Halit Paša - co je pravda?

[Lucie]

Víte někdo, proč tají chovatelka Mgr. Jana Čechová úmrtí jedné ze svých chovných fen jm. Galanthus Nobilis Bretagne???

[Hodka]

Dobrý den,
odpověď na Vaši otázku slečno neznám, ale mám zájem zde umístit moji reakci na skutečnost, že bez mého vědomí se rozebíral na internetových stránkách "Můj pes" zdravotní stav mojí fenky Safírky (Savana Halit Paša) a moje osoba jakožto majitele. Hodně se k němu vyjadřovala i pani Čechová. Mám tedy zájem, aby skutečnost o Safírce, kterou jsem napsala na uvedený portál jako reakci na uváděné nepravdy, neupadla v zapomnění a přikládám celý text. Podotýkám, že mě ještě zaráží, že všichni si tam píší pod přezdívkami a o nás (a bez nás) plnými jmény.... Tady u Vás jsem si zadala přezdívku Hodka, ale každému bude jasné kdo pod ní je...více z přidaného článku.
Přeji hezký večer Jana Knížková
Text ze stránek "můj pes"
Vážení přátelé, teprve dnes jsem se dozvěděla, že na těchto stránkách se diskutuje nejen o mně, ale zejména o mojí milované fence Safírce (Savana Halit Paša), a proto dovolte, abych se mohla nejen plně vyjádřit, ale popsat vše autenticky a tím vnést do všech událostí a celého stavu věci jasno. Nadále budu mluvit o Safírce, jak nazývám fenku jejíž oficiální jméno je Savana Halit Paša. Dovolte, popíši vše od počátku, kdy mi umřela moje první dobrmaní láska Britunka (Broňa Hodka ....odtud můj název mé e-mailové adresy). V mé velmi těžké životní situaci mi odešla na věčnost a náhle na rakovinu moje milovaná fenka Britunka a moje zoufalství opravdu nebralo konce....taková vzájemná láska není hned tak vidět, což dosvědčí každý kdo nás obě znal. Dcera okamžitě začala pátrat po nové fence, protože viděla v jakém jsem stavu a usoudila, že jediné řešení je okamžitě nové štěňátko. I já jsem sama pátrala a začala jsem shánět. Snažila jsem se získat potomka po stejné linii tj. po rodině Zkanape (bába byla Egida Zkanape) a Gujarech. Nakonec jsem navštívila chovnou stanici Od dvou lvů a dohodla se, že počkám až budou mít štěňátka - plánovaný vrh byl na srpen 2007. Moje dcera však byly rychlejší a umluvila mě, abych se zajela podívat na štěňátka již v červenci, že našla chovnou stanici kde budou k odběru. Jela jsem tam s přítelem a říkala jsem si, že pokud si vyberu štěně tam, klidně si pak vezmu ještě další Od dvou lvů - alespoň jim nebude smutno když jsem v práci. K pani Čechové jsme dorazili jednoho večera tj. asi po 21 hod. večer, neboť jak říkala byla na jednáních a dřív nemohla. Vzala nás do svého domu abychom se na štěňata podívali. Dům byl v podstatě ze dvou místností (vyjma malé vstupní chodby). V prvé byly klece se psy a kočkami. Vždy dvě nad sebou. V druhé - pak dalších pár klecí - opět vždy dvě nad sebou a v této místnosti byly štěňata z vrhu S a zároveň bedna (dnes vím že porodní) ve které byla jiná dospělá fenka se svými (myslím asi 4) mladšími štěňaty. Safírčina matka byla zavřená v kleci do doby než paní Čechová přišla z práce a dospělé feny prostřídala (zřejmě aby nedošlo mezi nimi ke konfliktu). Kromě toho tam měla i jedno asi tak 3-4 měsíční štěně po operaci srdce (říkala, že ho majitelé vrátili pro srdeční vadu) Pani Čechová nás před vstupem do domu požádala abychom chvíli počkali, že před nějakou chvilkou přišla a musí nejprve uklidit veškeré loužičky a hromádky. K hodnocení, jak se mají vést chovy nejsem příslušná a je to myslím věcí klubu aby prověřovaly a stanovily v jakých podmínkách mají být zvířata chována. Já jen popisuji stav. V podstatě jsem dostala na výběr jakékoliv štěně vyjma jedné fenky která již byla z předcházejícího dne zamluvena. Pani Čechová mi sdělila, že si případně mohu vybrat i jméno. Dohoda zněla, že se ozveme, zda si štěně vezmeme. Odolejte malé černé kuličce....a také vydržte ten smutek po přítelkyni největší....a tak jsem se vlastně rozhodla bez dlouhého rozmýšlení.....a jeli jsme s mojí dlouholetou kamarádkou Renatou pro fenku. Návštěva proběhla vcelku obdobně ... na pani Čechovou jsme čekali asi do 22 hod. večer s tím, že byla opět na jednáních. Tentokrát se uklízelo za naší přítomnosti...... nicméně já tak chtěla už mít to mrně doma. Pani Čechová sepsala- tedy spíše vyplnila jménem a číslem štěněte (fenky na které jsme se až na místě dohodli - byla taková trochu jiná - když se všichni najedli a usnuli, tak ona teprve ožila a také nebyla až tak mazlivá a netoužila vám zrovna