Nedůvěra - tipy a triky pro práci i život

[Ludek]

Hola,
problémem je,že do makety není vidět z pozice psovoda.Mnohokrát jsem pozorujíc různé tréninky zaznamenal a párkrát i na vlastní kůži zažil,že figurant udělal něco zcela odlišného než se od něj požadovalo . Důvodem může být nepochopení psovodem požadovaného postupu,může to být strach,nadčlověčenství jisté si vlastní neomylností anebo třeba i úmysl. Také to může být - a to vídám nejčastěji figurantova lenost něco dál spravovat,to když pes drbne zlehka do rukávu a figurant psovodovi oznámí,že to bylo OK. Takže na toto si dávejte pozor a to hlavně s figurantem s kterým jste ještě třeba vůbec nepracovala.
No a teď jsme u jádra pudla.Pokud je tento figurant osobou novou pro psa,který ještě nemá nakousáno a třeba není až tak pevný v kramflecích,je nezbytné psovi figuranta ukázat ,jako velmi zajímavý objekt a ne jako někoho,kdo jej bude vyučovat.T. zn.,že se prostě jen a jen podpoří psův drive,spolu s vítězstvím.Je to naprosto dostačující.Až v okamžiku,že oba dva pes i figurant důvěřují jeden druhému - t.j.pes rozumí,že je to to samé jako s tím před tím a figurant si je zase jist,že do psa opravdu může vstoupit ve smyslu přebudovávání čehokoli - tak až v tomto okamžiku začněte pomýšlet na nějakou disciplínu.Dlužno napsat,že dobrý figurant psa "ucítí" v okamžiku.No a protože je toto známo,spousta nosičů rukávu - budižkničemů má nutnost předstírat,že se to po okamžiku stalo i jim a to je na vohno.
No a jak z toho. Klín se musí stát opět objektem psovi touhy.Aby po něm toužil,musí ho mít nedostatek.Navažte ho v krátkých sekvencích opakovaně k jinému psu,který bude na klín kousat.Vydržte to pět,šest obran bez jakéhokoli zákusu,jen a jen podporující a budující psův drive a pak uvidíte

[MarkétaV]

Dobrý den,

cituji Vaši větu, Luďku, z předchozí strany: "Vždy se snažím podobným excesům předejít. To je ale jiná kapitola,neb toto se už stalo.", který byl v návaznosti na napadení psa jiné přispivatelky.
Moje otázka zní, jak na to ?
Asi není lehké to jen tak shrnout, ale dejme tomu, že jsme v situaci, kdy náš pes je naprosto v pohodě, drží se u nás a najednou se k nám řítí cizí pes bez vodítka, bez majitele (pro mě bohužel denní chléb).... . Nemusí jít ani přímo o útok, stačí i nevyžádaný kontakt s cizím psem.
Upozorňuji, že komunikace s majitelů psů je téměr nemožná, protože všude nás kolem žijí psi, kteří jsou středem vesmíru a každý je má rád . O nějakém výcviku, či výcviku druhých ani nemůže být řeč .

Předem díky za nějakou odpověď, která mi byť maličko pomůže

Markéta

[Ludek]

