Přivolání u dobrmana v pubertě

[Iris]

Tak nevím, jestli to sem patří, ale zkusím dotaz Naše Apina má 8 měsíců, zřejmě v pubertě, do toho hárá. Začala mi stávkovat s přivoláním. Začalo to asi před 3 týdny, kdy mi nepřišla venku, když byla na volno, a když jsem ji pak lapila a vytřepala, vyvlíkla se z obojku (moje blbost) a už ke mně nechtěla.Trvalo 15 minut, než přišla (pak pochvala, moje nervy na pochodu). Totéž mi dělá i na zahradě, pustím ji ven, nechce pak domů, nechce přijít. Někde dělám chybu. Volám na ni, lákám na pamlsky, hračku, míček. Paličatí. JIndy naopak když venku blbneme, je chtivá, na míček, na pamlsky, cvičení. A někdy stávka. Nevím, jak vrátit zpátky přivolání, teď jsem namydlená a chodíme na vytahovacím vodítku. Předtím byla úplně v pohodě, chodila na přivolání krásně...něco jsem asi zvorala... Díky za radu

[Lucie]

Klasický problém dobrmanů

Trpělivost, trpělivost, trpělivost - nic jiného zde nezmůžete. Každý majitel dobroše si tím prošel, většinou ze ztrátou vlasů a hlasu. Existuje několik možností - důkladně a pořád dokola opakovat nácvik přivolání a to bez emocí a jen po dobrém - vrátit se na začátek (tj. dělat ze sebe šašky, utíkat od psa, schovávat se mu, nebo mu i ujet autem). VŽDY ALE MUSÍ NÁSLEDOVAT ODMĚNA A POCHVALA A TAKÉ ZNOVU PUŠTĚNÍ PSA NA VOLNO. Dobrman je totiž vychytralý. Pokud používáte povel Ke mně jen když ji chcete uvázat, tak proč by k vám chodila, že? Volnost je přeci lepší, než všechny hračky a pamlsky. Doporučuji si důkladně prostudovat Abecedu výcviku a používat na přivolání povely dva. Nikdy se nenechte unést emocemi. Ano, vím, že pes většinou nechce přijít, když vy někam nutně spěcháte. Zde pomůže sednout si na zem, pořádně se vyzuřit sama v sobě a uvidíte, že jakmile se uklidníte, pes přijde jakoby se nechumelilo. Další a velmi spolehlivou možností je použití elektrického obojku. Nenarušíte si tím vztah mezi vámi. Zde bych doporučila si přečíst tuto sekci fóra - viewtopic.php?f=7&t=100&start=15&st=0&sk=t&sd=a
A nebojte, pokud budete trpělivá a hlavně důsledná uvidíte, že všechny cviky co Apina zapomněla v době puberty bude i nadále ovládat bravurně. Tento stav je dočasný, ale většinou zde dojde na lámání chleba ve smyslu vaší autority jako pána. A buďte ráda, že máte fenku...psi bývají daleko tvrdohlavější

[Lucie]

A s tou zahradou vám můžu doporučit malý trik. Možná je trochu "neodborný", ale na naši Alexu, která za boha nechtěla opustit zahrádku, fungoval výborně. Piškoty - vždy jsem vzala balík piškotů a házela je postupně blíž a blíž k domu a poté i do domu. Zde nenažranost Alexy vždy vyhrála nad touhou zlobit. Dnes to samozřejmě nepraktikuji. Alexa už dospěla a umoudřila se. Ale v době puberty se to jinak nedalo. Byla schopna hrát si na tom našem pidiplácku na honěnou klidně celý den. Prostě u dobroše musíte být vždy o krok napřed a nějakou lstí jej přelstít. Zní to hrozně, ale je to tak.

[Sali BNT]

Můj názor: věk, hormony a nevhodné hrábnutí do psa,
řešení = dlouhá šnůra trvale cvaknutá na čubu, tahaná za čubou, a rozumný kontrast, nejdřív nenápadně konec šnůry do ruky, pak v posloupnosti a v klidu oslovení psa, povel k příchodu, mechanické upozornění, že fakt musí, po pohybu směrem k Vám pochvala a nabídnutí odměny, při pokusu nedokončit příchod znovu s opakováním povelu mechanické upozornění a pochvala za pohyb k Vám,
psa neručkujte, pouze přiškubávejte a šnůru dobírejte tak, aby byla k dispozici na přiškubnutí, ale jinak psa neovlivňovala.
Může to trvat i několik měsíců, než budete mít jistotu, že přivolání funguje, nedávejte povel bez toho, že byste si dokázala vymoct jeho provedení, tedy necho'dte ven bez tažené šnůry, nevím, jaké zkušenosti máte, ale ta šnůra je universál od kynologických lam až po zkušené psovody...

