od Bess » stř led 07, 2009 3:45 pm
Co se připojení fotek k příspěvku týče, tak to jsem holt celá já, hledám a hledám a nejde mi to, tak se raději zeptám a když se pak podruhé podívám tak zjistím, že jsem se zapomněla podívat dolů pod zprávu kde je kolonka příloha jako druhá záložka, no takže to byla pouze moje nepozornost. No a co se velikosti fotek týče tak je fakt, že na tomto poli nejsem moc velký odborník, takže je máme všechny ve velkém formátu a to je pak opravdu škoda, nejdou sem dát. No snad se to naučím a časem budu ukládat fotky v menším formátu. Celkově jsme zjistili, že máme hrozně málo fotek naší Besinky a tak jsme se rozhodli, že novému štěňátku založíme album a budeme dělat spousty fotek celý jeho život.
Besinka nebyla kupírovaná jelikož jsme si ji od chovatelů koupili když jí bylo pět měsíců a to je dle mého už asi pozdě nebo tak na poslední chvíli, a jelikož možná jsem to již psala, ji chovatelé prodali a noví majitelé jim ji vrátili s tím, že se jí nemůžou dostatečně věnovat, těžko říct co si v tom období prožila, byla hodně bázlivá, když jsme ji přivezli domů a tak jsem ji nechtěla stresovat ještě tím, že ji uděláme takovou bolístku a navíc jsem s tím neměla zkušenosti, co a jak se musí dělat, aby ouška stála, tak jsme ji nechali tak jak byla.
No co se jejího věku týče, tak náš názor i pana doktora je ten, že díky té havarce co měla, kdy měla roztříštěnou holení kost na přední pacce, takže ji měla sešroubovanou, tzn. podstoupila docela velkou operaci a pěti denní pobyt na klinice v Brně asi prodělala zánět jater, který jsme nepostřehli protože se nemusel nijak projevit a ten se zvrhl do chronického, takže proto byl sled událostí takový jaký byl. Nebýt toho tak se to nemuselo asi nikdy stát. Bohužel ta havarie se nepřihodila nám, ale mým rodičům, když ji měli sebou v našem sklípku kam ona hrozně ráda jezdila. Do té doby byla v naprosto skvělém zdravotním stavu. No co už ted s tím už nic nenaděláme, jen můžeme vzpomínat na jednu úžasou dobrmaní dámu, která nám hodně změnila život - k lepšímu.
Opravdu můžu říct, že to rozhodnutí nechat ji uspat bylo zatím nejtěžší v mém životě. Budu Vám moc držet palce ať nemusíte nic takového řešit, aby se Vám všichni pejsci dožili krásného stáří a umřeli sami ve spánku, to je to nejhezčí co se může stát. Protože těch osm měsíců kdy jsme věděli, že je nemocná a její stav se postupně krůček po krůčku zhoršoval bylo hrozných, ač jsme věděli, že to dobře nedopadne minimálně šest měsíců to sice vypadalo, že to bude v pořádku, protože po operaci při níž ji odpustili tu vodu z bříška a zjišťovali stav jater a ledvin, to vypadalo, že snad přeci alespon část začala fungovat, protože po tu dobu jí voda nastoupala snad jen třikrát a ihned po podání léků se to zas upravilo a vše bylo v pořádku, ale poslední dva měsíce už to šlo pouze dolů a to docela rychle, tak to bylo hrozné žít s tím, že víme, že tady nebude dlouho a s vědomím, že ač děláme maximum tak zázraky neumíme. Proto přeji všem jak lidem tak jejich zvířecím kamarádům jen a jen pevné zdraví.