Ludek píše:Rozárko,teď´se mýlíš. Protože majitelé štěňátek mají ke svým pejskům vztah jako ku členům rodiny,mění se každý exces vzniklý díky lajdáctví nepromyšleného anebo jen finančně účelového chovu,v osobní tragedii. A je jedno zda pejsek zemře velmi časně anebo je povahově tak odchýlen od normálu,že se život s ním stává očistcem.
No a to tvé přestřelení je o to větší,že zde zmiňuješ kenel Gabrielle Prosperiho jako nějaký ústav na množení. Nespočtu kolik dnů jsem v Motta Visconti s Gabrielem strávil,ale fakt je,že na 1,5 hektarovém pozemku stojí pro každého psa kotec.V polovině z nich je ještě vzadu místnůstka,kam se v případě zimy - jedná se o Itálii,ale někdy je tam v zimě chladno,psi zavřou do boxů a tu krátkou zimu přečkají v nich. Je přítomen výjimečně jeden,ale spíše dva lidé,kteří od rána do večera psy točí ve velkém výběhu - kde je tráva,anebo na trenažéru. Je tam karanténa,porodna. Speciální,ale opravdu příkladná péče je věnována starým zvířatům - dle slov Gabrielle - jeho největší pýše. A vlajková loď celého kenllu Tyson a po jeho smrti Ferro,žijí s majitelem v domě ,ještě s nějakou fenou.
No a víš co? To je třešnička na dortu. Když vezmeš rukáv a Gabriele psy vytáhne,každý jeden to zaklapne a drží
Chápu,psal jsem to již v odpověď Láďovi,že se zastáváte přítelkyně. Ty ale sama dobře víš,co by bylo nejlepší. Není třeba nyní čas investovat své třeba jen rétorické úsilí na opačné straně? To by měl,a není to jen můj názor,opravdový přítel učinit.
Luiďku, nezlob se, ale já bych nechtěla být dobrmanem ani u jany, ani p. Prosperiho, počet zvířat je těžce nadlimitní, život v kenelce v domě mi taky nesedí, pobíhání na výběhu nebo na trenažéru nežeru, prostě velkochov jako velkocbhov, to není pro mě, fakt ne a nikoho se nezastávám a nikho nechráním, ale tohle opravdu ne a ne,
Díky našemu úsilí a i snížení počtu zvířat, Miuna promine, tak všechny naše čuby v počtu 3 -5 ks, dle toho, zda přijede tchýně či ne, se dobře snesou, ferdopes tomu šéfuje a pase si je, všechny jsou v domě, splečně se krmí, společně spí a vyjma útěkové bazilišky, která je buď v kotci, či s námi na patolce, společně tráví volný čas v naší nepřítomnosti sociálními aktivitami a spánkem v mé či chlapově posteli, mají sice dva malé dvorky a jednu malou zahrádku, ale tam se jen venčí, i během těch stavebních aktivit, byli pořáád s náma, nosili nám nářadí i cihly a stěhovali trámy, běžně jsem vozla v dodávce v zadku suť a v prostředku 4 psy, aby se cestou ze skládky vypádili sem a tam na 3 km dlouhé pol'načce v trase, tchýně měla svý dva doma v praze...kam se podíváš na naše fotky, všude se to hemží kolem nás a žijou prostě s náma. Krom toho s nima trénuju pro radost tak, aby se jim zavařily mozečky, stopy cestou necestou, lesní revíry, objekty,....a pádí s ejen pro kondičku, nikoliv pro celodenní zábavu.
Fakt se nezlob, ale u italů vám to nevadí proto, že mají glanc a eleganc a čisto a květinky a mramorové sochy a prachy, a není to vidět, že psi jsou na tom všude naprosto stejně, degradace dobrmana na velkého konzumního pinče pro výstavní kruh, a výcvik jen pro větší validitu titulů krásy, ti psi nežijou sportovní život se všemi riziky úrazů a znehodnocení vzhledu, ti psi už nejsou psi, ale manekýni. Jistě mají povahy, bylo by hodně špatné, kdyby je neměli, ale na trenažéru jim to jistě k jiskření mozku nepřidává.
Sám víš, jaký je rozdíl, když ti doma spokojeně žuchnou zbahněný zaprášený urvaný ale spokojený psi poté, co strávili den v sutinách nebo v terénech na stopách, jak hodí nohu přes nohu a rozvěsí uši a jen tak si dejchaj, než když posluha převede manekýna z "koňské ohrady" na pádění do zlaté klece výběhu s bejváčkem boxovitým vzádu....já tam fakt byla, víš?