usnout v náručiˇ....rozhodovala jsem ze dvou fenek a nakonec jsem si vybrala ji a pani Čechová to komentovala slovy, že je to dobře, protože si myslí, že mám na to ji zvládnout, že bude trochu víc svá......ani nevěděla jakou měla pravdu, ale jen v té míře, že se nikdy nevzdám a budu bojovat i za ní). Po uhrazení kupní ceny - nevím zda je ještě tajemstvím, ale je větší než např. u chovatelské stanice Od dvou lvů, jsem byla vybavena očkovacím průkazem s číslem čipu a jakousi pastou, kterou jí mám dávat, protože fenka má trochu průjem, což ostatně mají zrovna všichni její psi.....vysvětleno, že zřejmě z horka (tou dobou byly horké letní dny). Jen jí prý mám dávat tu pastu a nemusím chodit k veterináři. Ještě nás pani chovatelka vybavila nějakou stravou na kterou je štěně zvyklé - obdržela jsem nějaké mleté mražené syrové maso - balení jako salám- s tím, že k tomu rohlík a mléko. Jak se ale krmí štěně vím a hlavu s tím, co jsem dostala jsem si moc neděla. Pokud bych štěněti cokoliv předložila, jistě by to bylo v kvalitě jako v interhotelu nejvyšší třídy tedy pro štěně je přece dobré když už syrové maso, tak třeba svíčková....A tak jsme jeli domu.... Večer už nic nežrala. Jenže druhý den fenka měla hrozný průjem a nechtěla ani pít ani žrát..... nejsem hloupá, jsem vzdělaný člověk a tak vím, že pokud cokoliv malého (dítě, zvíře) se odvodňuje a má velký průjem, může brzy být velmi zle z důvodu dehydratace. Na nic jsem nečekala, zavolala panu doktorovi Naxerovi a už jsem jela i se Safírkou. Pan doktor ji prohlédl, naměřil vysokou horečku a okamžitě nasadil antibiotika. Ukazovala jsem mu pastu co jsme dostaly, ale říkal, že s tím bych to nezvládla. (Na vše mám lékařské zprávy a jsem ochotna je předložit!) Tím ovšem naše "patálie" neskončily. Myslím tím ani moje ani Safírky. Vážně jsem onemocněla a musela zůstat doma. Nicméně dnes musím říci, že "Díky Bohu!" měla jsem totiž čas se věnovat Safírce. Od prvního dne, co jsem ji přinesla domu fenka nereagovala jako běžné štěňátko. Nevyhledávala naši přítomnost, hlazení jí nebylo milé, spát chodila na druhou stranu místnosti od nás, neprojevovala z nás žádnou radost, dokonce spíš projevovala agresi - zvedala pysky, vrčela, cenila zuby. Nejprve jsem si myslela, že je to k té nemoci, že jen je jako nemocné dítě mrzutá a snažily jsme se ji s dcerou tedy rušit jen minimálně. Ale ani po ustoupení onemocnění (mimochodem fenku jsem dala i odčervit a udělala jsem velmi dobře!) se tak chovala stále. Rozhodla jsem se navštívit "cvičák", kde se věnují dobrmanům, a tak jsem se dostala k panu Sklenářovi do Kyjí. Ukázala jsem mu Safírku, popsala problémy a požádala ho o radu. Sledoval chování fenky po celé odpoledne (a nejen on) a nakonec mi řekl, že fenka asi nebude moc přátelská a vyrovnaná až bude dospělá a nemusí být bezpečné když uvidí dceru třeba jen jednou za čtrnáct dní když přijede na víkend ze školy. Mě by prý zřejmě respektovala a zvládla bych jí, ale tam by mohl být problém. Nic k radosti... Navíc dcera vzala štěně ven - běžně si hrála radostně jako každé štěně - podotýkám, že nedošlo k žádnému úrazu nebo náznaku úrazu! a po návratu domu fenka usnula...ale probudila se ochrnutá na obě zadní nožičky. Nepřála bych nikomu dívat se na tu hrůzu, když se k Vám plazí štěně a je celé zmatené proč nemůže běžet. Musím říci, že by se ve mě krve nedořezal, dostala jsem šílený strach a protože byla sobota, okamžitě jsem volala do Českého Brodu do nemocnice a vyrazila na tam. Službu měl pan doktor Musil!! Byla jsem tím trochu klidnější, neboť vím, že je skvělým odborníkem právě na pohybový aparát a navíc člověk - veterinář, který svojí práci vykonává jako poslání. Hluboce si ho za to vážím!!! Dojely jsme tam (nepíši hrubé chyby v příčestí - to pro gramatiky - jsme jen já a dcera a Safírka) a štěně po cestě usnulo a když se tam probralo, tak začalo normálně chodit. Koukala jsem na to jako blázen a málem se panu doktorovi omluvila ale s tím, že byla opravdu ochrnutá. Nikdo by přece nejel z dovolené na chatě - cca 85 km do nemocnice je tak a ještě platil za vyšetření s pohotovostním příplatkem..... Myslela jsem si, že si třeba jen přiskřípla nějaký nerv, ale v podstatě to byla záhada. Ani pan doktor nic neshledal. To bylo poprvé co ochrnula....to, co popisuje se dělo v průběhu srpna, ochrnutí asi koncem srpna - (opět mohu předložit dokumentaci v podobě lékařských