[Sali BNT]

Lucko, já bych si s tím takhle nehrála, na přelstění psa, piškotky a tanečky, šla bych na to prostě v klídečku a kontrastem, ta připnutá desetimetrová couračka bez uzlíku nebo oka na konci je zatím věc nepřekonaná,
jistě, vím, že pes ví, že jí má, ale mezitím se taky naučí ten povel, správné provádění cviků, správné řešení situací, dodělá se kontakt i po korekci pro nějakou peachovinku,
a dobrman je pes impulsivní, nejdřív jedná, pak myslí, a venku, když nemám přivolání, ho prostě nemůžu pustit, jinak o něj taky můžu přijít, může odpálit kamkoliv přímo do záhuby...

[Sali BNT]

a víš, co je sranda? od dob Arneho (1990-95), u kterého jsem pohnojila přesně to, co píše tazatelka, a učila ho pak přicházet kdykoli s čímkoli pomocí lstí nejlstivějších, než jsem šáhla po tý dlouhý šnůře,
mi všichni další zvířata, co mi procházejí životem, chodí na zavolání klidně i pro tzv. pár facek...když něco proséřou, přijdou se omluvit, když něco ukořistí, přinesou mi to ke kontrole... i ten kobří pes, impulsivní přizdisráč, co si klidně vypálí zjebat slabšího, nebo ořvat chodce nočního, se na zařvání vrací s omluvným úsměvem a je strašně kontaktní...
Zásadou u mě je od doby toho pohnojení a vypozorování souvislostí dělat vše v klidu, jednoznačně a bez emočních úletů, nebát se použít kontrastní metodu, ale v naprostém klidu,
teď u sebe resp. u Kobry neřeším přivolání, ale ODVOLÁNÍ, čili otočit psa v momentě, kdy se rozbíhá kam nemá za něčím, za čím nemá, "na pě´táku", tu elektriku jsem ještě ani nevybalila, zatím to dlouhá šnůra řeší na 100%, a taky nemůžu jinak než chodit se smečkou, kde je elektrika kontraindikovaná.

[Lucie]

Promiň, ale asi jsi měla "hloupé" dobrmany. Protože ti mí vždy věděli, kdy mají tu šňůru na krku a pak poslouchali jako hodinky. Nebo se prostě nevzdalovali. Jak použiješ šňůru, když je pes od tebe třeba metrů padesát??? Navíc dávát psu 10 m šňůru venku na vycházkách je podle mě dost nebezpečné - to aby člověk pak chodil jen po poli, kde nic není...a o hře s druhým psem ani nemluvě. To už je rozumnější psa venčit na Flexině a počkat si, až se uklidní. A co se týče Alexy, vzhledem k tomu, že s ní cvičí pouze Luděk, nemohla jsem použít jakoukoliv výcvikovou metodu a to z toho důvodu, abych mu ji nějak nezkazila. Osvědčilo se, vztah s ní se mnou nebo Luďkem zůstal neporušen a po skončení puberty a zvýšení výcviku u ní, už nejsou žádné lsti třeba. Samozřejmě další a spolehlivé řešení je psa chytit a zbušit. Prý to funguje, když ví, že jeho pán je rychlejší než on. Jenže já zase vím, že bych dobrmana nikdy nedostihla. Nejsem schopna za ním běžet 10 km a ulovit ho. A samozřejmě zde mluvím o období puberty. Zde se formuje povaha psa a pak je velmi jednoduché psa zkazit a narušit si váš vztah. A bez onoho vztahu člověk pak nemůže pomýšlet na nějaké vyšší mety než je ZUP-ZOP-HOP. U dospělého, narostlého jedince bych se na nějaké lsti mohla vykašlat.

