Nedůvěra - tipy a triky pro práci i život

[Sali BNT]

Dobrý den,
nahazuju do diskuse poněkud kontroversní téma,
jak nejlépe žít a pracovat se zvířetem, které nemá optimální povahu, v projevu se objevuje nedůvěra, nedostatečné sebevědomí, strachové reakce...
Je jasné, že z hlediska chovatelské aplikace je takovéto zvíře z kola venku, že,
ale mnoho z nás má nějaký podobný exemplář dobrmana doma, a má ho rád, a šije mu přesně na míru pracovní i životní požadavky, s větším či menším úspěchem...podělme se navzájem o užitečné triky, jak udělat i slabšímu zvířeti sport i každodenní život radostnějším, jak z něj dostat to nejlepší, co v něm je, a snížit co nejvíc tu míru stresu, kterou si s sebou tyto povahy nesou ve vínku.

[Lucie]

Otázkou je, jestli myslíš nedůvěru celkově a jestli se tato nedůvěra projevuje i vůči majiteli takového psa. Myslím, že to první jde ve výcviku dobrmana "zakrýt".
A to vybudováním abnormálního zájmu o balonek, či peška nebo třeba plyšáka. Přes to lze udělat úplně všechno. Luďkova Saša je toho důkazem. Bála se a dodnes se bojí skoro celého světa a vyhrála MS. Podle mě u dobrmana lze zájem o předmět naučit, všichni to mají v genech, i když je mnoho chovatelů, kteří se tento gen snaží vymítit Pokud ovšem zvíře nedůvěřuje ani svému pánu, je to situace nedobrá není totiž vrozená, ale získaná a v takovém případě by měl cvičit majitel jen sám se sebou a psa raději prodat. Důležité je ale věřit v úspěch. Bez toho to nejde.

[Sali BNT]

ano, zamčení do kořisti ad absurdum, to je i dle mne jeden z hlavních klíčů.
Důvěra ve svého psovoda, a v pomocníky při výcviku, je druhý hlavní klíč,
a ještě by tam mělo patřit vybudování dostatečného sebevědomí, aby se i mimo práci, v běžném životě, to zviřátko cítilo co nejvíc komfortně,
a tohle si myslím, že bude asi ten nejtěžší prvek na celé přípravě, ta tzv. bezchybná výchova,
protože snad všechny situace při sportu se dají nějak tréninkově nasimulovat a použít v nich to zamčení do kořisti plus získání důvěry v pomocníky, přes balonek, přes krmení,....
ale ten běžný život, zjm. v městě, s sebou nese spoustu neznámých.
Městské zviřátko se jistě časem obrní vůči okolním podnětům, adaptuje se na své prostředí, ale během té adaptace si může vytvořit, díky nenadálým situacím a chybám nebo pozdním reakcím psovoda, celou škálu únikových reakcí, které pak budou interferovat s sportovním výkonem.
A vaše zkušenost?

[Eva]

