Jana píše:Já jsem byla velmi hrubá v Praze při neúspěchu mého zvířete?
To jako myslíš, že když mě Roza kousla do stehna, jak moc chtěla ten balónek, co tam s ním Marie předváděla doslova onanii, tak jak jsem jí chytla za pysky, aby mě znovu nekousla?
tak to jo, tak to já se nechám příště pokousat. Naštěstí předtím málem kousla i rozhodčího a víš, povídali jsme si tam o tom, třeba zrovna s paní Brožovou. Ono totiž na té výstavě bylo víc lidí, než jen ty a tvoji nohsledi.....
Ne, Jano, problém je jinde, ty jsi dost tvrdě potlačený výbuchář a při bolesti, kterou ty pinčlovky člověku nenadále způsobují naprosto běžně, reaguješ vztekle, je to bohužel tak, mnohokrát jsem to viděla, ale takových je hodně, já mám ten samý problém, vždy se za to pak ex post stydím, ale už je pozdě, škoda už je na psychice zvířet napáchaná....pravé okamžiky nestřeženého projevu cholerika, vítej do klubu.....chce se to jen ovládat a psa korigovat rozumem, nikoli emocí bolesti a vzteku, mě na tohle jednu dobu při šíleném pracovním přetažení a labilních emocích z toho hodně pomohly antidepresiva, ale není to stopro, musím pořád myslet a zatít zuby a prodejchat to, jinak bych nejdřív dvě vteřiny syčela bolestí a pak běžela za psem a nakopala ho...dvakrát jsem si takhle zrušila psa na stopách a vždy jsem to dávala rok do kupy, Arkouna co mi spálil ruce šnůrou a Kirunu, co začala magořet z nervů a mě to vytočilo...
je podstatný rozdíl, jestli do psa hmátneš s chladnou hlavou ve zdravém nasrání, nebo zda to je výbuch vzteku, co se uvolnil bolestí a musí ven...právě že tohle moc dobře znám, tak na to citlivě reaguju u druhých a snažím se je i rukou zastavit a uvolnit jim tu emoci jinak, ne přes toho psa, radši ať se v tu chvíli vybijou do mě, vím, proč radši udělám hromosvod...
Víš, je to sice OT, ale to je právě to, čím se u výcviku odliší ti dobří od těch běžných....že se dokážou ovládat za každou cenu a vše, co dělají, je podřízeno jejich cíli, a žádné emoce jim to nemůžou shodit..