NAVOŇENÝM PRINCEZNÁM NEDOPORUČENO


Hola,
nelze obecně odpovědět. Každý jeden pes jež se s Vaším setká je odlišný. A je na Vás správně odhadnout zda je to setkání nebezpečné,protože každá jiná setkání podporují důvěru Vašeho psa v okolí,ostatní psy, sebe samého.
Nezakazujte mu tedy komunikaci s neznámými psy. Hystericky neječte,nezkracujte vodítko etc.Pokud se Váš pes bojí,trhněte vodítkem a ohrazením se projevte nelibost. Tím že mu ukážete že Vám to vadí dáte jasně najevo,že ho nikdo nebude konejšit. Ať sedí a mlčí.Přinejhorším. Časem se naučí předstírat,že se nic neděje,no a později to snad i zjistí. Snažte se navázat kontakt s majitelem příchozího psa. Pokud Vám dá jasně najevo že je to OK a Vy na psu vidíte,že tomu Vašemu asi neublíží, nechte je ať se očichají a klidně je nechte spolu běhat,byť ten Váš bude připosraný. Pokud majitel není nablízku je to problém,ale stále ještě ne útok. V případě útoku anebo pokud se jednoznačně k němu schyluje nechte psa přiblížit na vzdálenost dostřelu Vaší nohy a tu použijte. Nikdy ne dříve. Kop provedený opravdovým švihem veďte pod psovu bradu. Pokud jste minula, tak do měkkých částí břicha. Nezapomeňte však také zastavit případnou obranu svého psa. Jakýkoli adrenalin který má sloužit ke rvačce je nežádoucí. A nesejde na tom že se jedná o ochranu vlastního kožíšku. Trhněte vodítkem a dejte najevo svou nelibost.
Neberte to ale jako obecný postup při setkání s cizím psem,který třeba jen vrtí koncem vztyčeného ocásku ukazujíc že je superpes. 99% takovýchto setkání končí odchodem ve Vašich očích potencionálního útočníka,neb ten respektuje Vaši přesilu. A ještě něco. Vždy si důkladně rozmyslete co děláte, protože takto můžete psychicky poškodit cizího pejska. Moji psi byli vždy "budhisti" kteří byť měli výborné obrany a rozhodně nebyli přizdisráči,nejen rvačky nevyhledávali,ale byť napadeni,raději neodpověděli. A to jen proto,že jsem jim ukázal - a to ne silou - že si to nepřeji. Pokud by mi někdo v parku kopnul právě do nějakého z těchto naprosto bezproblémových psů jen proto, že jsou větší anebo že se pro absenci rozumu ve svém uzkostném strachu posral,přerazím mu čelist. A bude mi jedno že je to něžné pohlaví. Kupříkladu

[MarkétaV]

Díky za vyčerpávající odpověď a Váš čas

[Sali BNT]

otvírám znovu toto téma, už proto, že se s projevy nedůvěřivých psů a potřebou jejich modulace v životě, a v interakci s ostanímui členy společnosti, setkávám neustále...
Spousta toho chování jde na vrub podsocialisovanosti, ale téměř vždy tam je vrozené projevové podhoubí, které tomuto projevu dává vyrůst při každé vhodné příležitosti.
Naprosto souhlasím s článkem neurčeným pro navoněné princezny, jen bych doporučila, mít u svých i buddhisticky laděných pséků perfektní přivolání, na frekvenci si je držet kolem sebe, aby se omylem nedostali do situace, kdy se náhodně vyskytnou v místě té letící nohy jedno už proč, protože nikdo z nás není oprávněn svým psem vstupovat do nevyžádaných interakcí s okolím, a okolí je často už předsmažené a preventivně odvrací fiktivní hrozbu .

Mám problém trochu z té strany druhé: moje Kobra, dělající čest svému jménu, si pomalu zdvíhá sebevědomí, s každým absolvovaným háráním je to o něco lepší, začíná znát svou sílu, mrštnost, rychlost, začíná si věřit, že si s ní svět nebude hrát kopanou, když k tomu ona sama nedá souhlas...ale objevuje se tam u ní potřeba růst šikanou druhých.
Jednoduše řečeno, roste strachem jiných, získává sebevědomí tím, že zastrašuje okolí a postupuje dál tam, kam jí to okolí pustí. Má problém si hrát s jinými zvířaty, neb je dělí na ty, s kterýma to dokáže vyfuckovat, a na ty, kteří by asi vyfuckovali s ní, k těm se chová slušně až s aktivní podřízeností, ty fuckovací panáky deptá až za hrob...díky drsným hrám v naší smečce se dokáže i s košíkem chovat tak, že prostě odpíchne a sestřelí na zem každýho, a´t je velkej jak je velkej, jakmile dotyčný udělá první chybičku, která jí dá zelenou...nemůžu jí pustit se zvířetem, které není vysoce sebevědomé, protože z něj za chvíli udělá vyklepanou trosku...
Sestřelila bílého ovčáka tak, že prchal až za kopec, protože po 10 minutách společného povenčování se v parku si dovolil přečůrat značku po Kiruně...sestřelila stejně velkého křížence ovčáka jen proto, že při už asi 10 min. společného pobíhání a dvoření se si dovolil jí předběhnout...co dělala na táboře Agbárkovi, když si tento jen dovolil si jí čuchnout k pipině bez dovolení, to je taky na jednu dobře mířenou do měkkýho...u nás doma se podřídí jen ferdopesovi, jinak ztuhne a vypadá, že bude velmi brzo velmi nepříjemná, což v nonverbální komunikaci velmi dobře funguje a je po jejím.

