mám doma necelé tři měsíce italského chrtíka, který je 2-3 roky starý. Je z útulku, kde byl asi měsíc a předtím se potuloval (byl původním majitelem vyhozen). Dle jeho chování byl v minulosti velice bit. Nebyl vůbec socializovaný. Neznal čistotnost, kterou jsme za tu dobu, co je u nás jakž takž zvládli. Dle rady jsem si šla loužičky a hromádky jen uklidit bez jakéhokoliv komentáře k pejskovi. Dříve jsem mu jen ukázala a řekla důrazně ne, ale chudát se celý klepal strachy a čekal ránu
a utíkal se co nejrychleji schovat. Mým problémem je jeho vzteklé chování (vrčení i s ceněním zubů) vůči manželovi a hlavně dvouletému synovi. Po synkovi chňape, když ke mě běží, nebo když lítá po bytě. Chňape po něm, když se se mnou mazlí - žárlí. To dělá i když hladím svého druhého psa (adoptovaného chrta), který tu byl před ním (nebo nějakou z našich koček - máme v bytě 4). Pokud ho odstrčím, snaží se postavit občas i proti mně se zlostným vrčením. Proti manželovi se postaví skoro vždy, když ho chce odehnat (hlavně od syna). Plácnutí přes čumák skoro nezabírá a jediné, co ho usměrní, je rozstřikovač s vodou, toho se dost bojí a vždy uteče a dá pokoj, ale nezdá se mi to jako správné řešení. Prosím o radu jak na něj a velice děkuji za jakýkoliv postřeh.
Při klasickém jídle ho nechávám osamotě, z ruky si taky vezme v pohodě. Spíše mi šlo o to, aby nevrčel, když si hryže kost nebo když něco ukradne, aby si to nechal i vzít. U greye s tím problém nemám. Tomu můžu s klidným svědomím do misky sahat, ale u italáčka by mi i stačilo, kdybych u něj jen seděla a on neměl "průpovídky" (hlavně kvůli synovi, aby se po něm neohnal-někdy nejde mít oči na 100% všude).