Útok na psa z pohybu
Napsal: úte lis 06, 2007 1:12 amPred nedavnem mi jedna ma pritelkyne a klientka, prinesla zpravodaj boxerklubu,podivujic se nad clankem Boba Coufala.Nebyl jsem sto jej precist pri treninku a nechal jsem si to nadoma.Namisto ohlaseneho blabolu, jsem nalezl nikym dlouho nepojmenovanou pravdu.
Zde je onen clanek:
Útok na psa z pohybu
Vážení kolegové kynologové,
prakticky na každé sportovně kynologické soutěži, kterou „figuruji“, se setkávám s překvapením psovodů nad tím, že jejich pes „neodkousal“. Toto překvapení však není na místě. Pokud je nervóznější pes připravován pouze na inkompetentního pomocníka (dále jen nosič rukávu – sám se nikdy výrazně neprofiloval jako psovod, zařazuje do tréninku odpozorované postupy, ale neví proč, není schopen při odchycení psa na rukáv zároveň vyvíjet tlak odpovídající danému stádiu přípravy, stáří a povaze pejska, …), pak to nemůže dopadnout jinak.
Pozn.: „Pan Psovod“ a „pan Pes“ nemají problém ani pokud se připravují na nosiče rukávu. Psovod si takového dovedu usměrní a pan Pes, když se na soutěži konečně setká s FIGURANTEM, si tuto obranu naopak užije.
Nyní bych Vás chtěl vážení kolegové seznámit s tím, jak vnímám obrany já, a to zejména cvik „útok na psa z pohybu“. Tento cvik považuji za vyvrcholení celé obrany. Při správném provedení obou hlavních aktérů (pes, figurant) se jedná o naprosto fascinující zážitek.
Předpokladem správného provedení ze strany figuranta je jeho psychická odolnost, technická dokonalost a fyzická zdatnost.
K soutěži musí přistupovat zodpovědně, soustředěně. Měl by mít stále na paměti, kolik úsilí musel každý ze psovodů vynaložit, aby svého čtyřnohého kamaráda na takovou soutěž připravil.
Je tedy samozřejmostí, že při předvedení psa vyvine maximální snahu, aby při odchycení na rukáv i při následném boji nedošlo k poranění psa.
Figurant si musí uvědomovat, že soutěž není pořádaná pro něho (on je zde pouhým pomocníkem), nýbrž pro psovody a jejich psy. Veškeré jeho konání tedy musí být v intencích ZŘ a podle pokynů rozhodčího.
V rámci soutěže má rozhodčí posoudit vycvičenost a dle možnosti i kvalitu předváděného psa. Kromě dalších kriterií, viz ZŘ pro mezinárodní zkoušky pracovních psů, Všeobecná část, Práce figuranta, má být hodnocena i schopnost zatížení organismu. „Zatížení“ má být vyvoláno odpovídajícím nástupem figuranta (čelní útok, výhružné pohyby obuškem, křik).
Kynologická obec si však zvykla na jiné provedení tohoto cviku. Je dáno tím, že počet „nosičů rukávu“ mnohonásobně převyšuje počet figurantů. Tento cvik v jejich provedení je paskvil. O útok na psa z pohybu se vůbec nejedná, viz dále. Když pak na slabšího psa „vypálí“ figurant, který nenechá nikoho na pochybách, že se jedná o útok na psa (jeho držení těla, způsob pohybu, mimika, hlasový projev, nekompromisní práce obuškem i při samotném střetu), není divu, že tento pes selže.