záznamů) Problémy s agresivitou neustaly. Obrátila jsem se na pani Čechovou a sdělila jí jaké máme problémy. Ta mi doporučila abych kontaktovala pan, která jí pomáhá s výcvikem. Bohužel nepamatuji si již její jméno ale mluvila jsem s ní telefonicky a popsala chování fenky. Závěr byl buď jí vrátit nebo s rizikem si jí nechat. Pani Čechová na to reagovala, že si ji vezme zpět, ale kupní cenu mi nevrátí. Prý je to moje chyba, že ji nedokáži zvládnout! Víte, já bych jí snad i vrátila, ale dvě věci mě zastavili - 1. nechtěla jsem to vzdát - byla už přece clenem naší rodiny a 2. byla jsem si vědoma toho, že pani Čechová by ji prodala komukoliv kdo by si o ní řekl a ten by měl stejné problémy a co by pak se Safírkou bylo.... Nakonec jsem se rozhodla vyhledat pani doktorku Brožovou. Pamatovala jsem si ji ještě z doby kdy jsem měla Britunku malou a ona mi velmi pomohla cennými radami, neboť Britunka byla můj první dobrmánek. Zjistila jsem, že je již v důchodu, ale na hlavní veterinární správě mi laskavě na ni dali kontakt. Pani doktorka se mi snažila pomoci radou, stejně jako pan Sklenář, výcvikářka paní Čechové, ale nic z toho, co mi poradili (určitě v dobré víře, že je to pravé a správné, což se opravdu dočtete ve výcvikových knihách a jsou to správné postupy) nezabíralo. Safírka rostla a pomalu jsem s děsila toho, co bude následovat. Mám jen jednu dceru a přece jen kdyby hrozilo, že jí může jako dospělá napadnout....zvažovala jsem to i jako matka....nicméně nakonec mě snad pomohlo moje zoufalství z celé situace.....když totiž jednou "po mě zase šla ve zlém" tak jsem jí popadla, obrátila na záda ....ale místo toho, abych jí tím ukazovala dominanci a ona tím chápala, že se musí podřídit, tak jsem už nevěděla co a v návalu emocí jsem jí říkala ....ty hloupá, my se tu nekoušeme, my se tu přece máme rády a milujeme se, tak to pochop....a na důkaz toho a aby to pochopila jsem jí začala olizovat čumák!!! a to bylo poprvé, kdy najednou zůstala koukat a přestala vrčet....a najednou olízla i ona ten můj čumák....a v tu chvíli vážení začala doba naší společné cesty poznání, lásky a přátelství....kdykoliv už pak začala projevovat agresi, následovalo kdykoliv a kdekoliv chycení, otočení na záda o olizování čumáčku Safírce a nepustila jsem ji, dokud mi to ona neopětovala....sice mi 2x roztrhla zuby bradu, ale nakonec si dala říci. Přála bych Vám aby jste zažili takový pocit štěstí jako já, když si k Vám poprvé přijde štěně lehnout k nohám a beze strachu u Vás usne ( proč beze strachu a důvody jejího chování pochopíte až dále...) Když jsem fenku přivedla asi za další 2,5 měsíce ukázat panu Sklenářovi, nechtěl věřit, že je to Safírka .... Změna chování ale bohužel neměla vliv na zdravotní stav. Od doby prvního ochrnutí mi Safírka ochrnula ještě asi 5x. Vždy tomu předcházel nějaký stres - např. když po ní jen "vyjela cizí fenka aniž by se jí zuby jen dotkla", nebo byl ohňostroj, nebo si hrála s míčkem a prudce pohazovala hlavou.....a po probuzení následovalo ochrnutí a to buď jedné nohy, nebo obou zadních nohou nebo obou nohou na levé straně.....nepřeji to žádnému majiteli ani jeho pejskovi ..... úplné ochrnutí pominulo někdy do hodiny, jindy třeba za čtyři....ale další třeba týden ještě "škrtala" pacičkama. Za panem doktorem Musilem jsme v Českém Brodě byly ještě asi 3x a při poslední návštěvě se nakonec rozhodl provést všechny možné rentgeny, ale ještě před tím, než je dělal mi říkal, že si myslí, že jde spíše o neurologickou vadu. To se také zdálo jako pravdivé, neboť rentgeny ukázali, že je vše v pořádku....Tak jsme na jeho radu se objednaly na klinice Jaggy v Brně. Vlastně jsem se to snažila odložit, ale když mi Safírka opět ochrnula, tak jsem už nic neřešila a během 2 dnů jsem tam byly na vyšetření. Prohlídku provedl pan doktor neurolog a sdělil mi, že Safíkra má neurologickou vadu, což se kromě jiného projevuje i tím, že na jedno ucho - levé hůře slyší, na levé oko jinak reaguje - tj.při pohybu např směrem vzhůru zaostává za tím pravým, a také, že špatně drží rovnováhu.....to vše je spojeno s nemocí. Sdělili mi, že by jí mohli udělat odběry z mozku aby lépe nemoc poznali....tenkrát jsem se jich ale zeptala, zda jí budou moci vyléčit.... ale mluvili jen o operaci mozku a výsledek nejistý, spíš vlastně že ne.....určitě mě pochopíte, ale nechtěla jsem ji nechat jen tak trápit a s náběry vzorků z mozku jsem