Ahoj,
mám doma jedenáctiměsíční štěně AUO. Jeho rodiče jsou povahově velmi vyrovnaní, přátelští a tzv. vítací psi, a co jsem měla možnost vidět pár jeho sourozenců, ti také. Ten můj pejsek je ale odmalička dost nedůvěřivý. I když jsem ho nechávala hladit cizími lidmy, dávat mu od nich pamlsky, tak na ně bohužel vždy výhrůžně štěkal a vrčel, i když pamlsek si vzal. Šla jsem na to pomalu, nijak jsem na něho netlačila, seznamování s cizímy lidmy probíhalo v klidu, pomalu, bez nátlaku. U mě, mé rodiny a mé kamarádky vůbec není problém, tam je vše v pořádku. To víta, radostně skáče , a vrtí celým tělem, nechává se hladit.
Bohužel na cvičáku(jezdíme tam zhruba půl roku, takže ty lidi tam vídá pravidelně každou neděli), máme problém při obranách. Figurant se s ním nejdříve pomalu seznamoval, pak si sním začal hrát s kůží, na kterou vesele útočil, ale pohladit se nedal stejně.Po zákusu do kůže ho chtěl figurant pohladit, ale on okamžitě pustil. To jsme sice už odbourali, teď již nepustí, ale je dost nervózní, stále štěká a vrčí, i když má tlamku ucpanou řídítky, na které momentálně koušeme. Nechá na sebe sáhnout, ale jeho hlas přitom nabírá na intenzitě a uvolní přitom vždy pachové žlázky, nejspíš ze strachu.
Když se s ním chce někdo pomazlit jindy než figurant při obranách, vůbec na sebe nenechá sáhnout, couvá a uhýbá.
Když byl malý,a byli jsme spolu na procházce, a potkali jsme neznámého člověka, poté, co začal vrčet a štěkat, byl v tom mnou podporován( myslela jsem, že mu tím zvednu sebevědomí,a bude se cítit silněji). Potom mi na cvičáku řekli, abych ho takto nenechávala hysterčit, a spíše to v něm utlumovala, takže teď když toto začne na někoho dělat, říkám mu:nesmíš, fuj je to, ticho, a když nepřestane, je vycukáván za obojek.
Také je na mě dost závislý(i přez to, že jsem ho od útlého věku učila být sám doma). Nevadí mu, když odejdu do práce. Ve svém známém prostředí je v pohodě( mám ho v bytě). Horší to už je, když je na cvičáku v kotci, nebo když na mě čeká u kamarádky na zahradě, než připravíme koně na vyjížďku(a to trvá již delší dobu, i přez to, že se pro něho vždy tak po cca půl hodině vrátím a jedeme). Nechápu to, ten sled věcí -počkám tu-za chvíli se mi panička vrátí a půjdu- by už za tu dobu mohl znát. Zvlášť, když na té zahradě není sám, je tam s ním kamarádčin NO, se kterým se dobře zná, a vychází spolu výborně. Ten štěkot a vytí je opravdu obtěžující, nevím si stím už rady .
Jinak je to moc šikovný pes, stopy mu jdou na jedničku, moc ho baví, stejně jako revíry, obrana, i poslušnost, to je opravdu zlatíčko.
Děkuji Vám moc za Vaše rady.
Eva

[Lucie]