Začíná to i pomalu zkoušet na lidi, neuhne a necouvne, ale postupuje a zesiluje požadavek...což je přesně to, co v rámci tréninku ale chci, chci, aby sebrala odvahu, a trvala na svém požadavku na kořist, kterou chce získat.

Je otázkou, za jakou cenu si můžu dovolit jít s ní v navyšování sebevědomí touto cestou, kdy jí nalejvám do hlavy, že má dění kolem sebe ve svých prackáchj, že proti strachu se musí stavět hlavou, nikoli zádí, a nebát se zabít ten svůj strach a zjistit, že strach je pryč a ona je pořád živá...má to tyto vedlejší účinky, že si tu získávanou sebedůvěru cvičí na okolí, čili vstupuje do neoptimálních interakcí.
Ovladatelností to sice pořeším, ale není to 100%, protože se stane, že i po 10 minutách hry si druhá cizí fena dovolí se ošmajchlovat kolem ferdopesa a Kobra to neustojí, vypálí, fenu sestřelí a vytluče košem ve vteřince tak, že tamta čuba prchá půl kiláku a Kobra jí žene klidně několik desítek metrů, veze se jí přitom na zádech a pak, teprv až si nasytí svou emoci, zabere na přivolání a vzorně předsedne s výrazem, že to bylo přesně vončo, a dobře vidím, že škoda už byla na druhém napáchaná, a možná nesmazatelná...
Řeší to jen šnůra a trvalá hrozba typu "vopovaž se si tady něco zkusit...jen tam, kde ti to dovolím, jen tam můžeš,a pouze dle pravidel hry..." akorát že tam, na lidech-figurantech, si toho zatím moc nedovolí...pořád je ještě její strach z silnějšího cizího člověka větší, než vypatlanostní chtivost kůže či klínu...čili je pořád schopná si nepobrat a nevzít kořist jen proto, že nevěří tomu proti sobě. Dělám s tím pomalu možný i nemožný, už jsem dosáhla až toho, že když se splaší a odskočí, figurant si sedne na zem a roztáhne náruč a čuba pomalu přijde, vleze si do ní a nechá se uhladit, olíže mu obličej a veme si z klidu kůži a odejde s ní a pokračujem ve hře na kousání, ale pořád ta důvěra v cizí není přiměřená a sebedůvěra čuby taky ne....

Možná to dělám blbě a ta cesta nikam nepovede.....

[MarkétaV]

otvírám znovu toto téma, už proto, že se s projevy nedůvěřivých psů a potřebou jejich modulace v životě, a v interakci s ostanímui členy společnosti, setkávám neustále...
Spousta toho chování jde na vrub podsocialisovanosti, ale téměř vždy tam je vrozené projevové podhoubí, které tomuto projevu dává vyrůst při každé vhodné příležitosti.
Naprosto souhlasím s článkem neurčeným pro navoněné princezny, jen bych doporučila, mít u svých i buddhisticky laděných pséků perfektní přivolání, na frekvenci si je držet kolem sebe, aby se omylem nedostali do situace, kdy se náhodně vyskytnou v místě té letící nohy jedno už proč, protože nikdo z nás není oprávněn svým psem vstupovat do nevyžádaných interakcí s okolím, a okolí je často už předsmažené a preventivně odvrací fiktivní hrozbu .