nesouhlasila. Nicméně děkuji panu doktorovi Musilovi, že stanovil dobrou diagnozu, kerá se potvrdila (opět bude z kliniky Jaggy vyzvednuta zdravotní zpráva). Dnes už vím jak mám se Safírkou zacházet aby jsme co nejvíce vyloučily možnost dalšího ochrnutí a vlastně nejprve jakého-si stresu a záchvatu. Poslední totiž naslal jen tím, že si právě pohazovala hlavou s míčkem a najednou tou svojí krásnou hlavičkou začala nekoodinovaně házet, viděla jsem jak v očích ztratila přehled o současném světě a mají nepřítomný výraz a upadla na zem a pořád mlátila hlavou.....vrhla jsem se k ní, chytila jsem jí hlavu do dlaní a uklidňovala ji hlasem.....až se zklidnila a přišla k sobě....jsou do strašné okamžiky a i teď mi tečou slzy když na ně myslím. Mám to stále před očima a nevím kdo z nás dvou je víc vyděšený. Jedinou cestou jak Safírku držet při zdraví je co nejvíce se snažit vyhnout stresu, dále dodržovat pravidelný denní režim, vyhýbat se bouřkám, například i pejskům, kteří by ji mohli napadnout ...- a tak stále volám lidi jejichž pejsky neznám, zda ten jejich je hodný a nenapadá.....Co vše jsem si uvědomila - to divné chování štěněte vlastně byl důsledek jen a jen její nemoci....myslím, že to ostatní pejskové cítili a napadali ji. Měla totiž, když jsem si ji brala prokouslé ouško - zůstala jí tam hnědá skvrnka a taky sešívanou pacičku. Zřejmě od staršího štěněte nebo té druhé mámy fenky, která tam měla ty menší štěňátka. Ona se vlastně tak chovala jen proto, že se bála na nebyla si jistá. Jen si představte být štěnětem které hůře vidí, hůře slyší, špatně drží rovnováhu a ostatní ho napadají a koušou....no, řekněte, nekousali by jste hned jak se k Vám někdo přiblíží a nebyli by jste nejraději sami??? Tak to je pravdivý příběh o Safírce Knížkové a nás, její rodině. Podotýkám, že jsem si nečetla Vaši vzájemnou diskusi je na mě moc dlouhá a nemám tolik času - jsem vážně hodně vytížená a ten čas raději věnuji procházce s mojí Safírkou a nevím tedy co vše se zde povídalo, ale důležitá je holá pravda a skutečnost, kterou jsem pro Vás všechny zde popsala. Jen jsem si všimla, že tam někde zaznělo, že jsem Safírce měla dávat prášky na zklidnění.....tak na to mohu přísahat, že jsem jí nikdy žádné nedávala!!! Dokonce jí nedávám ani podpůrně léky na epilepsii. Po konzultaci s veterinárním lékařem jsme se dohodli, že nejlepším lékem je stále stejný režim a vyhýbání se stresům. Strašákem však stále v mém životě zůstává to, že Safírka se jednou už z ochrnutí nemusí dostat, že neustoupí a pak zbude jen to z čeho má každý z náš děs a noční můru..... Bojím se každý den, bojím se stresu, zranění kdy by měla mít narkózu - která je pro ni tak nebezpečná.... závěrem Vám mohu napsat..... kašlu na každého kdo mě pomluví....on můj život a život Safírky nežije a neví tedy jak se může radovat člověk z úspěchů a pokroků které postižený pejsek udělá....to, co vy učíte své dobrmánky pár týdnů nám trvá třeba rok i déle, ale je zlatá....dnes je to nejvíce láskyplné stvoření které miluje všechny lidi, děti, zvířata a už si ani nevzpomene co je to bát se ....a to jediné je pro mě to nejdůležitější a nejkrásnější na světě a to jediné má cenu. Chci ještě dodat, že jsem se dozvěděla, že pani Čechová chce uchovňovat plného bratra Safírky. Myslím, že je to velmi nezodpovědné. Na klubové výstavě se mnou odmítla mluvit a nic ji nezajímalo, tady se vyjadřuje o mně a zdravotním stavu Safírky aniž by mě kontaktovala a alespoň jedinkrát se o ni jako štěně z jejího vrhu zajímala. Já sama nikdy nedám Safírku připustit abych dále nešířila toto onemocnění a i z tohoto důvodu si pořizuji další fenku.... V současné době dávám dohromady všechny lékařské záznamy a hodlám je poslat na svaz jako upozornění, že moje fenka má genetickou dědičnou vadu. Proč jsem přesvědčená, že je dědičná, to ve zprávě také uvedu. Věřím, že pokud lidé tak milují, a tak si váží dobrmánků pro jejich krásu, ušlechtilost a nezměrnou oddanou lásku, kterou nám svým pánům a přátelům dávají, budou usilovat o to, aby jedinci kteří mohou přenášet dědičné vady nebyli do chovu zařazeni a toto ušlechtilé plemeno bylo zachováno. A já vím, že mezi chovateli jsou takoví lidé .....myslím tím na řadu přátel, které jsem potkala a chci jim říci, že si jich proto velmi vážím. ..... Nezvolila jsem si žádnou přezdívku, píši sem pod svým plným jménem. Můj mail je hodka@centrum.cz. Jana Knížková

