Konec iluzí

[Ludek]

Vzpomínám, jak členská schůze, uložila výboru DKČR, jako úkol největší, zvrátit situaci, ohledně zákazu účasti kupírovaných psů, na soutěžích jak exteriérových, tak pracovních. Vzpomínám, na emocemi prošpikovanou atmosféru diskuse na toto téma. Lehko bylo, nechati se strhnouti davem a bíti se v prsa, s ujištěním, že společně dokážeme odvrátit další hrozbu, pro naše ohrožené plemeno.
Úplný zákaz kupírování psů, spolu s dědičným smrtelným onemocněním myokardu a z normálního života vyřazujících onemocnění pohybového aparátu (páteř, kolena) a zařazení dobrmana mezi nebezpečné psy, ohrožuje budoucnost námi chovaného plemene.
Pokud se mezi námi našli někteří, schopni se postavit podle mého mínění, nezákonnému rozhodnutí ČMKU, ČKS etc. - např.p.Marek Michal – byli tito zatracováni, nejen zmíněnými organizacemi, ale i těmi, kteří rozhodně s tímto zákazem nesouhlasili. Dílem ze strachu o vlastní posty ve vedení klubu, dílem ze strachu z možnosti vlastního postihu – to bych ještě dokázal nějak pochopit – pro někoho je výborová funkce životní metou a zbabělost je jedna z našich národních vlastností. Co však nepochopím,jsou jizlivý posměváčci, závistivci a rejpalové za každou cenu.
Jsem trenér. Nic víc. Ani nejlepší, ani nejznámější. Mám však sen.Sen o psu, který bude kompaktní, zdravý, a ochotný v práci. Nejde mi o exteriér – kdo má svého psa rád, musí si jej zamilovat, ať vypadá jakkoli. Nevěřím v pracovní a exteriérovou linii dobrmana. Vím, že v 95% dobrmanů, je ukryto srdce draka. Stačí jen najít klíč, k otevření mnohdy utajených dveří a dát psovi svou vlastní vůli a odvahu. Je to nelehký úkol, jehož tíhu vám mnohdy pomůže nésti, jen nezlomná víra.
Za tu krátkou dobu, co dobrmany trénuji, jsem zachránil světu zvířata, jež by nikdy nemohla být uchovněna, neb jejich majitele byli neschopni výcvik vykonat, či ještě hůře, o výcvik se pokusili a své psy špatným vedením zlomili. Nikdo,kdo někdy psa cvičil, mi nemůže zazlívat, že se snažím co nejvíce zkoušky skládat, v místech psům známým, potažmo na známé figuranty. Mezi mými svěřenci, se i přes největší moji snahu najdou tací, jejichž příprava by zabrala polovinu jejich života, pokud by se měli prezentovat, např.při cvicích obrany, na naprosto nepoužitelných figurantech v zahraničí, jež svůj výkon uzpůsobují trendu povinnosti kousnout, aby nebyli biti, narozdíl od mého systému přípravy – kousnutí z dychtivého chtíče ulovit kořist.
Marně jsem se pokoušel různými potvrzeními zviklat pořadatele a rozhodčí soutěží. Pak mi napomohla náhoda. Před rokem a půl, jsem si při tréninku feny mého klienta povzdechl, jak by byla pěkná , kdyby byla kupírovaná. Vyrazil mi dech ubezpečením, že ona kupírovaná je. Jsem dobrmankář, vím jak vypadá nekupírované ucho, ale tohoto jsem si nevšiml, protože mne to proste nenapadlo, že kupírované zvíře, může mít zcela nepostavené ucho.
Omluva, že účel světí prostředky, asi těžko zavře ústa ortodoxním ochráncům zvířat. Pro stálérádokritiky bych jen rád podotknul, že aplikace injekce je v neporovnání u zvířat, s do živé tkáně zařezanými řetězy- např. u hovězího dobytka ve stájích a u nás, pánu tvorstva, např. s obřízkou židovských hochů. Viděli jste snad někdy pracovat v synagoze anesteziologa? Trvalo mi vice jak půl roku, než jsem jen díky mým přátelům z bývalého Sovětského svazu, nalezl správnou látku.
Použil jsem dlouhodobé lokální anestetikum, působící několik týdnů ( u nás znám Sarapin – ten mne však nepřesvědčil ,poněkud kratším účinkem) ruské provenience.
Aplikováno do uchohybných nervů, předčilo mé očekávání, ucho povislo a v krátkém čase – od 24 do 48 hodin, zcela přilehlo k hlavě. Mínění ovčáčkářů, jež neznají dobrmany a pohled na boltce je dle schématu - stojí, je kupírované, nestojí není kupírované, bylo vždy až na výjimky stejné. Nikdo si ničeho nevšiml a pokud snad, stačilo ujištění, že je to normální ucho. Takto mnou upraveni psi se naštěstí pro mne, ne mnou vedení, zúčastnili sport.akcí.
Před pár dny bylo mé tajemství, veřejně odhaleno. Byť jsem jasně, největšímu z křiklounů, jež se rekrutují z těch nejzoufalejších nýmandů a budižkničemů napsal, po jeho dotazu, jak věc proběhla, neváhali tito zastánci boje proti zákazu kupírovaní, křičet do celého světa, jakpak, že je to možné, že někdo složil zkoušku s kupírovaným psem.
Neztratil jsem jen platbu za právnickou poradu, po niž je mi zcela jasné, že jsem se jako objednavatel výcviku, který použil ne chirurgické změny vzhledu boltců, ničeho nedopustil. Taktéž psovodi, kteří o použité medikaci nevěděli, stejně jako pořadatel či rozhodčí, nemohou být potrestáni.
Ztratil jsem daleko víc – ztratil jsem svou dosavadní víru, že se nám všem společně, bez ohledu na osobní postoje jednoho k druhému, podaří dříve či později, zvrátit ono nedemokratické omezení, které nám šláplo do obličeje. Inu Němci jsou pořádní, Rusové velkorysí, Češi závistiví.
Jsem nenapravitelný idealista a tak doufám, že další chystaný - o nás bez nás- úplný zákaz provádění cviků obrany, který se každoročně diskutuje, neohrozí ani nás, ani budoucí generace, pro které se snažíme udržet a zušlechtit plemeno dobrman. Pohleďme každý z nás zpět a optejme se sami sebe, co jsme vykonali pro druhé, nemyslíc při tom na vlastní užitek. Není třeba velkých obětí, či nezapomenutelných činů. Nepotlačujme stud, ze zjištěných vlastních chyb, ať je vina za cokoli jakkoliv velká, vždy může býti odčiněna. Hledíc v nejistou budoucnost zvířat, jež mi učarovala, snažím se vždy nacházet nějaký, třeba jen nepatrný krůček, ku zlepšení situace, jež je, jak je vidno, den ode dne horší.