Klasický nosič rukávu degraduje zlatý hřeb obrany osvědčeným způsobem. Překotně vybíhá na osu, dělá výhružné figury, křičí. Tímto počínáním zvyšuje hladinu vzruchu zvířete. Pes připravený na soutěž by měl tvrdě zakročit až přijde čas i bez této komedie. Je to první krok, jímž se začíná stírat rozdíl mezi vlažnějšími psy a vášnivými obranáři. Po dosažení osy postupu běží nosič rukávu s vervou proti psu. Bohužel v dostatečné vzdálenosti před střetem se zastaví, zeširoka rozkročí, přešlapuje z jedné nohy na druhou ve snaze pustit psa při zákroku mimo tělo. Právě před střetem, kdy by měl vyvinout tlak na psa způsobem uvedeným v ZŘ, visí paže s obuškem podél těla, jeho nejistota je zřejmá. I slabší pes si troufne ulovit tuto kořist. Rozdíl mezi sebevědomým obranářem a nejistým psem se nosiči rukávu podařilo do značné míry setřít. Jak k tomu přijde psovod s lepším psem zřejmě nikoho nezajímá. Určitě ne nosiče rukávu, který sám nikdy nic nevycvičil, nemá vůbec ponětí o práci, píli a trpělivosti psovodů.
Výše uvedený poněkud černobílý obraz je jistě pouze zjednodušenou ilustrací celé této problematiky. V praxi se setkáváme samozřejmě s různými pomocníky.
Závěr:
Zvykli jsem si na pomocníky, kteří útočí na psa tak, že nikdo nemá dojem, že jde o útok. Nejsou schopni bezprostředně před střetem se psem koordinovat více úkonů – na jedné straně vyvíjet tlak na psa a to takový, aby bylo psovi (i všem přihlížejícím) naprosto zřejmé, že teď se nejedná o žádný nácvik, a že tato kořist (figurant) se jen tak ulovit nenechá, a na druhé straně odchytit psa, který se nenechá od zákroku odradit, s maximální šetrností, aby se mu nic nestalo a aby i v budoucnu svého pána a všechny milovníky obran vždy potěšil razantními nekompromisními zákroky. Širší kynologická veřejnost už ani neví, že tento cvik je označen „útok na psa z pohybu“. Když se pak na soutěži objeví figurant, který provede skutečně útok na psa a některé psy tím od zákroku odradí, jsou zejména psovod a jeho klaka překvapeni. Ze svého neúspěchu viní figuranta. Nechtějí vidět a uznat jeho špičkovou práci. Naopak nosiči rukávu jsou tím správným článkem, který zapadá do jejich mozaiky „Deformovaná kynologie“.
Apel:
Nenechat degradovat tuto krásnou sportovní disciplinu výše naznačeným způsobem, by mělo být naším společným zájmem a snahou.
B. Coufal
Neb jsem se zaroven dozvedel,jak Boba propirali na jakesi drbne RTW,neb jejich vydesena zviratka proste neunesla mistra figuranta na Mistrovstvi CR,jak je mimochodem zjevne z videa,napsal jsem mu, co si o tom myslim.
Dovoluji si uvest,Bobovu kracenou odpoved,neb jsem byl nesmirne pobaven - onen terminus technikus "pricinlivy permonik" - jevi se mi tak trefnym,ze si jej dovolim, s laskavym svolenim autora,v budoucnu pouzivat.
Ahoj,
úvodem – článek „Útok na psa z pohybu“ jsem uvedl pouze na svém webu. Redaktor zpravodaje jej stáhl bez mého vědomí. Nemám s tím problém, za svými názory si stojím. Zmiňuji to pouze proto, aby bylo zřejmé, že otištění článku jsem nepožadoval a že nechci být vnímán jako aktivní kynologický „pisálek“. Mám totiž zafixováno, a to ještě z dob, kdy jsem aktivně sháněl literaturu a videa zabývající se problematikou výcviku psů, že i ti, co presentují názory, s nimiž se dá souhlasit, předvádějí v praxi na cvičišti smutnou šarádu.
Na článek jsem zaznamenal vesměs pozitivní ohlas. Nutno přiznat, že negativní názory mi „odborníci na obrany“ do očí neřeknou. Nedělám si tedy žádné iluze, že by se s mými názory širší kynologická veřejnost zabývající se výcvikem bez výhrad ztotožnila.
Pozn.: Kdyby však i ti, kteří se velmi snaží a výcviku se intenzivně věnují, přičemž se ale marně pokoušejí absenci citu pro obrany kvantitou nahradit, kdyby i tito přičinliví permoníci souhlasili, bylo by něco špatně.