[Jana]

Lucie, nejsi nikdo, komu bych se měla svěřovat s něčím, co se týká mých psů. Takže bych tak řekla, že ti do toho vůbec nic není. tak zkus nažhavit svoje špionážní kontakty a zjisti si, jestli Nusička žije, nebo ne a jestli a vůbec co se stalo.
Když ti tak strašně záleží na dobrmanech.....

[Lucie]

Jano...Evidentně je těžké napsat jednoduchou pravdu, že? Nicméně tebe se neptám, neboť lžeš kudy chodíš...

Safírky je mi líto. Ale v jednom má Jana pravdu - každé štěně má svého majitele a je fajn, že Safírka má vás!

[Jana]

Vážená paní Knížková, nehodlám s Vámi vůbec o ničem diskutovat. Oni si lidi na Vás už svůj názor udělali. Já bych se jen ráda dočkala těch lékařských zpráv.
A jen tak mimochodem, nikdy jste mne nekontaktovala, ani telefonem, ani emailem ani dopisem ohledně zdravotního stavu Vaší fenky. Telefonicky a osobně jsme jen řešili Vaši neschopnost zvládnout výchovu malého štěněte. A nikdy jste o jejím údajném špatném stavu nezmínila ani nikomu z výcvikářů, se kterými jste to konzultovala také. Ani na našem setkání v září 2007 jste se ani slovem nikomu z nás přítomných nezmínila. Jediný Váš pokus mne kontaktovat proběhl letos v červenci na Klubové výstavě v Praze na Rychetách, kde jsem Vám odpověděla, že nastupujeme do soutěže chovatelských skupin a že se vám momentálně nemůžu věnovat. Po skončení soutěže jste tam už nebyla, když jsem Vás hledala. Trošku pozdě na první zprávy o údajném zdravotním stavu Vaší fenky, které v květnu byly 2 roky.
Klidně si svoje výmysly pište dál. Já mám zase svědectví jiných lidí, i těch, kteří mi o Vás píší emaily a lidí, kterým vy a Vaše kamarádka vyprávíte nepravdy.

[Jana]

Nemám jakýkoliv důvod zveřejňovat cokoliv, ať se jedná o jednoduchou pravdu, nebo nikoliv. Já lžu kudy chodím? Tak to jsi mě právě pobavila. Nedívala jsi se náhodou zrovna do zrcadla??? A jen tak mimochodem, nechápu koho že se tady ptáš? Myslíš, že někdo zná pravdu líp než já???? Ale máš pravdu, pár lidí ji zná, ale zrovna s tebou se o tom bavit nebudou....

A opravdu si nejsem jistá, že je dobře, že Safirka je právě u paní Knížkové. Já myslím, že ty zveřejněné lékařské zprávy, tedy jestli na ně vůbec kdy dojde, všechno vysvětlí.

[Lucie]

...V prvé byly klece se psy a kočkami. Vždy dvě nad sebou. V druhé - pak dalších pár klecí - opět vždy dvě nad sebou a v této místnosti byly štěňata z vrhu S a zároveň bedna (dnes vím že porodní) ve které byla jiná dospělá fenka se svými (myslím asi 4) mladšími štěňaty. Safírčina matka byla zavřená v kleci do doby než paní Čechová přišla z práce a dospělé feny prostřídala (zřejmě aby nedošlo mezi nimi ke konfliktu)...

Foto oněch klecí z té doby, které zřejmě viděla paní Knížková a mnoho dalších.

[Jana]

Lucie, smůla. Musíš se snažit víc. Tohle jsou už hodně staré fotky. Teď tu mám klece nad sebou a v nich jsou ale koťata. A deky a různé věci.Tak honem honem, nějaké aktuální foto. Nemáš viď. To je ale smůla. Ty jsi přece vždycky tak ráda informovaná. A najednou nemáš aktuální data? To je divné. Nu což...

[Lucie]

Já se ale o nic snažit nemusím, fotky ilustrují příběh paní Knížkové, myslím, že brzy tu přibudou další podobné příběhy...

[Jana]

To víš že jo. Mnoho dalších příběhů. Prosím odpověď na moji otázku: proč mě paní Knížková NIKDY nekontaktovala ohledně zdravotního stavu její fenky? Ani jiné zúčastněné, se kterými konzultovala její chování?????
Ono to vyznívá jako jeden velký smyšlený nesmysl. Bez důkazů, dat a faktů.
A tyhle fotky jsou fakt hodně staré....
Ad klece. Mám tu klece nad sebou. Mám tři místnosti, tři feny doma. Zrovna včera tu byla návštěva, holčička se bála pejsků, tak jsem je po dobu návštěvy musela na tu chvíli zavřít. Neboť jsem při přestavbě domu z mladické nebo spíš dementní nerozvážnosti vybourala všechny dveře. Jakmile návštěva odešla, holky šup do postýlky. A koťata jsou do dvou měsíců věku v klecích nahoře. Protože jsou maličká a dobrmaní výrostci si je rádi pletou s jejich plyšákama. Na to je koťátek opravdu škoda.

By mě tedy zajímalo, kdy vyštracháš ty aktuální fotky a ty další srdceryvné nepravdivé vymyšlené příběhu. Šup šup, jsem zvědavá a neusnu, dokud si zase nějaký nepřečtu...

[Martina CB]

