Ahoj,
mám doma jedenáctiměsíční štěně AUO. Jeho rodiče jsou povahově velmi vyrovnaní, přátelští a tzv. vítací psi, a co jsem měla možnost vidět pár jeho sourozenců, ti také. Ten můj pejsek je ale odmalička dost nedůvěřivý. I když jsem ho nechávala hladit cizími lidmy, dávat mu od nich pamlsky, tak na ně bohužel vždy výhrůžně štěkal a vrčel, i když pamlsek si vzal. Šla jsem na to pomalu, nijak jsem na něho netlačila, seznamování s cizímy lidmy probíhalo v klidu, pomalu, bez nátlaku. U mě, mé rodiny a mé kamarádky vůbec není problém, tam je vše v pořádku. To víta, radostně skáče
, a vrtí celým tělem, nechává se hladit.
Bohužel na cvičáku(jezdíme tam zhruba půl roku, takže ty lidi tam vídá pravidelně každou neděli), máme problém při obranách. Figurant se s ním nejdříve pomalu seznamoval, pak si sním začal hrát s kůží, na kterou vesele útočil, ale pohladit se nedal stejně.Po zákusu do kůže ho chtěl figurant pohladit, ale on okamžitě pustil. To jsme sice už odbourali, teď již nepustí, ale je dost nervózní, stále štěká a vrčí, i když má tlamku ucpanou řídítky, na které momentálně koušeme.
Nechá na sebe sáhnout, ale jeho hlas přitom nabírá na intenzitě a uvolní přitom vždy pachové žlázky, nejspíš ze strachu.
Když se s ním chce někdo pomazlit jindy než figurant při obranách, vůbec na sebe nenechá sáhnout, couvá a uhýbá.
Když byl malý,a byli jsme spolu na procházce, a potkali jsme neznámého člověka, poté, co začal vrčet a štěkat, byl v tom mnou podporován( myslela jsem, že mu tím zvednu sebevědomí,a bude se cítit silněji). Potom mi na cvičáku řekli, abych ho takto nenechávala hysterčit, a spíše to v něm utlumovala, takže teď když toto začne na někoho dělat, říkám mu:nesmíš, fuj je to, ticho, a když nepřestane, je vycukáván za obojek.
Také je na mě dost závislý(i přez to, že jsem ho od útlého věku učila být sám doma). Nevadí mu, když odejdu do práce. Ve svém známém prostředí je v pohodě( mám ho v bytě). Horší to už je, když je na cvičáku v kotci, nebo když na mě čeká u kamarádky na zahradě, než připravíme koně na vyjížďku(a to trvá již delší dobu, i přez to, že se pro něho vždy tak po cca půl hodině vrátím a jedeme). Nechápu to, ten sled věcí -počkám tu-za chvíli se mi panička vrátí a půjdu- by už za tu dobu mohl znát. Zvlášť, když na té zahradě není sám, je tam s ním kamarádčin NO, se kterým se dobře zná, a vychází spolu výborně. Ten štěkot a vytí je opravdu obtěžující, nevím si stím už rady
.
Jinak je to moc šikovný pes, stopy mu jdou na jedničku, moc ho baví, stejně jako revíry, obrana, i poslušnost, to je opravdu zlatíčko.
Děkuji Vám moc za Vaše rady.
Eva