Dobrý den,
odpověď na Vaši otázku slečno neznám, ale mám zájem zde umístit moji reakci na skutečnost, že bez mého vědomí se rozebíral na internetových stránkách "Můj pes" zdravotní stav mojí fenky Safírky (Savana Halit Paša) a moje osoba jakožto majitele. Hodně se k němu vyjadřovala i pani Čechová. Mám tedy zájem, aby skutečnost o Safírce, kterou jsem napsala na uvedený portál jako reakci na uváděné nepravdy, neupadla v zapomnění a přikládám celý text. Podotýkám, že mě ještě zaráží, že všichni si tam píší pod přezdívkami a o nás (a bez nás) plnými jmény.... Tady u Vás jsem si zadala přezdívku Hodka, ale každému bude jasné kdo pod ní je...více z přidaného článku.
Přeji hezký večer Jana Knížková
Text ze stránek "můj pes"
Vážení přátelé, teprve dnes jsem se dozvěděla, že na těchto stránkách se diskutuje nejen o mně, ale zejména o mojí milované fence Safírce (Savana Halit Paša), a proto dovolte, abych se mohla nejen plně vyjádřit, ale popsat vše autenticky a tím vnést do všech událostí a celého stavu věci jasno. Nadále budu mluvit o Safírce, jak nazývám fenku jejíž oficiální jméno je Savana Halit Paša. Dovolte, popíši vše od počátku, kdy mi umřela moje první dobrmaní láska Britunka (Broňa Hodka ....odtud můj název mé e-mailové adresy). V mé velmi těžké životní situaci mi odešla na věčnost a náhle na rakovinu moje milovaná fenka Britunka a moje zoufalství opravdu nebralo konce....taková vzájemná láska není hned tak vidět, což dosvědčí každý kdo nás obě znal. Dcera okamžitě začala pátrat po nové fence, protože viděla v jakém jsem stavu a usoudila, že jediné řešení je okamžitě nové štěňátko. I já jsem sama pátrala a začala jsem shánět. Snažila jsem se získat potomka po stejné linii tj. po rodině Zkanape (bába byla Egida Zkanape) a Gujarech. Nakonec jsem navštívila chovnou stanici Od dvou lvů a dohodla se, že počkám až budou mít štěňátka - plánovaný vrh byl na srpen 2007. Moje dcera však byly rychlejší a umluvila mě, abych se zajela podívat na štěňátka již v červenci, že našla chovnou stanici kde budou k odběru. Jela jsem tam s přítelem a říkala jsem si, že pokud si vyberu štěně tam, klidně si pak vezmu ještě další Od dvou lvů - alespoň jim nebude smutno když jsem v práci. K pani Čechové jsme dorazili jednoho večera tj. asi po 21 hod. večer, neboť jak říkala byla na jednáních a dřív nemohla. Vzala nás do svého domu abychom se na štěňata podívali. Dům byl v podstatě ze dvou místností (vyjma malé vstupní chodby). V prvé byly klece se psy a kočkami. Vždy dvě nad sebou. V druhé - pak dalších pár klecí - opět vždy dvě nad sebou a v této místnosti byly štěňata z vrhu S a zároveň bedna (dnes vím že porodní) ve které byla jiná dospělá fenka se svými (myslím asi 4) mladšími štěňaty. Safírčina matka byla zavřená v kleci do doby než paní Čechová přišla z práce a dospělé feny prostřídala (zřejmě aby nedošlo mezi nimi ke konfliktu). Kromě toho tam měla i jedno asi tak 3-4 měsíční štěně po operaci srdce (říkala, že ho majitelé vrátili pro srdeční vadu) Pani Čechová nás před vstupem do domu požádala abychom chvíli počkali, že před nějakou chvilkou přišla a musí nejprve uklidit veškeré loužičky a hromádky. K hodnocení, jak se mají vést chovy nejsem příslušná a je to myslím věcí klubu aby prověřovaly a stanovily v jakých podmínkách mají být zvířata chována. Já jen popisuji stav. V podstatě jsem dostala na výběr jakékoliv štěně vyjma jedné fenky která již byla z předcházejícího dne zamluvena. Pani Čechová mi sdělila, že