Ahojka,
podle mě jste udělala chybu již v začátku - nechala jste psa aby na lidi vrčel a štěkal (v podstatě jste tím podpořila jeho strach), což i připouštíte. Nejdůležitější je takovou věc utnout již v začátku, ve štěněcím věku. Nikdy ale psa netrestejte nějakou věcí (např. srolovanými novinami), a pozor některému stačí důrazné okřiknutí, popř. vytahání za kůži na krku, na jiné (např.dobrmany) platí jen pořádná facka (a to tak rychlá, že ji pes ani nepostřehne, nějaké mávání rukama by jej naopak naučilo bát se nápřahu). Já říkám, že jedna dobře vykonaná facka a může být klid na celý život. U psů co mají vrozenou nedůvěru k lidem, nepomůže nějaké utěšování typu Neboj se, podívej co tu má apod. ťuťuňuňu... Takové psa musíte naučit ostatní lidi trpět. Samozřejmě pokud je žravý, je to velké plus, protože za odměnu by měl vždy dostat pamlsek právě od oněch cizích lidí. Ze začátku je nejlepší psa nehladit, jen ať je mu nabízen pamlsek. Jde o to, že si musí zvyknout si na přítomnost jiných lidí, kteří ho v budoucnu mohou i různě "obtěžovat". Důležité je, aby je pes strpěl. Pokud začne štěkat, ohánět se zuby, nebo couvat ze strachu, musí přijít ze strany majitele ihned trest a to důrazný. Nejlepší je důrazný zákazový povel (např. NECH TOHO, NE, fuj nedoporučuji jestliže jej používáte ve spojitosti s jídlem) a důrazné škubnutí s vodítkem. Pes prostě musí vytrpět něčí přítomnost, posléze i hladění. Pes musí vědět, že vy jste vůdce smečky a vy určujete pravidla. Jakýkoliv strach se má řešit silou. Pes se totiž musí bát - bát. Strach je mu zakázán. Ohledně štěkání v cizím prostředí. Je to docela problém. Předejít tomu, se dá již ve štěněcím věku, kdy štěně necháváme o samotě, zvykáme ho na převoz autem, bereme jej všude sebou a i v neznámém prostředí jej necháváme o samotě (např. v odkládacím kotci na cizím cvičáku). Neutěšujeme jej, když začne výt nebo štěkat, buď si toho nevšímáme (pes přeci chce docílit, aby se jeho pán vrátil), nebo psa důrazně okřikneme popř. potrestáme. Pokud se již jedná o staršího psa, lze to také řešit tímto způsobem (i když výsledek je značně nejistý), nebo zakoupením protištěkacího obojku.
Co se týká obrany - to je těžké. Myslím, že by vám měl odpovědět Luděk. Jenže po internetu nelze přesně určit kde je ukryt onen problém. Vrčení na rukávu mnohdy odstranit nelze, u mnohých plemen je i docela běžné (např.knírač). Pokud ale pes vrčí ze strachu, tak vše souvisí se vším. Rozhodně byste neměli kousat na rukáv nebo tvrdý materiál, pes by měl kousat nejlépe ve dvojici se psem kterého zná a který jej bude podporovat, zaměřit se hlavně na sílu a hloubku zákusu atd. Vybláznit ho do materiálu a hladit jen, když bude v takové tenzi, že mu to bude jedno. Ale toto chce především trpělivost, citlivého a zkušeného figuranta.

[Sali BNT]

tak tohle se mi velmi líbí, popis situace
Takové psa musíte naučit ostatní lidi trpět. Samozřejmě pokud je žravý, je to velké plus, protože za odměnu by měl vždy dostat pamlsek právě od oněch cizích lidí. Ze začátku je nejlepší psa nehladit, jen ať je mu nabízen pamlsek. Jde o to, že si musí zvyknout si na přítomnost jiných lidí, kteří ho v budoucnu mohou i různě "obtěžovat". Důležité je, aby je pes strpěl. Pokud začne štěkat, ohánět se zuby, nebo couvat ze strachu, musí přijít ze strany majitele ihned trest a to důrazný. Nejlepší je důrazný zákazový povel (např. NECH TOHO, NE, fuj nedoporučuji jestliže jej používáte ve spojitosti s jídlem) a důrazné škubnutí s vodítkem. Pes prostě musí vytrpět něčí přítomnost, posléze i hladění. Pes musí vědět, že vy jste vůdce smečky a vy určujete pravidla. Jakýkoliv strach se má řešit silou. Pes se totiž musí bát - bát. Strach je mu zakázán.
taky si myslím, že jediná cesta je přes ovladatelnost a smíření se s realitou, čím víc se realita řeší, tím víc se toho vymyslí nežádoucího.
Já to dělám podobně, s tím, že často odměním tu problémovou čubu sama za to, že strpěla předvedení druhé osobě, prohlídku prohlazení, prosahání, podrbání, za to ji pochválím jako za dobře provedený cvik a odměním stejně jako za jiný klidový cvik poslušnosti,
kontakt s cizími lidmi je u nás totiž poslušnost.
Něco jiného je volný pohyb kolem pejskařský návštěvy, která ví, co dělat, čubě se nevnucuje, ale nenásilně jí zakrmí, zlehka podrbe, a nevšímá si dál, dokud si žravá čuba sama klidně i hlasem neřekne o další kontakt. Tam to já neovlivňuju. Klidně to návštěva otočí do vyštěkání za pamlsek, když to je venku, dá se všechno, co zvedá důvěru a vychází to ze psa.