Mám problém trochu z té strany druhé: moje Kobra, dělající čest svému jménu, si pomalu zdvíhá sebevědomí, s každým absolvovaným háráním je to o něco lepší, začíná znát svou sílu, mrštnost, rychlost, začíná si věřit, že si s ní svět nebude hrát kopanou, když k tomu ona sama nedá souhlas...ale objevuje se tam u ní potřeba růst šikanou druhých.
Jednoduše řečeno, roste strachem jiných, získává sebevědomí tím, že zastrašuje okolí a postupuje dál tam, kam jí to okolí pustí. Má problém si hrát s jinými zvířaty, neb je dělí na ty, s kterýma to dokáže vyfuckovat, a na ty, kteří by asi vyfuckovali s ní, k těm se chová slušně až s aktivní podřízeností, ty fuckovací panáky deptá až za hrob...díky drsným hrám v naší smečce se dokáže i s košíkem chovat tak, že prostě odpíchne a sestřelí na zem každýho, a´t je velkej jak je velkej, jakmile dotyčný udělá první chybičku, která jí dá zelenou...nemůžu jí pustit se zvířetem, které není vysoce sebevědomé, protože z něj za chvíli udělá vyklepanou trosku...
Sestřelila bílého ovčáka tak, že prchal až za kopec, protože po 10 minutách společného povenčování se v parku si dovolil přečůrat značku po Kiruně...sestřelila stejně velkého křížence ovčáka jen proto, že při už asi 10 min. společného pobíhání a dvoření se si dovolil jí předběhnout...co dělala na táboře Agbárkovi, když si tento jen dovolil si jí čuchnout k pipině bez dovolení, to je taky na jednu dobře mířenou do měkkýho...u nás doma se podřídí jen ferdopesovi, jinak ztuhne a vypadá, že bude velmi brzo velmi nepříjemná, což v nonverbální komunikaci velmi dobře funguje a je po jejím.

Začíná to i pomalu zkoušet na lidi, neuhne a necouvne, ale postupuje a zesiluje požadavek...což je přesně to, co v rámci tréninku ale chci, chci, aby sebrala odvahu, a trvala na svém požadavku na kořist, kterou chce získat.

Je otázkou, za jakou cenu si můžu dovolit jít s ní v navyšování sebevědomí touto cestou, kdy jí nalejvám do hlavy, že má dění kolem sebe ve svých prackáchj, že proti strachu se musí stavět hlavou, nikoli zádí, a nebát se zabít ten svůj strach a zjistit, že strach je pryč a ona je pořád živá...má to tyto vedlejší účinky, že si tu získávanou sebedůvěru cvičí na okolí, čili vstupuje do neoptimálních interakcí.
Ovladatelností to sice pořeším, ale není to 100%, protože se stane, že i po 10 minutách hry si druhá cizí fena dovolí se ošmajchlovat kolem ferdopesa a Kobra to neustojí, vypálí, fenu sestřelí a vytluče košem ve vteřince tak, že tamta čuba prchá půl kiláku a Kobra jí žene klidně několik desítek metrů, veze se jí přitom na zádech a pak, teprv až si nasytí svou emoci, zabere na přivolání a vzorně předsedne s výrazem, že to bylo přesně vončo, a dobře vidím, že škoda už byla na druhém napáchaná, a možná nesmazatelná...
Řeší to jen šnůra a trvalá hrozba typu "vopovaž se si tady něco zkusit...jen tam, kde ti to dovolím, jen tam můžeš,a pouze dle pravidel hry..." akorát že tam, na lidech-figurantech, si toho zatím moc nedovolí...pořád je ještě její strach z silnějšího cizího člověka větší, než vypatlanostní chtivost kůže či klínu...čili je pořád schopná si nepobrat a nevzít kořist jen proto, že nevěří tomu proti sobě. Dělám s tím pomalu možný i nemožný, už jsem dosáhla až toho, že když se splaší a odskočí, figurant si sedne na zem a roztáhne náruč a čuba pomalu přijde, vleze si do ní a nechá se uhladit, olíže mu obličej a veme si z klidu kůži a odejde s ní a pokračujem ve hře na kousání, ale pořád ta důvěra v cizí není přiměřená a sebedůvěra čuby taky ne....

Možná to dělám blbě a ta cesta nikam nepovede.....

Sali, pokud vám někdo odpoví, budu ráda, jelikož mám doma to samé - jen v bledě modrém, jaksi více připosraném

[MarkétaV]

Napsala jsem to špatně, spíše doufám, že se diskuze rozvine

[Lucie]

Rozárko, já ti nevím. Nechat psa růst přes agresivitu na zvířata? Otázka je, co vlastně po Kobře chceš a jestli toto není spíše zbytečné. Ještě bych pochopila, kdybyste tuto agresivitu použili u výcviku (systém navázání dvou psů). Ale je to co popisuješ vůbec třeba? Není nic horšího než agresivní posera.