si případně mohu vybrat i jméno. Dohoda zněla, že se ozveme, zda si štěně vezmeme. Odolejte malé černé kuličce....a také vydržte ten smutek po přítelkyni největší....a tak jsem se vlastně rozhodla bez dlouhého rozmýšlení.....a jeli jsme s mojí dlouholetou kamarádkou Renatou pro fenku. Návštěva proběhla vcelku obdobně ... na pani Čechovou jsme čekali asi do 22 hod. večer s tím, že byla opět na jednáních. Tentokrát se uklízelo za naší přítomnosti...... nicméně já tak chtěla už mít to mrně doma. Pani Čechová sepsala- tedy spíše vyplnila jménem a číslem štěněte (fenky na které jsme se až na místě dohodli - byla taková trochu jiná - když se všichni najedli a usnuli, tak ona teprve ožila a také nebyla až tak mazlivá a netoužila vám zrovna usnout v náručiˇ....rozhodovala jsem ze dvou fenek a nakonec jsem si vybrala ji a pani Čechová to komentovala slovy, že je to dobře, protože si myslí, že mám na to ji zvládnout, že bude trochu víc svá......ani nevěděla jakou měla pravdu, ale jen v té míře, že se nikdy nevzdám a budu bojovat i za ní). Po uhrazení kupní ceny - nevím zda je ještě tajemstvím, ale je větší než např. u chovatelské stanice Od dvou lvů, jsem byla vybavena očkovacím průkazem s číslem čipu a jakousi pastou, kterou jí mám dávat, protože fenka má trochu průjem, což ostatně mají zrovna všichni její psi.....vysvětleno, že zřejmě z horka (tou dobou byly horké letní dny). Jen jí prý mám dávat tu pastu a nemusím chodit k veterináři. Ještě nás pani chovatelka vybavila nějakou stravou na kterou je štěně zvyklé - obdržela jsem nějaké mleté mražené syrové maso - balení jako salám- s tím, že k tomu rohlík a mléko. Jak se ale krmí štěně vím a hlavu s tím, co jsem dostala jsem si moc neděla. Pokud bych štěněti cokoliv předložila, jistě by to bylo v kvalitě jako v interhotelu nejvyšší třídy tedy pro štěně je přece dobré když už syrové maso, tak třeba svíčková....A tak jsme jeli domu.... Večer už nic nežrala. Jenže druhý den fenka měla hrozný průjem a nechtěla ani pít ani žrát..... nejsem hloupá, jsem vzdělaný člověk a tak vím, že pokud cokoliv malého (dítě, zvíře) se odvodňuje a má velký průjem, může brzy být velmi zle z důvodu dehydratace. Na nic jsem nečekala, zavolala panu doktorovi Naxerovi a už jsem jela i se Safírkou. Pan doktor ji prohlédl, naměřil vysokou horečku a okamžitě nasadil antibiotika. Ukazovala jsem mu pastu co jsme dostaly, ale říkal, že s tím bych to nezvládla. (Na vše mám lékařské zprávy a jsem ochotna je předložit!) Tím ovšem naše "patálie" neskončily. Myslím tím ani moje ani Safírky. Vážně jsem onemocněla a musela zůstat doma. Nicméně dnes musím říci, že "Díky Bohu!" měla jsem totiž čas se věnovat Safírce. Od prvního dne, co jsem ji přinesla domu fenka nereagovala jako běžné štěňátko. Nevyhledávala naši přítomnost, hlazení jí nebylo milé, spát chodila na druhou stranu místnosti od nás, neprojevovala z nás žádnou radost, dokonce spíš projevovala agresi - zvedala pysky, vrčela, cenila zuby. Nejprve jsem si myslela, že je to k té nemoci, že jen je jako nemocné dítě mrzutá a snažily jsme se ji s dcerou tedy rušit jen minimálně. Ale ani po ustoupení onemocnění (mimochodem fenku jsem dala i odčervit a udělala jsem velmi dobře!) se tak chovala stále. Rozhodla jsem se navštívit "cvičák", kde se věnují dobrmanům, a tak jsem se dostala k panu Sklenářovi do Kyjí. Ukázala jsem mu Safírku, popsala problémy a požádala ho o radu. Sledoval chování fenky po celé odpoledne (a nejen on) a nakonec mi řekl, že