Další super postřeh je tento:
pes by měl kousat nejlépe ve dvojici se psem kterého zná a který jej bude podporovat, zaměřit se hlavně na sílu a hloubku zákusu atd. Vybláznit ho do materiálu a hladit jen, když bude v takové tenzi, že mu to bude jedno. Ale toto chce především trpělivost, citlivého a zkušeného figuranta.
Tu dvojici jsem ještě nezkoušela, protože si netroufnu vyvázat proti sobě svoje zvířata, aby se mi pak holky neservaly,
zkoušíte to někdo i se psy, co se pak spolu volně pouštějí, a vůbec žijou pohromadě?

[Lucie]

U nás je to běžná praxe - vyvazovat proti sobě psy, jež spolu žijí, venčí se i hrají. Někdy je i jejich agresivita proti sobě využita jako prostředek vydráždění a posléze uvolnění agresivity, jako prostředek zakousnutí se do materiálu. Ale to chce opravdu velmi zkušeného figuranta. Většinou spolu navazujeme psy, jež by se neservali (tedy ve chvílích volna se kamarádí). Přeci jenom je to risk z hlediska možného defektu vodítka či postroje. I když musím říct, že figurant je vždy zajímavější než případná rvačka.

[Sali BNT]

dobře, a jak je jistíš, a odebíráš kořist, stačí mezi nima jeden člověk, tj já, co přebíhá podle figuranta a jistí vždy toho psa, co kouše?

[Kristýna]

Dobrý den, navštívila jsem vaše fórum, protože bych potřebovala poradit. Mám střední kříženku, od štěněte je velmi veselý a radostný pes. Každýho vždy vítala a pořád vrtí ocasem. Má povahu hodně flatí. Je naprosto neagresivní spíš ustoupí. Je naprosto v pohodě s lidma. To jak se chová k lidem praktikovala i u psů. Jak nějakého viděla okamžitě začala vrtět a hned se za ním vrhla náramně ho vítala a chtěla si pořád hrát. V roce se jí ovšem stalo, že fena ČV, která byla také na volno k nám přiběhla a skoro jí zakousla, dlouho jí valchovala a když se mojí feně podařilo vyprostit a vletět pod zaparkované auto, měla vyhráno. Mezitím psa odchytil majitel. Já ji nijak ani nechválila ani neutěšovala, byla jsem v šoku a šla dál s tím, že jsem ráda, že to přežila. Za dva dny se nám bohužel stalo to samé. Fena, když z dálky viděla mojí okamžitě se na ní vrhla a totéž. Od té doby mám velký problém bojí se neznámých psů. Hlavně velkých. Ty co zná je úplně v poho , běži je přivítat. Řeší to štěkotem, pokud se může utéct schovat, tak běží, když nemá kam tak se zastaví přisedne a sklopí hlavu a čeká co bude, vrtí ocasem. Problém je v tom, že když proti nám jde velký pes tak ona ho obchází a když jdeme po chodníku, tak raději vběhne do silnice, hlavně, aby ho nepotkala. Nevím jak se chovat, pokud jí mám v ruce nebo na klíně a chválím (mě stopro důvěřuje) tak na psy, kterých se bojí startuje, vyrazí a schová se u mě. Pouze ale v případě, že o ni jeví zájem, jinak ne. V tom jí nechci podporovat, nevím, jestli to nebude ještě horší. Prosím vás co jak se mám nejlépe zachovat, když se bojí. Mám jí chváli, nechválit, dělat jako že nic nebo jí vynadat. Moc mě to trápí, protože běhá stále navolno a nenosí ani obojek. Je to suprový kámoš. Lehonce ovladatelná a strašně přátelská. Taková Radovánka. Díky všem za radu. S pozdravem a přáním hezkého večera Kristýna

[Ludek]