[Sali BNT]

Rozárko, já ti nevím. Nechat psa růst přes agresivitu na zvířata? Otázka je, co vlastně po Kobře chceš a jestli toto není spíše zbytečné. Ještě bych pochopila, kdybyste tuto agresivitu použili u výcviku (systém navázání dvou psů). Ale je to co popisuješ vůbec třeba? Není nic horšího než agresivní posera.

no to je právě vono, přesně jsi to vyhmátla...mě jde o to, že jsem v konfliktu, když jí za to zjebu jak sirotu, shodím jí v sebevědomí zas dolů, a já jí potřebuju tahat nahoru, aby si co nejvíc věřila...jenže jí tahám nahoru vůči lidem, a ono se mi to tam objevuje jako by-produkt i vůči psům...
Měla jsem tu představu, že až narostě hodně, přestane potřebovat si dokazovat, že na to má, a že to chování zmizí samo,
že bude stačit jí jen nedovolit ho na psy aplikovat (šnůra, koš a oči i na prdeli), BEZ tvrdých sankcí za jeho vykazování,
jinými slovy že jí jen řeknu: ne, nech toho, mysli si co ccheš, ale do skutků mi to tady dávat nebudeš, BEZ toho, že bych jí tvrdě zakázala si to ještě někdy zkusit (rozuměj že bych jí to zakázala stejně natrvalo a nafest jako zájem o kočky a o zvěř, kde to zatím vyšlo i bez eletriky, ta sedí v kufříku na polici nevybalená),
prostě že to pořeším jen ovladatelností ve smyslu přivolání/odvolání už ze startu, ale s pochvalou za to, že mě poslechne, a ukončí nežádoucí činnost, event. že jí ze psa sundám a povelem zařadím k noze - lehni - klid,
místo toho, abych jí dala na stopovačku, počkala, až si něco zkusí, a skočila po ní a rozšlapala jí tam za to (udělala jsem to teď kvůli tomu, že se mi na venčení naramplovala do bazilišky a kousla jí do krve, a to se děvenka válela po zemi a sháněla zbytky kyslíku povrchem těla, protože jsem na ní klečela, držela jí pod krčkem a syčela na ní, že jí zabiju na místě, jestli má ještě někdy zkusí šáhnout na moje žlutíčko, no už na něj nešahá a líže mu ušíčka).

Nemám s takovýmito psy žádné zkušenosti, ta čuba je ve všech ostatních sledovaných znacích mě velmi sympatická, je chtivá, spolupracovací, neskutečně inteligentní, k sobě docela tvrdá, šílí po aportech, chtivě jde plnit jakýkoli úkol, co dostane, a řve u toho radostí, čuchá skutečně drivově a do úpadu, jít s ní na stopu je moje největší radost...ale prostě je to strachovej nedůvěřivec a ještě k tomu má slušný hysterický podhoubíčko, který vystrkuje plodnice při každý vhodný příležitosti.

Chci jí vytáhnout co nejvýš v sebevědomí, protože jen sebevědomí může odstanit projevy přestřelování z nejistoty, ale nechci jí u toho nechat maligně zvrhnout do psa, který si bude diktovat, co s emu líbí a co ne, čioož se obávám, že na to máme slušně nakročeno.
Potřebuju vědět jednu věc: můžu si dovolit jí ty projevy buzerační komunikace s druhými cizími psy zaseknout stejně razantně, jako jsem zasekla pokusy o buzeraci bazilišky, čili neřešit následek, ale rovnou příčinu?
nastavit jí mantinely, že není oprávněná se montovat do života komukoli druhému, a cokoli mu velet nebo určovat, neb to je chování, co jí absolutně nepřísluší?
že smí být buď přátelská, nebo jen neutrální? Nemusí se s nikým bavit, když necche, a já zajistím, aby jí nikdo nemohl ubližovat nebo jí buzerovat či cokoli podobného, ale jí dovolím jen žárlit na to, že druhý kouše, a o to víc chtít kousat taky, ale emoci vybít do kousaček a v osobním volnu být vzorná v nastaveném mantinelu.
Můžu toto udělat bez toho, že se mi propadne někam do dža?