fenka asi nebude moc přátelská a vyrovnaná až bude dospělá a nemusí být bezpečné když uvidí dceru třeba jen jednou za čtrnáct dní když přijede na víkend ze školy. Mě by prý zřejmě respektovala a zvládla bych jí, ale tam by mohl být problém. Nic k radosti... Navíc dcera vzala štěně ven - běžně si hrála radostně jako každé štěně - podotýkám, že nedošlo k žádnému úrazu nebo náznaku úrazu! a po návratu domu fenka usnula...ale probudila se ochrnutá na obě zadní nožičky. Nepřála bych nikomu dívat se na tu hrůzu, když se k Vám plazí štěně a je celé zmatené proč nemůže běžet. Musím říci, že by se ve mě krve nedořezal, dostala jsem šílený strach a protože byla sobota, okamžitě jsem volala do Českého Brodu do nemocnice a vyrazila na tam. Službu měl pan doktor Musil!! Byla jsem tím trochu klidnější, neboť vím, že je skvělým odborníkem právě na pohybový aparát a navíc člověk - veterinář, který svojí práci vykonává jako poslání. Hluboce si ho za to vážím!!! Dojely jsme tam (nepíši hrubé chyby v příčestí - to pro gramatiky - jsme jen já a dcera a Safírka) a štěně po cestě usnulo a když se tam probralo, tak začalo normálně chodit. Koukala jsem na to jako blázen a málem se panu doktorovi omluvila ale s tím, že byla opravdu ochrnutá. Nikdo by přece nejel z dovolené na chatě - cca 85 km do nemocnice je tak a ještě platil za vyšetření s pohotovostním příplatkem..... Myslela jsem si, že si třeba jen přiskřípla nějaký nerv, ale v podstatě to byla záhada. Ani pan doktor nic neshledal. To bylo poprvé co ochrnula....to, co popisuje se dělo v průběhu srpna, ochrnutí asi koncem srpna - (opět mohu předložit dokumentaci v podobě lékařských záznamů) Problémy s agresivitou neustaly. Obrátila jsem se na pani Čechovou a sdělila jí jaké máme problémy. Ta mi doporučila abych kontaktovala pan, která jí pomáhá s výcvikem. Bohužel nepamatuji si již její jméno ale mluvila jsem s ní telefonicky a popsala chování fenky. Závěr byl buď jí vrátit nebo s rizikem si jí nechat. Pani Čechová na to reagovala, že si ji vezme zpět, ale kupní cenu mi nevrátí. Prý je to moje chyba, že ji nedokáži zvládnout! Víte, já bych jí snad i vrátila, ale dvě věci mě zastavili - 1. nechtěla jsem to vzdát - byla už přece clenem naší rodiny a 2. byla jsem si vědoma toho, že pani Čechová by ji prodala komukoliv kdo by si o ní řekl a ten by měl stejné problémy a co by pak se Safírkou bylo.... Nakonec jsem se rozhodla vyhledat pani doktorku Brožovou. Pamatovala jsem si ji ještě z doby kdy jsem měla Britunku malou a ona mi velmi pomohla cennými radami, neboť Britunka byla můj první dobrmánek. Zjistila jsem, že je již v důchodu, ale na hlavní veterinární správě mi laskavě na ni dali kontakt. Pani doktorka se mi snažila pomoci radou, stejně jako pan Sklenář, výcvikářka paní Čechové, ale nic z toho, co mi poradili (určitě v dobré víře, že je to pravé a správné, což se opravdu dočtete ve výcvikových knihách a jsou to správné postupy) nezabíralo. Safírka rostla a pomalu jsem s děsila toho, co bude následovat. Mám jen jednu dceru a přece jen kdyby hrozilo, že jí může jako dospělá napadnout....zvažovala jsem to i jako matka....nicméně nakonec mě snad pomohlo moje zoufalství z celé situace.....když totiž jednou "po mě zase šla ve zlém" tak jsem jí popadla, obrátila na záda ....ale místo toho, abych jí tím ukazovala dominanci a ona tím chápala, že se musí podřídit, tak jsem už nevěděla co a v návalu emocí jsem jí říkala ....ty hloupá, my se tu nekoušeme, my se tu přece