Jsi jediný, kdo si vyšetřil chvilku volného času, aby pochvalnou kritiku napsal. Toho, že akceptuješ můj přístup si vážím.
Děkuji
Bob
Bobuv web je: http://www.nejlepsiobrany.cz
Zde je onen clanek:
Útok na psa z pohybu
Vážení kolegové kynologové,
prakticky na každé sportovně kynologické soutěži, kterou „figuruji“, se setkávám s překvapením psovodů nad tím, že jejich pes „neodkousal“. Toto překvapení však není na místě. Pokud je nervóznější pes připravován pouze na inkompetentního pomocníka (dále jen nosič rukávu – sám se nikdy výrazně neprofiloval jako psovod, zařazuje do tréninku odpozorované postupy, ale neví proč, není schopen při odchycení psa na rukáv zároveň vyvíjet tlak odpovídající danému stádiu přípravy, stáří a povaze pejska, …), pak to nemůže dopadnout jinak.
Pozn.: „Pan Psovod“ a „pan Pes“ nemají problém ani pokud se připravují na nosiče rukávu. Psovod si takového dovedu usměrní a pan Pes, když se na soutěži konečně setká s FIGURANTEM, si tuto obranu naopak užije.
Nyní bych Vás chtěl vážení kolegové seznámit s tím, jak vnímám obrany já, a to zejména cvik „útok na psa z pohybu“. Tento cvik považuji za vyvrcholení celé obrany. Při správném provedení obou hlavních aktérů (pes, figurant) se jedná o naprosto fascinující zážitek.
Předpokladem správného provedení ze strany figuranta je jeho psychická odolnost, technická dokonalost a fyzická zdatnost.
K soutěži musí přistupovat zodpovědně, soustředěně. Měl by mít stále na paměti, kolik úsilí musel každý ze psovodů vynaložit, aby svého čtyřnohého kamaráda na takovou soutěž připravil.
Je tedy samozřejmostí, že při předvedení psa vyvine maximální snahu, aby při odchycení na rukáv i při následném boji nedošlo k poranění psa.
Figurant si musí uvědomovat, že soutěž není pořádaná pro něho (on je zde pouhým pomocníkem), nýbrž pro psovody a jejich psy. Veškeré jeho konání tedy musí být v intencích ZŘ a podle pokynů rozhodčího.
V rámci soutěže má rozhodčí posoudit vycvičenost a dle možnosti i kvalitu předváděného psa. Kromě dalších kriterií, viz ZŘ pro mezinárodní zkoušky pracovních psů, Všeobecná část, Práce figuranta, má být hodnocena i schopnost zatížení organismu. „Zatížení“ má být vyvoláno odpovídajícím nástupem figuranta (čelní útok, výhružné pohyby obuškem, křik).
Kynologická obec si však zvykla na jiné provedení tohoto cviku. Je dáno tím, že počet „nosičů rukávu“ mnohonásobně převyšuje počet figurantů. Tento cvik v jejich provedení je paskvil. O útok na psa z pohybu se vůbec nejedná, viz dále. Když pak na slabšího psa „vypálí“ figurant, který nenechá nikoho na pochybách, že se jedná o útok na psa (jeho držení těla, způsob pohybu, mimika, hlasový projev, nekompromisní práce obuškem i při samotném střetu), není divu, že tento pes selže.
Klasický nosič rukávu degraduje zlatý hřeb obrany osvědčeným způsobem. Překotně vybíhá na osu, dělá výhružné figury, křičí. Tímto počínáním zvyšuje hladinu vzruchu zvířete. Pes připravený na soutěž by měl tvrdě zakročit až přijde čas i bez této komedie. Je to první krok, jímž se začíná stírat rozdíl mezi vlažnějšími psy a vášnivými obranáři. Po dosažení osy postupu běží nosič rukávu s vervou proti psu. Bohužel v dostatečné vzdálenosti před střetem se zastaví, zeširoka rozkročí, přešlapuje z jedné nohy na druhou ve snaze pustit psa při zákroku mimo tělo. Právě před střetem, kdy by měl vyvinout tlak na psa způsobem uvedeným v ZŘ, visí paže s obuškem podél těla, jeho nejistota je zřejmá. I slabší pes si troufne ulovit tuto kořist. Rozdíl mezi sebevědomým obranářem a nejistým psem se nosiči rukávu podařilo do značné míry setřít. Jak k tomu přijde psovod s lepším psem zřejmě nikoho nezajímá. Určitě ne nosiče rukávu, který sám nikdy nic nevycvičil, nemá vůbec ponětí o práci, píli a trpělivosti psovodů.