[Ludek]

Rozárko seš vedle a to tak že velmi. Tak to nefunguje. Je to pověra pocházející z dob ostnáčů a kanad. Tehdy se psi potlačovali při práci tak,že jakékoli jiné potlačení i mimo výcvik - t.j. např. potrestání za agresivní chování,opravdu mohlo snížit jejich vzruchové schopnosti. Ale to je na dýl. Já teď musím k moři,bo večer jedu do Švýcar a tam je sníh,kdežto zde slunečno a skoro dvacet a tak ti to napíši třá večer či zítra.

[Sali BNT]

Luďku, díkec, mě to takhle stačí, ale druzí to ocení, když se rozepíšeš.
mantinely nastavím ve všech sledovaných komoditách přesně tak, jak potřebuju pro klidný splavný život s ní, čili není oprávněná se starat o věci, které jí nepřísluší, event. následné rozhození rozmazleného spratka poladím při práci snadno - jednoznačnost, pracovní radost a správně časovaná odměna, a spokojený budem všichni.

[Ludek]

Tak konečně nalézám dostatek času,abych ti to tu mohl Rozárko nadatlovat. Je fatálním omylem následovat psa v jeho přirozenosti,co se hierarchie či smečkového chování týče. Oponent který namítne,že je to hrubý zásah do psova života má sice pravdu,to dá rozum,ale je to stejné,jako by namítal, že psa nenecháme honit zvěř,značkovat si teritorium v bytě ,etc. Prostě je to součást výchovy,kterouž činíme šelmu kterou si držíme jako přítele,snesitelnou pro naše okolí a pro nás samé.
Mám doma čtyři psy pohromadě. Nikdy by se neporvali. Pravda ti Luciiny zpočátku tyto tendence měli,neb Lucie má výchovnou školu Vladimíry a té se psy rvali a rvali a utíkali a napadali kde co. Nyní ale - ti psi si to nějak řeknou - jsou OK,respektive byli,neb Iris už nemáme. Dávám si ohromného majzla,aby Lucie s Aminou nezopakovala předešlé výchovné chyby. A daří se .Doufám.
Ale jak na to. Musí se začít už u štěňátka. Jakýkoli výlev negativního adrenalinu musí být okamžitě potlačen. Pokud se bude pes ať už v útoku či v útěku konejšit,uklidňovat a chválit,tento negativní adrenalin bude kvitován jako něco,co je v podstatě správné. Proto se musí majitel ku takovémuto závadnému chování vždy ohradit. Pokud se jedná o útěk je násilí nesmysl,ale ohrazení se přísnějším "ne!" anebo i mírným trhnutím vodítkem je na místě. V případě útoku je to jednoznačné. Zastavení musí převýšit adrenalin vedoucí k nežádoucí činnosti. Vůbec nemusí panovat obava,že se pes nějak zlomí.Je to stranou od výcviku a naopak,nesebekontrola v případě útoku vede k nesebekontrole v případě útěku,takře tito uřvánci nejsou později schopni ustát tlak.
Příkladem budiž Hydo či Hido od dvou lvů. Psa jsem poprvé potkal snad ani ne půlročního,spíše čtyřměsíčního na výstavě. Alexa k němu vrtíc ocáskem čichla a on ji hystericky ometl. Byl za to majitelkou poplácán zatímco já Alexu strhnul a vyhuboval jí. Jaký byl výsledek? Poplácaný pes pochopil,že je to správně a dnes je nemožné jej pustit s jinými cizími normálními samci. Ke všemu se neovládá a následuje své obavy ustrašeným chováním přizdisráče.
Já fenu potrestal,byť nebyla iniciátorem a dokonce ani nijak nereagovala,stále vrtíc ocáskem.Vyčinil jsem jí ( bylo to je okřiknutí) neb je nutné psu ukázat ,že něco takového je závadné a protože při napadení je pochopitelně reflexivně vyléván adrenalin,je nutné psa naučit se ovládat i v případě kdy není "viníkem".
Co je nejhorší ,tak to je nechat psa aby to útočníkovi oplatil,anebo mu dokonce sundat košík.To může udělat jen idiot.
No a pokud máš takovýto problém u dospělého psa,věř že jej lze odstranit. Opět příklad. Alexe jsem získal dvouletého,jako nekontrolované rvoucí hovado. Během dvou týdnů jsem jej venčil ve smečce svých dvanácti NO - samců. Vím že to zní tvrdě,ale stačila jedna jediná opravdová rána ,která jej doslova ochromila. Už nikdy za celý svůj život nikoho nenapadl.Ani člověka ani psa s jedinou výjimkou,kdy se jako stařec zakousl do Radky,která na mě něco ječela a byla na něj hnusná.To se jen ohnal a já neměl to srdce jej potrestat. No a taktéž jsem tím potlačením tohoto přirozeného smečkového chování nezničil nic z jeho pracovních vloh. Když byl asi čtyřletý, hledali u mě nějací rusáci jednoho mého kamaráda lumpa. Jeden měl tasenou stříkačku,já měl tu svoji v šufleti v kuchyni, kam sem nemohl. Byla to milá situace a to zejména v okamžiku,kdy Alexovi válejícím se na gauči, o kterém neměli ti nazdárci ani tucha, došlo co se děje. Jednomu urval ve skoku triceps - Rus se svezl na zem a ani nehles v jakém byl šoku a druhej utek. Pravda,Alex pak s tím kusem masa chodil po bytě a vrčel a dal mi ho až napopáté požádání.Dost blbě se to pak policii vysvětlovalo,ale protože šli přes zámek a zrovna toho nafurt zmrzačeného hledali,tak to prokurátor naštěstí nevzal.
Anebo Aramis.Měl jsem ho s Alexem doma navolno. Napoprvé to na Alexe zkusil,ten jen sklonil hlavu a nechal si to líbit. Stačil jeden dobře mířený úder a Aramis nemaje ponětí odkud to přišlo už nikdy nic takového neudělal.Situace se opakovala ještě jednou v parku,kdy na něj zaůtočil pudl.Ty nesnášel,páč sousedé JČ u dráhy mají nějaké smetáky, co jej přes plot provokovali.Nakop sem ho zezadu do bříška tak,že se zkroutil jako kreveta. Pravda zní to nehezky. Ale nikdy jsem jej už nemusel trestat a netrpěl tím náš vztah,nemluvě o zastresování psa z pravidelného okřikování,trhání a tahání vodítkem,popřípadě zastrašování něčím v ruce,což je úplně to nejhroznější. Krom napadení mého štěněte,ale to bylo v rámci jeho egoismu,nemaje s agresivitou nic společného, takže jsem z tohoto přizdisráče udělal jakž takž chlapa,alespoň po tu dobu našeho soužití.
Jde jen o to použít správně sílu. Její intenzitu i načasování. Pokud se to učiní lege artis,stačí to jen jedenkrát. Síla se nesmí nikdy zneužít.
No a dodatek pro blekotající pintrády - ano existují psi,kterým je toto netřeba činit. V případě,že jste ale otrokem nevycválanosti svého čokla,zamyslete se a zodpovězte sami sobě otázku. Není lepší svobodný pohyb kdekoli,bez vodítka či neustálého se otáčení,zda někdo nejde se psem,i třeba za cenu dobře mířené kupříkladu facky?

