toto patří až do výcviku pokročilých psů vedených lidmi či figuranty, kteří tomu rozumí, mají cit a umí s bolestí pracovat tak, aby byla psu příjemnou motivací budící pozitivni stres.
|
|
---|