To je mi líto co se Vám stalo s pejskem. Vždy se snažím podobným excesům předejít. To je ale jiná kapitola,neb toto se už stalo.
Musíte omezit výlev adrenalinu respektive reakci na něj,ať už je jakákoli.Pokud se chce velkému psu vyhnout,prostě s ní trhněte a nedovolte jí to.Netahejte.Pouze trhání.Spolu s projevem nelibosti.Vím že to zní opět příšerně,ale pes musí mít strach se bát.Neznamená to že na ni budete řvát nějaké fuj atd..Ne. Jen trhnutí vodítkem a ohrazení - nějaké nech toho,nesmíš etc.
Nikdy psa nechvalte když projevuje strach v dospělém věku.Neberte jej na klín.Nechlácholte.Nechte jej s tím vyrovnat a nekvitujte nadšením,že se lekl.Možná nějaké suché hodná.Nic víc.Jakoby o nic nešlo.Strach neexistuje,nepřipustíteli jej a ten co vznikl odezní.
Najděte jí nějaké velké bezpečné kamarády.A také se snažte pokud je nějaký předmět strachu v dohledu,zaměstnat psa třeba poslušností.
pokud se ode dneška na toto zaměříte a nebudete myslet na nic jiného,se psem vyhledávat tyto situace,tak 23.května okolo 17 té hodiny máte psa převychovaného

[Kristýna]

Děkuju vám moc za radu, budu se snažit co nejvíc se jich držet. Omlouvám se, že vás otravuju s takovýma pro vás asi blbostma, ale pokud budete ochoten mi ještě poradit, tak vám za to moc děkuju.
První krok jsem učinila, koupila jsem obojek a vodítko. Na to že ho nikdy do 3 let neviděla, tak ho ani nenapne a drží se u mě s mírně sklopenýma ušima pořád kouká po očku kudy jdu.Čubajzna je velká asi do 35 cm v kohoutku a má 14 kg. Je malá a drobná.
První pokus dopadl tak, že viděla velkýho neznámýho psa. Byla na vodítku, tak se přikrčila a zalehla na záda, protože přiběhl k ní (bez vodítka už by zdrhla nebo, když jí přivolám tak přijde k noze, ale v první chvíli čeká na zádech útok). Já s ní trhla, že letěla vzduchem a opět doletěla na záda. V této pozici vydrží dokud jí pes nepřestane očmuchávat. Ona nedokáže překonat ten okamžik toho setkání. Jak jí očmuchá a nechá ji tak už je v pohodě. Vyskočí a nevšímá si ho a nebo si s ním chce hrát sice z její strany s respektem, ale je v pohodě. Nevím, jestli s ní mám škubnout, už když psa vidí a nečekat než se převalí na záda. Neznám přesně ten okamžik kdy s ní trhnout.
Dřív, když jsem chtěla, aby nezalehla na záda, tak jsem jí musela přivolat a hladit a chválit hodná, neboj atd. To se mi právě, ale vymklo, že pak měla tendence ty neznámé psy odhánět. Zdravím. Kristýna Přeju hezký víkend.

[Ludek]

Ježíšmarjá ! Osobo nešťastná,to snad nemyslíte vážně !? proč jste nenapsala ,že bydlíte někde v lese nebo v zahradě nebo nevímkde a že váš pes proto nezná vodítko?!? Pokud tomu dobře rozumím,tak jste tomu tříletému tvoru navlékla poprvé obojek a za ten bylo pořádně trhnuto,až pes vzlétl,čímž se vám podařilo do onoho jednoho byvšího strachu z velkých psů,zakomponovat jeden či dva další,totiž strach z obojku a vodítka potažmo z nových situací.
Vodítko pokud je používáno správně,je cosi jako pupeční šňůra spojující psovoda se psem a chová se jako mateřská ruka - podporuje v nesnázích oporou,avšak je taktéž umravňující právě trháním,ale nikdy nepodlamuje psovu důvěru ve vás anebo ve vodítko samé,což přijde samo,ale až poté co si pes na vodítko zvykne.
Možná že se ale mýlím a špatně jsem vaši zprávu pochopil.Můžete mi to potvrdit?