takže zdravím všechny,
dlouho jsem se odhodlávala, jestli se mám připojit k tomuto tématu se svým příspěvkem, protože velice nerada se dostávám do konfliktů s lidmi, kteří nemají soudnost a jsou schopni čehokoliv, jako slečna Čechová. Shledávám však toto fórum a způsob prezentace jako možnost informovat všechny potencionální kupce ještě před příjezdem do domu slečny Čechové o tom, co je tam čeká. Takže měla jsem tu možnost navštívit slečnu "chovatelku" asi před rokem, kdy jsem chtěla zakoupit štěně dobrmana. A protože jsem bytost nedočkavá a ráda mám vše hned a na nic nechci čekat a také dle webových stránek na mě dopadal pocit, že nemůžu mít štěně z jiné chovné stanice než je právě Halit Paša, rozhodla jsem se kontaktovat slečnu "chovatelku" (možná by se na tomto místě spíše hodilo slovo množitelku), která měla štěňata skoro neustále. Ta mi samozřejmě nabídla možnost koupit štěně z vrhu E2 a ja s radostí souhlasila s možnou návštěvou a prohlédnutím a vybráním vhodného miminka. Na návštěvu jsem se těšila již několik dní dopředu, protože slečna množitelka měla v telefonu velice příjemný hlas, tak jsem předpokládla, že to bude milé setkání. Jak jsem ale byla vyvedená z omylu, by mě nenapadlo ani v nejčernějším snu:
Byly jsme domluvené na pevný den a pevnou hodinu. Já měla bohužel kvůli nepřesné navigaci dvacet minut zpoždění. Když jsem dorazila konečně před dům slečny množitelky, tak na mě za plotem číhalo velké množství psů, kteří měli k dipsozici jen opravdu malý dvorek vysypaný kamením. Všichni na mě štěkali a dožadovali se mé pozornosti. Po docela dlouhé době vyšla i slečna množitelka, která se mi omlouvala, že mě nečekala tak brzy, znovu připomínám, že schůzka byla domluvená předem a že jsem měla i tak dobrých dvacet minut zpoždění, a že musí terpve uklidit, protože byla do té doby někde v práci. Před plotem mě nechala čekat dalších dvacet minut, což mi bylo velice nepříjemné, ale protože jsem slušně vychovaná, níjak jsem to nekomentovala. Psi venku stále štěkali a to mě velice překvapilo, protože slečna množitelka bydlí v normální zástavbě rodinnými domkami, tudíž má z jedné strany sousedy, kterým to musí jistě vadit. Když konečně slečna dokončla svůj úklid, přišla pozavírat psy z venku, dala jim jakési granule a zavřela je kamsi. Při příchodu do domu jsem jeěště slyšela štěkak psy někde za domem. Ptala jsem se tedy, kdo je tam a jestli bych je mohla vidět, bylo mi odpovězeno, že tam jsou psi v kotcích a že tam se podívat nemůžu. Přesunuly jsme se do domu, kde jsem se musela zout. a pak jsme pokračovaly do takového předpokoje, kde bylo hrozně moc klecí, v nich dole psi, nad nimi koťata, která byla nemocná a na podlaze výkaly psů. Slečna to komentovala slovy, ta hovínka jsou od štěňátek, bohužel tím myslela dvě půlroční štěňata, jedno se zlomenou čelistí a druhé neudané. Nevím jak psi jiných majitelů, ale můj pes již v půl roce doma opravdu nekálel. K dokreslení atmosféry je třeba dodat, že všechno bylo neuvěřitelne zapatlané, zdi úplně černé, někde ožrané, vše bylo naprosto nechutné. Z této místnosti jsme se přesunuli do druhé vedlejší místnosti, kde byli 4 štěňata v bedně. Byly jim v době mé návštevy 4 týdny. Slečna tvrdila, že štěňata jsou až výjimečně živá, ale já měla pocit, jako by je někdo omámil něčím. Jen tak se motala, nejevila absolutně zájem o cokoliv. Tenkrát jsem nevěděla, jak to je správně, teď už vím, že toto není zcela normální. Stále jsem se ptala na informace kolem štěňat, ne vše mi bylo odpovězeno, že to jsou nejlepší vrh, jaký mohu kde vidět. NA mou otázku, kde je otec štěňat a kdy ho mohu vidět, jsem dostala odmítavou odpověď, že toho určitě vidět nemohu, i když jsem si chtěla dojet i klidně kamkoliv, jen abych si ho mohla prohlédnout. Bohužel, slečna množitelka vymyslela spoustu argumentů, proč ho vidět nemůžu. A protože jsem měla pocit, že mi slečna pořád jen na moje otázky neodpovídá pravdivě, rozhodla jsem se návštěvu ukončit. Slečna mi také tvrdila, že ti psi vevnitř jsou zavření jen kvůli mé bezpočenosti a že hned jak odejdu, tak je zase pustí. Několik z nich ale bylo počůraných a to by přeci tu půlhodinu co já tam strávila vydželi.
Nemám žádnou negativní zkušenost se štěnětem Halit Paša, protože můj rozum mi tenkrát řekl, odjeď a už se sem nikdy nevracej, nejsem určitě žádná blbka, kterou by mohla slečna množitelka svými řečmi zaujmout, proto jsem se rozhodla správně nekoupit a dodnes, když mám nějaké nové informace, jsem ani jednou nelitovala, že jsem to tak udělala. Bohužel jsem ztratila spoustu času jen kvůli tomu, že mě zaujaly její dokonalé webové stránky. Nebuďte jako já a nenechte se taky takhle zmást vzhledem stránek, dejte raději na zkušenosti jiných!!!
s pozdravem Ing. Mgr. Martina Žočková, e-mail: martina.zockova@centrum.cz

[Sali BNT]

Paní Knížková,
mohla byste prosím doplnit neurologický nález vašeho zviřátka? Prosila jsem Vás o to již na můjpes, a prosím znova, jsem jedna z těch, s kterými jste její poněkud asociální chování řešila, viděly jsme se i na Dnu HP, a dost by mě zajímala suchá data, nikoli emociální povídání. V době našeho setkání jste o neurologickém postižení nehovořila. Mám nějakou představu, co tam může být, ale ráda bych znala klinická data a nálezy.
s úctou Rosalie Bennett, vedoucí lékař odd. patologie nem. Rakovník

[Jana]