máme rády a milujeme se, tak to pochop....a na důkaz toho a aby to pochopila jsem jí začala olizovat čumák!!! a to bylo poprvé, kdy najednou zůstala koukat a přestala vrčet....a najednou olízla i ona ten můj čumák....a v tu chvíli vážení začala doba naší společné cesty poznání, lásky a přátelství....kdykoliv už pak začala projevovat agresi, následovalo kdykoliv a kdekoliv chycení, otočení na záda o olizování čumáčku Safírce a nepustila jsem ji, dokud mi to ona neopětovala....sice mi 2x roztrhla zuby bradu, ale nakonec si dala říci. Přála bych Vám aby jste zažili takový pocit štěstí jako já, když si k Vám poprvé přijde štěně lehnout k nohám a beze strachu u Vás usne ( proč beze strachu a důvody jejího chování pochopíte až dále...) Když jsem fenku přivedla asi za další 2,5 měsíce ukázat panu Sklenářovi, nechtěl věřit, že je to Safírka .... Změna chování ale bohužel neměla vliv na zdravotní stav. Od doby prvního ochrnutí mi Safírka ochrnula ještě asi 5x. Vždy tomu předcházel nějaký stres - např. když po ní jen "vyjela cizí fenka aniž by se jí zuby jen dotkla", nebo byl ohňostroj, nebo si hrála s míčkem a prudce pohazovala hlavou.....a po probuzení následovalo ochrnutí a to buď jedné nohy, nebo obou zadních nohou nebo obou nohou na levé straně.....nepřeji to žádnému majiteli ani jeho pejskovi ..... úplné ochrnutí pominulo někdy do hodiny, jindy třeba za čtyři....ale další třeba týden ještě "škrtala" pacičkama. Za panem doktorem Musilem jsme v Českém Brodě byly ještě asi 3x a při poslední návštěvě se nakonec rozhodl provést všechny možné rentgeny, ale ještě před tím, než je dělal mi říkal, že si myslí, že jde spíše o neurologickou vadu. To se také zdálo jako pravdivé, neboť rentgeny ukázali, že je vše v pořádku....Tak jsme na jeho radu se objednaly na klinice Jaggy v Brně. Vlastně jsem se to snažila odložit, ale když mi Safírka opět ochrnula, tak jsem už nic neřešila a během 2 dnů jsem tam byly na vyšetření. Prohlídku provedl pan doktor neurolog a sdělil mi, že Safíkra má neurologickou vadu, což se kromě jiného projevuje i tím, že na jedno ucho - levé hůře slyší, na levé oko jinak reaguje - tj.při pohybu např směrem vzhůru zaostává za tím pravým, a také, že špatně drží rovnováhu.....to vše je spojeno s nemocí. Sdělili mi, že by jí mohli udělat odběry z mozku aby lépe nemoc poznali....tenkrát jsem se jich ale zeptala, zda jí budou moci vyléčit.... ale mluvili jen o operaci mozku a výsledek nejistý, spíš vlastně že ne.....určitě mě pochopíte, ale nechtěla jsem ji nechat jen tak trápit a s náběry vzorků z mozku jsem nesouhlasila. Nicméně děkuji panu doktorovi Musilovi, že stanovil dobrou diagnozu, kerá se potvrdila (opět bude z kliniky Jaggy vyzvednuta zdravotní zpráva). Dnes už vím jak mám se Safírkou zacházet aby jsme co nejvíce vyloučily možnost dalšího ochrnutí a vlastně nejprve jakého-si stresu a záchvatu. Poslední totiž naslal jen tím, že si právě pohazovala hlavou s míčkem a najednou tou svojí krásnou hlavičkou začala nekoodinovaně házet, viděla jsem jak v očích ztratila přehled o současném světě a mají nepřítomný výraz a upadla na zem a pořád mlátila hlavou.....vrhla jsem se k ní, chytila jsem jí hlavu do dlaní a uklidňovala ji hlasem.....až se zklidnila a přišla k sobě....jsou do strašné okamžiky a i teď mi tečou slzy když na ně myslím. Mám to stále před očima a nevím kdo z nás dvou je víc vyděšený. Jedinou cestou jak Safírku držet při zdraví je co nejvíce se snažit vyhnout stresu, dále dodržovat pravidelný denní režim, vyhýbat se bouřkám, například i pejskům, kteří by ji mohli napadnout ...