O tom jak si vybrat to nej. štěně bylo napsáno mnoho. Rozárka(Sali) to bere příliš z věděckého hlediska
Já bych se řídila těmito body:
1. říct si, na co štěně chcete (chci psa na výcvik, chci psa jen do rodiny jako společníka, apod.), protože většina těch úspěšných sportovních psů jsou psi více vzrušivější, psi dominantní, psi s velkou osobností - a toto chování lze pozorovat už i u štěňat, nejedná se o ideálně vyrovnanou povahu - je to povaha tzv.více doleva
2. znát oba rodiče, prostudovat si jejich rodokmeny, podívat se na výsledky potomků, poptat se majitelů potomků
3. ideálně znát fenu-matku ještě před březostí, abyste mohl posoudit její povahu bez mateřských pudů (některé feny mohou být agresivní, jelikož si brání štěňata - většinou se ale jedná o problém chovatele, který i v tomto okamžiku může fenu naučit nechat si líbit určité věci - tj.vstup cizích lidí do jejího teritoria). Já jsem přesvědčena, že matka a chovatel v době vývoje utvářejí povahu štěněte. Takže záleží i na "povaze" chovatele.
4. navštívit chovatele vícekrát, ideálně před krmením štěňat
5. při samotném výběru oddělit např. psy od fen (předpokládám, že budete mít jasno, jaké pohlaví chcete) a oddělit i matku
6. psy pozorovat v jejich hrách - zde se velmi projeví např.ona dominance (v tom vám pomůže i chovatel, ten je se štěňaty nejvíce), podřízenost (štěně které je otloukáno ostatními nedoporučuji) a jiné povahové znaky - zase záleží jakého psa chcete, vyrovnaný je ten co se moc neprojevuje tak ani tak - je sebejistý ve všech situacích
7. dobrý test je také vzít psa do výšky nad hlavu a pozorovat co udělá (úplná ztuhlost není dobrá), stejně tak jako ho dát do neznámého prostředí (stačí ho dát do místnosti u chovatele, kde ještě nebyl)
8. štěně musí být kontaktní, doslova se vrhat po každém kdo k němu přijde (pokud si ovšem nechcete pořizovat třeba středoasiata
)
9. štěně musí mít zájem o vše, co se dá nosit, trhat
NO A TEN NEJDŮLEŽITĚJŠÍ BOD - VĚŘIT SVÉ INTUICI, pokud ji nemáte dejte na radu chovatele nebo výcvikáře (ovšem ne toho, kdo se zbavil 10 psů než se s tím 11tým dostal na mistrák...). Jinak není dobré si brát štěně z vrhu kde jsou povahově odlišná štěňata. Dobrý vrh musí být vyrovnaný a štěňata se od sebe mají lišit jen v nepatrnostech. Někdy je lepší si počkat, než brát to, co mi kdo vnutí nebo se namane. A nezapomeňte - složené zkoušky nejsou zárukou ničeho, pokud ale oba rodiče se aktivně zúčastňují závodů s dobrými body, již to o něčem svědčí. Také jsou feny, které nemají třeba zkoušku ani jednu (např.z nedědičných zdravotních důvodů), ale dávají chovateli právě vynikající potomky. Takových fen je málo, ale jsou - viz. bod 2
Takže to jsou mé rady - ve stručnosti.