[Iris]

tak trik s piškoty mám obdobný, už mě ale mrcha prokoukla. řešila jsem to tak, když jsem fakt potřebovala, aby šla domů. Šňůru používám - ale hlavně na zahradě, abych znovu učila přivolání a vycuknu, když nereaguje. Ovšem chytrolínka už taky pochopila, že na šňůře vlastně není na volno, tak se chová jinak a poslouchá jak hodinky. Ale venku si to netroufnu - je to, jak píše Lucie. Takže zatím flexi. Na elektriku si zatím netroufám, zkusím to trpělivostí a od začátku. Vím, že nesmím vázat přivolání na to, že se připínáme. Nejhorší pro mě je ji znovu pustit, když už konečně přijde. Díky za rady, musím někdy fakt zhluboka dýchat chtěla jsem si jen ověřit, že to, jak chci postupovat, je OK, od puberty u předchozího psa mě dělí 14 let, tak si to nepamatuju

[Sali BNT]

nevím, ale jednak 50 m vzálenosti u psů běžně nedovoluju, nemám možnost ho na takovou dálku kontrolovat, všude je honitba, tohle si můžu dovolit jen na otevřeném place, kde vím, že nikde nic není zalehlého a s ničím nebudeme interferovat, pak je můžu nechat pádit ty jejich věčné kruhy, jinak smějí pobíhat jen kolem nás, otáčím je na Pomalu a Zpět, a dlouhá šnůra ve hrách skutečně nevadí, jen si musí ščlověk hlídat nohy:-)...a hlavně během procházek se smečkou si pořád dělám na kontaktu jednotlivců se mnou, neustále pro ně můsíme být důležitější než ti psí soukmenovci, necvičím nic jiného než jmenovité odvolání jedince ze skupiny, příchod do fyzického kontaktu se mnou, pochvala, pár kroků v kontaktu se mnou a zas ihned uvolnění, prostě musím mít neustále tza 4 zvířata v ruce i navolno, neustále si mě musejí sledovat, čekat na něco ode mne...nic jim nehážu, neodměňuju kousáním, míčkem, chodíme totiž v koších, je to ohleduplnější i vůči okolí, takže klasika TART, hlasová pochvala, poplácání pohrát si, občas vsunout granulku do košíku a zas volno...hlavní odměny jsou ty kontakty s námi, ta hra se psem BEZ dalších pomůcek, prostě kontakt v pravém slova smyslu bez šidítek.

[Sali BNT]

Jinak to uběhání psa a zbušení funguje, ale to dovede jen Tchoř, to máš Lucko asi to samé se svým chlapem, Láďa fakt dokáže vypálit, slovit beze slova psa běsnícího u cizího plotu či vraždícího kočku či druhého psa (chodíme v koších!!!) a odnaučit ho to jednou pro vždycky, nebo v případě pošahaný Kiruny aspoň na pár měsíců:-), nebudu psát jak, je to výrobní tajemství:-) ale Luděk ho zná

[Sali BNT]

ad ta flexina: pokud půjdu s jedním psem, samozřejmě jí použiju všude, kde chci, aby byl pes pod kontrolou a nemusel být pod povelem, ale to je opravdu jen v situaci, kdy si beru jen jedno zvíře a chci, aby se v klidu vyvenčilo....
u té dlouhé šnůry je totiž jedna věc, jeden vtip, který jsem zatím nezmínila...zůstává pasivní přivěšená na krku a motá se pod nohama, i když už pak nemá 20 m, ale jen 150 cm...a vypadne z toho pak ta výcviková couračka, kterou můžu mít na psu trvale a na kterou si zvyknul jako na manipulační pomůcku při přivolání, přiřazování se, aportech,....
Základní chyba dlouhé courací šnůry je její připínání a odpínání, ta se prostě dá na pes a je na něm tak při každém uvolnění tak dlouho, dokud zvíře nezmoudří, nedospěje, nepřesune se do jiného projevu a neupevní si správná řešení situací, s kterými se setkává...
V tomto metodickém postupu totiž nevadí, že pes ví, že na ní je....je na ní proto, aby si v týdench a měsících zažil správná řešení a správné reakce,přitom neskončil pod autem nebo pod brokama, a psovod je v klidu, protože má ve 100% času i fyzickou kontrolu...a s jedním psem je to fakt brnkačka, když to zvládnu mít při venčení jednu couračku v 4 členné skupině, co se neustále oždibuje a podlejzá navzájem....