[Sali BNT]

Luďku, díky, tak nějak to je, i o té sebekontrole...nemysli si, naše smečka, v tuto chvíli čítající 6 zvířat navolno po celém domě, 1 samec a 5 fen, (tchýně je chřipkovitě chorá a její čuba je u nás), funguje na principech, že pravidla hry udáváme my a jsou jasná: tady bude klid a pořádek. Tolerujeme jim jejich vztahové rozvrstvení, ale za podmínek, že bude ten klid a pořádek. Do přizdisráčky už jsem brachiálně hrábla jasně a jednoznačně, a "kupodivu" je te´d v povaze lepší než byla, funguje to.
Co udělá s tím klidem poplácání agresora, jsem viděla na vlastní oči před časem, když na návštěvu přijela tchýně a podpořila vůči mým dobrmankám svou držkující malinu, a následně jsem byla nucená spáchat takový několikavteřinový velebný primářský kravál, že následně jako oukropečky seděly všechny čuby i tchýně:-)

[Lucie]

... a následně jsem byla nucená spáchat takový několikavteřinový velebný primářský kravál, že následně jako oukropečky seděly všechny čuby i tchýně:-)

[Sali BNT]

Lucko, viz Luďkovo text výše, dívala jsem se na tvé stránky, Irisky je mi velice líto, ale co s tím naděláme....