[Kristýna]

Dobrý den, nepochopil jste to špatně, ona na vodítko ani obojek není zvyklá. Jen výjimečně do autobusu nebo přivázat před obchod. Bydlím ve městě na sídlišti, ale jako štěně jsem ji naučila přivolání a chodit u nohy. Poslouchá dokonale a s radostí. V tom je naprosto spolehlivá.
Ale neděste se trhnutí vodítkem přežila dost v pohodě před tím dostala povel k noze a teď je v přisednutí ještě rychlejší. Mě ta její bázlivost trápí nejvíc kvůli těm reakcím ostatních psů, že když před nima prchá, tak se ji naopak někteří jedinci snaží chytit a útočit na.

[Ludek]

Hola,byl jsem pár dnů na moři tak jsem neodpovídal.Nezlobte se tedy,ale patrně jste už více škody nenapáchala.Pes musí nejdříve získat naprostou důvěru ve vás a tedy i ve vaši součást - vodítko.Použít vodítko napoprvé v podstatě na trest je blbost.A to je celé.Určitě se z té šlamastiky vylížete,pokud budete důsledně hlídat chování vašeho psa.Pracujte s ní tak jak jsem vám napsal,ale nejdřív,nejdřív ji musíte ukázat,že je na světě spíše hezky

[Eva]

Zdravím, pane Luďku Š.
před časem jsem sem vkládala žádost o radu ohledně mého Australského ovčáka, na který mi odpovídala Lucka Skopalová, které děkuji. Problém se štěkáním na cizí lidi sice stále trvá, ale v mnohem menší míře, je znát pokrok a věřím, že se toho problému jednou zcela zbavíme. Štěkání při čekání u kamarádky na zahradě trvá pořád, to se moc nezlepšilo
Ale píšu hlavně kvůli té obraně, proto jsem se chtěla zeptat, zda byste si můj výše uvedený příspěvek nepřečetl i vy, a neporadil mi.
Rusty obrany miluje, revíry má perfektní, při vyštěkání nenapadá, a při zákusu nepouští, i když ho figurant chce pohladit. Když má klín v tlamě, stále štěká, ale to už není to, co by mě trápilo. Zákusy na mě má stoprocentní, na figuranta však ne vždy, musí potom často dobírat...
Koušeme stále na stejné dva figuranty, jen jednou jsme kousali na jiného, na kterého jsme kousali poprvé. Při dalších obranách - víkend na to-, kdy jsme kousali zase na známého figuranta, měl Rusty sice revíry opět perfektní, ale po vyštěkání v maketě, kdy pak měl kousnout na klín, ho ale vůbec nechtěl vzít do tlamy, nezájem, žádná chuť k zákusu,poze štěkal! Vůbec nevím, co se změnilo, tohle nikdy nedělal, kořistnický pud má pořádný. Přesto, že mu ho figurant nabízel, aby ho lovil, nechtěl ho.
Jsem začátečník, Rusty je můj první pes, ale při kousání na neznámého figuranta jsem si nevšimla, že by se stalo něco, co by v mém psovi mohlo tohle způsobit...žádné drbání s klínem v tlamě, přetáhnutí bičem, pouze lehký náznak, na který je Rusty zvyklý. Ani se ho nepokoušel zvedat do vzduchu když byl v zákusu...nechápu, co tuhle změnu mohlo způsobit.
od té doby, kdy najednou přestal mít zájem o klín jsme na cvičišti nebyli kvůli mé nemoci,a kvůli tomu, že Rustyho mi pokousal ovčoun.je ale už v pořádku. Je to tři týdny,co jsme byli na cvičišti naposledy.
Předem Vám mockrát děkuji za Vaši odpověď a rady.
Proto Vás moc prosím o Vaši radu ohledně pejskova chování...trápí mě to, nevím, co stím...
ještě jedou Vám děkuji a přeji hezký večer .... Eva