- a tak stále volám lidi jejichž pejsky neznám, zda ten jejich je hodný a nenapadá.....Co vše jsem si uvědomila - to divné chování štěněte vlastně byl důsledek jen a jen její nemoci....myslím, že to ostatní pejskové cítili a napadali ji. Měla totiž, když jsem si ji brala prokouslé ouško - zůstala jí tam hnědá skvrnka a taky sešívanou pacičku. Zřejmě od staršího štěněte nebo té druhé mámy fenky, která tam měla ty menší štěňátka. Ona se vlastně tak chovala jen proto, že se bála na nebyla si jistá. Jen si představte být štěnětem které hůře vidí, hůře slyší, špatně drží rovnováhu a ostatní ho napadají a koušou....no, řekněte, nekousali by jste hned jak se k Vám někdo přiblíží a nebyli by jste nejraději sami??? Tak to je pravdivý příběh o Safírce Knížkové a nás, její rodině. Podotýkám, že jsem si nečetla Vaši vzájemnou diskusi je na mě moc dlouhá a nemám tolik času - jsem vážně hodně vytížená a ten čas raději věnuji procházce s mojí Safírkou a nevím tedy co vše se zde povídalo, ale důležitá je holá pravda a skutečnost, kterou jsem pro Vás všechny zde popsala. Jen jsem si všimla, že tam někde zaznělo, že jsem Safírce měla dávat prášky na zklidnění.....tak na to mohu přísahat, že jsem jí nikdy žádné nedávala!!! Dokonce jí nedávám ani podpůrně léky na epilepsii. Po konzultaci s veterinárním lékařem jsme se dohodli, že nejlepším lékem je stále stejný režim a vyhýbání se stresům. Strašákem však stále v mém životě zůstává to, že Safírka se jednou už z ochrnutí nemusí dostat, že neustoupí a pak zbude jen to z čeho má každý z náš děs a noční můru..... Bojím se každý den, bojím se stresu, zranění kdy by měla mít narkózu - která je pro ni tak nebezpečná.... závěrem Vám mohu napsat..... kašlu na každého kdo mě pomluví....on můj život a život Safírky nežije a neví tedy jak se může radovat člověk z úspěchů a pokroků které postižený pejsek udělá....to, co vy učíte své dobrmánky pár týdnů nám trvá třeba rok i déle, ale je zlatá....dnes je to nejvíce láskyplné stvoření které miluje všechny lidi, děti, zvířata a už si ani nevzpomene co je to bát se ....a to jediné je pro mě to nejdůležitější a nejkrásnější na světě a to jediné má cenu. Chci ještě dodat, že jsem se dozvěděla, že pani Čechová chce uchovňovat plného bratra Safírky. Myslím, že je to velmi nezodpovědné. Na klubové výstavě se mnou odmítla mluvit a nic ji nezajímalo, tady se vyjadřuje o mně a zdravotním stavu Safírky aniž by mě kontaktovala a alespoň jedinkrát se o ni jako štěně z jejího vrhu zajímala. Já sama nikdy nedám Safírku připustit abych dále nešířila toto onemocnění a i z tohoto důvodu si pořizuji další fenku.... V současné době dávám dohromady všechny lékařské záznamy a hodlám je poslat na svaz jako upozornění, že moje fenka má genetickou dědičnou vadu. Proč jsem přesvědčená, že je dědičná, to ve zprávě také uvedu. Věřím, že pokud lidé tak milují, a tak si váží dobrmánků pro jejich krásu, ušlechtilost a nezměrnou oddanou lásku, kterou nám svým pánům a přátelům dávají, budou usilovat o to, aby jedinci kteří mohou přenášet dědičné vady nebyli do chovu zařazeni a toto ušlechtilé plemeno bylo zachováno. A já vím, že mezi chovateli jsou takoví lidé .....myslím tím na řadu přátel, které jsem potkala a chci jim říci, že si jich proto velmi vážím. ..... Nezvolila jsem si žádnou přezdívku, píši sem pod svým plným jménem. Můj mail je
hodka@centrum.cz. Jana Knížková