Výše uvedený poněkud černobílý obraz je jistě pouze zjednodušenou ilustrací celé této problematiky. V praxi se setkáváme samozřejmě s různými pomocníky.
Závěr:
Zvykli jsem si na pomocníky, kteří útočí na psa tak, že nikdo nemá dojem, že jde o útok. Nejsou schopni bezprostředně před střetem se psem koordinovat více úkonů – na jedné straně vyvíjet tlak na psa a to takový, aby bylo psovi (i všem přihlížejícím) naprosto zřejmé, že teď se nejedná o žádný nácvik, a že tato kořist (figurant) se jen tak ulovit nenechá, a na druhé straně odchytit psa, který se nenechá od zákroku odradit, s maximální šetrností, aby se mu nic nestalo a aby i v budoucnu svého pána a všechny milovníky obran vždy potěšil razantními nekompromisními zákroky. Širší kynologická veřejnost už ani neví, že tento cvik je označen „útok na psa z pohybu“. Když se pak na soutěži objeví figurant, který provede skutečně útok na psa a některé psy tím od zákroku odradí, jsou zejména psovod a jeho klaka překvapeni. Ze svého neúspěchu viní figuranta. Nechtějí vidět a uznat jeho špičkovou práci. Naopak nosiči rukávu jsou tím správným článkem, který zapadá do jejich mozaiky „Deformovaná kynologie“.
Apel:
Nenechat degradovat tuto krásnou sportovní disciplinu výše naznačeným způsobem, by mělo být naším společným zájmem a snahou.
B. Coufal
Neb jsem se zaroven dozvedel,jak Boba propirali na jakesi drbne RTW,neb jejich vydesena zviratka proste neunesla mistra figuranta na Mistrovstvi CR,jak je mimochodem zjevne z videa,napsal jsem mu, co si o tom myslim.
Dovoluji si uvest,Bobovu kracenou odpoved,neb jsem byl nesmirne pobaven - onen terminus technikus "pricinlivy permonik" - jevi se mi tak trefnym,ze si jej dovolim, s laskavym svolenim autora,v budoucnu pouzivat.
Ahoj,
úvodem – článek „Útok na psa z pohybu“ jsem uvedl pouze na svém webu. Redaktor zpravodaje jej stáhl bez mého vědomí. Nemám s tím problém, za svými názory si stojím. Zmiňuji to pouze proto, aby bylo zřejmé, že otištění článku jsem nepožadoval a že nechci být vnímán jako aktivní kynologický „pisálek“. Mám totiž zafixováno, a to ještě z dob, kdy jsem aktivně sháněl literaturu a videa zabývající se problematikou výcviku psů, že i ti, co presentují názory, s nimiž se dá souhlasit, předvádějí v praxi na cvičišti smutnou šarádu.
Na článek jsem zaznamenal vesměs pozitivní ohlas. Nutno přiznat, že negativní názory mi „odborníci na obrany“ do očí neřeknou. Nedělám si tedy žádné iluze, že by se s mými názory širší kynologická veřejnost zabývající se výcvikem bez výhrad ztotožnila.
Pozn.: Kdyby však i ti, kteří se velmi snaží a výcviku se intenzivně věnují, přičemž se ale marně pokoušejí absenci citu pro obrany kvantitou nahradit, kdyby i tito přičinliví permoníci souhlasili, bylo by něco špatně.
Jsi jediný, kdo si vyšetřil chvilku volného času, aby pochvalnou kritiku napsal. Toho, že akceptuješ můj přístup si vážím.
Děkuji
Bob
Bobuv web je: http://www.nejlepsiobrany.cz