Nejdražší Lucie. Velmi mě těší tvůj zájem o mé feny. Protože zřejmě nebudeš moci spát, dokud se nedozvíš pravdu o Nusičce, sdělím ti pár maličkých podrobností.
Nejsi naprosto nikdo, kdo by se měl zajímat o moje feny. Nejsi naprosto nikdo, koho bych byla povinná jakkoliv o čemkoliv informovat. Pravdu o Nusičce netajím. Jen jsem se ji rozhodla zatím nezveřejňovat na svém webu, právě kvůli takovým samolibým, namyšleným píp píp píp, jak jsi ty a některé tobě podobné. Tak přesně kvůli tomu to nehodlám zveřejnit ani teď. Možná někdy v budoucnosti. Budeš si muset informace zjistit odjinud.
Nicméně musím upravit tvoje tvrzení, že lžu kudy chodím. Nikdy jsem o Nusičce nenapsala nic, co by nebyla pravda.Nikdy jsem nic netajila, jen jsem zatím vše nezveřejnila na svém webu. Majitelé odchovů po Nusičce jsou náležitě informovaní, obrať své vyšetřovací metody vůči nim. Všichni potencionální zájemci o štěně po Nusičce byli náležitě informovaní. Teď nemyslím onu paní anonym z Můj pes, kterou považuju jen za zcela účelovou provokaci. Vzhledem k tomu, že se tyto informace dostaly až k tobě, je to zcela pádný důkaz toho, že jsem nikdy nic netajila. Jen nemám potřebu všechno okamžitě vytrubovat do světa. Věz také, že jsem nikdy neporušila žádné ustanovení Zápisního řádu MSDK.
Všechno je jak má být, jen ty chudinko jsi se musela všechno dozvědět až jako poslední. A to zcela záměrně. Protože mi vadí, jak všude šťouráš a doluješ informace o dobrmanech, hlavně od veterinářů, informace o jejich zdraví, povaze a pak informace zcela záměrně a účelově používáš a zkresluješ.
Začni pátrat, třeba něco vyšťouráš i o této výjmečné fence.

[Jana]

Vážen paní Zočková. Nezklamala jste mě. Tedy spíš jsem vaši pohádku čekala včera večer.Nicméně i dnes se mi po jejím přečtení bude lépe usínat. Nicméně si dovolím pár zcela nevýznamných poznámek:
- lžete, že jste dorazila včas. Přijela jste o více než o hodinu dříve. Není pravda, že jsem byla pryč. Přijela jste v den, kdy jsem měla práci na PC, protože jsem se připravovala za služební cestu a ten den jsem byla doma
- lžete, že krmím psy granulemi. Už více jak šest let krmím výhradně masem a to i štěňata od jejich cca 3 týdnů
- lžete, že mají psi k dispozici jen velmi malý dvorek. Celý pozemek má cca 700 m čtverečních, je ovšem pravda, že je celý vysypaný malými oblázky. Opravdu nemám ráda bahno a už vůbec ne doma ani v posteli
- lžete, že jste nemohla vidět psy v kotcích. MOhla jste se na ně podívat při vašem odchodu, ovšem už jste o to nepožádala. A to i přesto, že mám kotce dokonale osvětlené
- není pravda, že ta dvě štěňata byla půlroční. Vzhledem k tomu, že se narodila 8.8. a vy jste tu byla na návštěvě začátkem listopadu, byly jim přesně 3 měsíce. Pejsek měl úraz. Fenka už měla svojí majitelku.
- je pravda, že mám černé zdi, okousané a špinavé. Protože mám štěňata u sebe doma Bydlí se mnou, spí se mnou v posteli. Neodchovávám štěňata v jiné místnosti, v garáži nebo kotci. Od jejich narození jsou pořád se mnou
- To, že jsou koťata nemocná, jsem vám sdělila sama. Protože jejich maminka si z povinné výstavy přinesla stafylokoka. A mému veterináři dalo hodně práce, toho všechny mé kočky i koťata zbavit. Na koťatech jste nepozorovala vůbec nic, protože stafylokok není navenek vůbec vidět. Kdybych byla ticho, tak byste nic nevěděla.....
- na podlaze nebyla žádné výkaly od štěňat. A to ani teď, kdy se jich tu prohání docela hodně. Nikdy nemám špinavou podlahu a naštěstí na to mám dost hodně svědků!!!!
- štěňata při vší návštěvě spala. Musela se probudit, aby začala běhat. Možná víte, jak se budí děti, se štěňaty to je stejné. Potřebují chvilku, aby se probrala a začala vnímat svět okolo sebe. Jak se štěňata vzbudila, začala po porodní bedně běhat jako obvykle. MOžná bych někde vyštrachala vámi pořízené fotografie pro zdokumentování toho, jak byla štěňata údajně omámená!!!!
- lžete, že jste nemohla vidět Batlera. Kdokoliv kdykoliv ho může vidět. mMatně si vzpomínám, že jste projevila zájem se na něj do Teplic jet podívat, ještě jsem vám to doporučila. Protože Batlera vidět je super zážitek ze setkání s výjmečným dobrmanem
- ti psi vevnitř nebyli zavření kvůli vaší bezpečnosti, ale kvůli jejich bezpečnosti. Protože už jsem zažila, že některé návštěvy nemají rády, když po nich hopkají moji dobrmani a reagují nepřiměřeně. MOje feny, přestože mají štěňata, jsou vždy velmi kontaktní ke všem návštěvám a dokud si neověřím, že to návštěvě nevadí, nechávám je zavřené, dokud návštěva neodejde.
- ona počůraná fena. To je pravda. Měla jsem tu na krátkou přechodnou dobu fenu lehce velmi labilní a vaše návštěva jí tak rozhodila, že se počůrala. Což jsem samozřejmě ihned po vašem odchodu uklidila a fenu uklidnila
- vaši návštěvu jsem ukončila já, protože jste mě cca dvě hodiny zdržovala od mé práce a sdělila vám, že další vhodná návštěva je až za dva týdny, jak bude štěňatům šest týdnů.
- lžete, že sem vám na vaše dotazy odpovídala nepravdivě nebo vyhýbavě
- ano, ztratila jste spoustu času, cca dvě hodiny u mě na návštěvě při vaší služební cestě do Prahy
- mezi těmi psy, co na vás tak úpěnlivě štěkali za plotem, byli i Sylvester, Zaphira, Arwen, Beauty Sunny, Yustin a další, letos velmi úspěšní dobrmani !!!!!
- děkuji za pochvalu mých internetových stránek. Vůbec si nemyslím, že jsou dokonalé, k dokonalosti mají velmi velmi daleko Nicméně na nich stále pracujeme, abychom je k té dokonalosti co nejdříve dovedli.
- po vaší návštěvě jste mi ještě napsala srdceryvný email a poslala soustu fotografií. Ovšem pak jste neměla ani tolik slušnosti, abyste mi napsala, že si štěně neberete a blokovala mi tak další zájemce o tato štěňata.
- štěňata mají super majitele, kteří je velmi milují a jsou s nimi hodně spokojení. Já děkuji Bohu, že jsem štěně zrovna vám neprodala
- s velkou radostí musím ovšem konstatovat, že naprostá většina majitelů mých štěňátek je velmi spokojená, pejsky milují a jsou se mnou v kontaktu. A že to jsou to dobrmani i velmi úspěšní, jak na poli výstavním tak i poli pracovním, stačí se podívat na mé webové stránky, třeba zrovna sem: http://www.halitpasa.wbs.cz/NOVINKY_2009.html
Přeji příjemnou dobrou noc.
Mgr.Jana Čechová
Chovatelská stanice Halit Paša