[Iris]

pro tu dlouhou couračku používám klasickou stopovačku - OK? Pořád mi "lepí" jí na tom pustit venku. tedy zkusím to (až dohárá)

[Lucie]

Ono je to o přístupu. Naši psi mají relativní volnost. Takže běhají spolu daleko (v bezpečném terénu), mají specifické hry (tj. jakékoliv vodítko na krku je nebezpečné) a samozřejmě musí poslouchat. Já bych netrápila psa nějakou šňůrou (která opravdu musí být připnuta trvale), když mohu třeba jen jedenkrát použít elektriku a mám to navždy. Psa nestresuji sebou a svou nervozitou opakovaně, jak se tomu děje u metody dlouhé šňůry a to nemluvě o tom, že jsou lidé, co bydlí ve městech. Tam se to moc v parku praktikovat nedá (už jen ten bordel, co pes onou šňůrou zachytí, nemluvě o všech lavičkách, kolemjdoucích, ostatních psech). Ano, samozřejmě to může fungovat, ale ne napoprvé - je to běh na dlouho trať a podle mě je to metoda zastaralá a málo efektivní. Navíc ono škubnutí může být paradoxně někdy i bolestivější než nízký stupeň u EO. Při správném použití EO u přivolání (samozřejmě u psa, co ví, co to je přivolání) je konečné řešení velmi efektivní a velmi rychlé.

Co se týče nějaké couračky na krku - ve většině případů pak vzniká reakce psa na ono chňapání psovoda po něm, respektive vodítku. Nedokáži si představit, k čemu mi by couračka byla u mladého puberťáka, který kolem mne krouží v bezpečném odstupu. To leda, že bych vyslala našeho ovčáka, který umí onu couračku chytnout a držet. Jakože by mi toho psa přivedl

[Sali BNT]

další výhoda tý dlouhý couračky je i v tom, že jde psa slovit, když začne páchat nějakou nezdobu, a zarazit mu to, problém vždy není odpich 300 z místa za zajícem 5 km rovně, ale třeba nájezdy do plotů, žraní zdechliny, cokoliv, co se řeší tím odlovem a klidnou jednoznačnou korekcí, prostě se rozběhnu a chytím ten konec, a pak teprv zařvu na psa a dám mechanický podnět...nehledě na to, že si můžu ten konec držet v ruce, jít na pole vyšlapávat zvěř a zakazovat psovi pokus o odpich...
Já jsem si Kobru udržela do cca tří let bez aktivního zájmu o zvěř, a jak jsem dřív už psala Lucce, pak mi dokonce od nohy vypálila za králíkem co ho vydloubla Kira, a toho králíka Kobra umlátila košem, než jsme tam doběhli, bylo to dost daleko:-( a zachutnalo jí vzrušení z dokončeného lovu...pořídila jsem na to půjčenou elektriku, ale než mě jí kolega urolog dones, vzala jsem to přes dlouhou šnůru, vyšlapávání zajíců a tvrdý kontrast, v první chvíli mi šla čuba do útlumu, nebyla schopná vnímat nic jiného než zajíce, ale to se po pár dnech poddalo, pak jsme zas začali čuchat volně ložený v zazvěřeným, schválně jsem šlapala krz ložiště srn a zajíců, a zatím dobrý, elektrika je pořád tady na skříni neotevřená....ale znamená to, že tam, kde je zvěř, čubu z dlouhý šnůry nedám dolů, nesmí se jí to už nikdy povést se rozběhnout...a tam, kde to je relativně bezpečné, koriguju hlasem každý náznak zájmu o pach zvěře či kousání větru z krytiny...

[Lucie]

Sali nezapomeň, že název tohoto tématu je Přivolání u dobrmana v pubertě. Což je podle mě dost specifikum. Právě v tom, že pes ví, co se po něm chce, ale drží si tu bezpečnou vzdálenost a zlobí, běhá kolem tebe v kolech a nejlépe tryskem a úplně největší žrádlo je, když k tobě přijde zavrtí ocasem a přesně si počká na onen moment chycení ruky a v tu chvíli zase odběhne ahraje si dál. Samozřejmě vždy v nejméně vhodnou dobu pro jeho páníčka.

O přivoláním jako takovém by se dalo napsat mnoho stran...