[Ludek]

No jak to tady po vás čtu slečno magistro,musím vám připomenout,že granulemi jste krmila ještě před pár lety,kdy jste mi jimi i platila,páč ste neměla peníze cash. Přestala jste až tehdy,když vás propustili z této vaší práce a přešla na lacinější stravu od vetamixu,kterou nazýváte masem. Krmil jsem tím také čásek,ale protože některé dodávky nechali patrně zteplat a znovuzamrazit,měl jsem velké prostoje s výcvikem,neb psi mívali průjem. Jako bič. No a to se nerentovalo i proto,že na kilo mletého masa bylo osmdesát deka oušek,kopýtek,pařátků a zobáčků a musel jsem to nastavovat kvalitními granulemi. Btw masem krmím stále,ale nezávadným a v menší míře. Vím jak se teď budete čertit,že vaši psi tímto netrpěli.Chápu.Je to tím - a to vím z vlastní zkušenosti ze svých návštěv u vás - že průjem byla normální konzistence trusu těch vašich nebožáků,takže jste to prostě nepoznala.
No a co se neutěšeného stavu vašeho příbytečku týče,je vámi neustále osočovaná paní ještě velmi shovívavá v pojmenováních. Je pravda,že některé příměry by bylo možno nalézti v daleké historii.Pamatujete na Augiáše? To že se něco změnilo je možná jen váš pohled,neb se ve svém bludu,kterým se stylizujete do nejlepší chovatelky a ochránkyně dobrmanů, prostě propadáte hlouběji a hlouběji. Můj klient jež vás navštívil mi potvrdil,že je to stále stejné a nic se nezměnilo. Mínil tím smrad,špínu,vězněné psy a váš život uprostřed smečky různě starých pinčíků a kočiček,které ve své předobrotivosti v okamžiku nezvládnutí svých pocuchaných nervů,rovnáte násadou mopu či smetáku do latě.
Musí to být ukrutný život a věřím,že psi vzpomínají na Ludčin výcvik,jako na ozdravné lázně plné svobody.Nemohu nezmínit Aramise HP,Míšánka nejmíšánkovatějšího,který zašel v nedůstojných podmínkách vězněný v kotci s ojedinělými krátkými vycházkami na vašem malém dvorku,kde díky štěrku není možno se ani pořádně proběhnout,o nějakém válení se v trávě,které tolik miloval nemluvě.Ano,ano,nečertěte se zase.Jistě že si vzpomínám stejně jako všichni ostatní, na tu zimní vycházku,na kterou jste jej vzala.S náležitou pompou a fotodokumentací jste to tehdy předvedla světu. Jako příměr tohoto a vámi aranžovaných návštěv vašich blízkých v nakrátko uklizených cvingrech, mohu vzpomenout snad jen návštěvy členů Červeného kříže ve vybraných koncentrácích za druhé světové války.Tam ti nebožáci nafasovali boty a onuce a dokonce i kopačák či trumpetu a mohli se z toho těšit po dobu kontroly.
Vím,že s vámi nic nehne.Jistě víte,že se fórům spíše vyhýbám. Snad ale tyto řádky odradí ty nebožáky,co si od vás zmateni informacemi které o sobě produkujete,vzít si to nejlepší štěňátko na světě - Halit paša. Respektive,že je to odradí vás navštívit. Protože takový dobrmana prvně kupující zájemce,pokud má alespoň trochu srdce,bude chtít alespoň jednoho tvorečka zachránit.Naprosto nekontrolovaně množit na tolika fenách,je hřích.Myslím tím hřích chovatelský.
Sám už léta nechovám.Víte proč?Protože jsem se jako chovatel ,respektive množitel choval jako vy.Jen zisk ze štěňat,bez myšlenky v budoucnost.Musím podotknout ale,že dvě z mých tří chovných fen měly ZVV3.Takže vlastně srovnávám nesrovnatelné.
A propos - neb vaše odchovy již vymírají,kolik lidí má svého dalšího dobrmana od vás,po té první zkušenosti?